Pastorace - beseda SK u sv. Ludmily, Praha
Úvod: Úkolem Sněmovní komise č. 8 je hledat vhodné formy pastorace v následujících létech u nás, a to jak pastorace obecné (farní), tak speciální, pro různé kategorie věřících: děti, mládež, svobodné, muže, ženy, rodiny, různé profese, vězně, nemocné, staré. K ujasnění pojmů: Chvilka zamyšlení, 2Tim 3,16-4,5: Cíl apoštolovy práce – způsobilost k dobrému skutku. Využít každé příležitosti, s trpělivostí, ale i s učitelskou moudrostí. I dnes si mnoho lidí vybírá učitele podle vlastních choutek (exotická náboženství, spíše morálně málo náročná). Důležité je hlásání víry doma, vlastním dětem a vnoučatům, jejichž rodiče nemívají čas a pochopení.
Pastorace věřících:
Slavení liturgie: Liturgie (z lidského hlediska) představuje posilu pro úkoly denního života, získávanou ze mše sv., svátostí, z duchovního vedení (doprovázení). Měla by být srozumitelná, věcná, se slavnostností přiměřenou okolnostem (časovým možnostem) celebranta i účastníků. Ve větších městech by věřící mohli mít možnost vybrat si liturgii podle svého volby – dosud se tak dálo a děje tím, že se chodí „na“ určitého kazatele. Ale mohl by např. být jeden kostel vyhrazen pro liturgie s hudbou, průvody, kadidlem – ale tam to pak dělat opravdu poctivě a správně se vší důstojností a krásou. Společenství věřících: Věřící ve farnosti by měli vytvářet společenství, které by jim umožnilo prakticky prožívat to, co znamená aplikace pravd víry v životě, ve styku s lidmi (Skut 2,42, 4,32). V takovém společenství by měla vládnout otevřenost, upřímnost, ohleduplnost, pochopení pro potřeby druhých, vzájemná pomoc (charita, diakonie, odborná výpomoc a poradenství - zdarma či za režijní úplatu …). Takové společenství je dnes bohužel neobvyklé, ale může účinně svědčit o skutečném křesťanství.
Historická poznámka: Je smutnou skutečností, že v Evropě se v posledních stoletích rozšířily proticírkevní tendence a odpady od církve, zvlášť mezi vzdělanci (Zednáři, Volná myšlenka) a mezi technickou inteligencí. Naskýtá se otázka po důvodech takového odnáboženštění společnosti, a proč se nastávající racionalizmus a modernizmus vyvinul jako tak nesmiřitelně atheistický.
Pastorace některých kategorií: Děti a mládež: Jde-li o děti z nevěřícího či málo věřícího prostředí, je nutno při pastoraci začít od přirozených pojmů: nepovažovat věci za samozřejmé, vážit si hodnot. Hodnota věcí není dána jen penězi, za které se dají koupit (voda na poušti), je v nich obsažena něčí práce, láska, a je třeba být za ni vděčný. Neplýtvat, nechtít jen práva, přijmout i povinnosti. Nenechat si sloužit, uklízet po sobě, umět poprosit, poděkovat. Vážit si vědomostí a vážit si práce druhých. Ministranti: Jako osoby nejbližší knězi mají možnost poznat vznešenost jeho povolání a případně toto povolání v sobě objevit. Je třeba jim tuto možnost přiblížit a všemožně je podporovat na farní i diecézní úrovni. Podporovat jejich podružné aktivity jako skaut, sport (srv. Legio Angelica ve 30. létech 20. stol.). Děvčata mohou tuto službu vykonávat, dokonce často i pečlivěji než chlapci, ale z hlediska objevení povolání nemohou být přínosem. Manželé, rodiny, rozvedení: Společenství mladých lidí ve farnosti dává možnost k seznámení mezi křesťany. Potřebná je dobrá (ne nutně dlouhá) příprava, umožňující získat představu o manželském vztahu a o budoucí rodině. Být připraven z obojího nejen čerpat pro sebe, ale i pro ně něco dělat. Užitečná jsou společenství rodin navzájem si pomáhajících radou, zkušenostmi i skutkem (výměnou oblečení apod.) s minimální účastí kněze. V oprávněných případech by se mělo působit na zkrácení procesu zneplatnění manželství, např. proto, že jedna ze stran nebrala svůj slib vážně (CIC Kán. 1095, 1101 §2). U generace vychované televizními seriály lze bohužel tento případ často předpokládat, někdy i v případech, kdy snoubenci absolvovali přípravu. Venkovské farnosti, bez kněze: Řešení je možné tam, kde se najde aspoň malé společenství věřících a mezi nimi schopný obětavý laik, který pečuje o kostel a uspořádá bohoslužbu slova, a kam kněz může v neděli (sobotu) zajet ke mši sv. Kdyby se mohl při tom kněz setkat i s věřícími na neformální (katechetický) rozhovor, bylo by to výborné. Není-li tato možnost, musejí věřící za knězem pěšky, vlastním autem, nebo autem s někým. Nejsou-li ani věřící, a nenajdou-li věřící okolních farností dost vůle ke slavení mše sv. aspoň při pouti, nezbývá než kostel zavřít a zabezpečit jej před zloději, předat do správy obci nebo prodat. |