V první části předešlé kapitoly byly nastíněny některé důležité problémy, se kterými se potýká dnešní svět. Nyní je na místě se v tomto kontextu zamyslet přímo nad dnešním pojetím jáhenské služby v české katolické církvi. Jáhenství je zcela jiný způsob, skrze který přichází Kristus – Spasitel ve své církvi do světa. Zatímco v presbyterské službě jde především o budování křesťanské obce, skrze službu vedení a skrze slavení svátostí a zejména eucharistie, jáhenská služba směřuje z těchto obcí ven, směrem k těm, kteří potřebují pomoc v nejširším slova smyslu. Jáhenství však není receptem nebo lékem, který má církev aplikovat do světa, aby byl spasen. Jáhenství je „jen“ aplikací jedné z realizačních forem nebo funkcí církve: diakonie. Proto má i diakonická práce jáhnů jen omezený rozsah a dosah. Jáhenské poslání bylo v předešlé kapitole kvalifikováno jako služba v církvi, která má za úkol péči o spravedlnost, lidskou důstojnost, svobodu ap. Zvláště pro české prostředí je potom typické, že se tyto a podobné hodnoty utvářejí prostřednictvím malých skutků. A tato skutečnost platí i v české církvi.
To jsou dva základní mantinely, mezi kterými by se jáhenská služba měla realizovat. Jednak je nutné si uvědomovat, že jáhenství je realizací diakonie, jednak je nutné pamatovat na daná kulturní omezení, která se v našem případě celkem kryjí s omezeným rozsahem a dosahem působení každého konkrétního člověka, konkrétně jáhna. V důsledku to znamená, že sami jáhni by tyto hranice neměli překračovat, jak se někdy bohužel děje. Ale také, že by neměli být k jejich překračování nuceni, což se děje často více, když jsou jáhni ustanovováni jako administrátoři farností.
V první kapitole bylo popsáno, že jáhenství je samostatným uskutečňováním služebného kněžství. Z předešlého se však zdá, že v chápání církve u nás jakoby existuje jakési rovnítko mezi služebným kněžstvím a kněžstvím presbyterským. Toto rovnítko však nemá žádné teologické opodstatnění. Jak bylo naznačeno už výše, slova 2. vatikánského koncilu o služebném kněžství, které vytváří a řídí Boží lid, je třeba vztáhnout nejen na biskupa a presbytera, ale i na jáhna. Jáhenství je jedním ze způsobů služebného kněžství, tedy jedním ze způsobů vytváření a řízení Božího lidu. Jáhen je proto stejně knězem jako kněz-presbyter, protože stejně jako kněz-presbyter reprezentuje jediného kněze Ježíše Krista. Každý ovšem svým specifickým způsobem. Tyto dva způsoby reprezentace Krista jsou potom sjednoceny ve službě biskupa. Tato myšlenka bude výchozím bodem pro následující úvahy o některých problémech spojených s jáhenskou službou.
|