Laici v církvi - současnost a perspektivy

Jaroslav Černý:
LAICI V CÍRKVI - SOUČASNOST A PERSPEKTIVY

Otče biskupe, sestry a bratři!
Když mně přišla pozvánka na zasedání přípravné komise plenárního sněmu, byl jsem překvapen. Zároveň se však dostavila i velká radost z toho, že s námi konečně někdo navazuje kontakt, někdo má zájem vědět, co si myslí laici. Má dosavadní zkušenost říká, že co si laik nevybojuje, tak nemá. Musí se nabízet, což není kolikrát příjemné, místo toho, aby mu byla nabízena možnost uplatnit své dary. Takový laik bud' v sobě najde sílu a udělá se v církvi pro sebe, nebo rezignuje a dělá jen to, co je mu dovoleno, nebo s aktivitou úplně skončí. Osmý rok od získané svobody nejsou všeobecně známa pravidla pro zapojení laiků v církvi. Například prozatímní stanovy farních rad, schválené ještě arcibiskupem Vaňákem, platily do ledna 1996. Nevím, že by od té doby byly schváleny stanovy nové. Přitom nejde jen stanovy mít!
V dnešní situaci sekularizované společnosti je potřeba, aby biskupové a kněží byli mimo jiné i takovými manažery, kteří delegují pravomoci, přidělují a kontrolují úkoly, komunikují v církvi i mimo ni a především: formulují cíle blízké i daleké. S takovým přístupem je možné setkat se jen málokde. Proč? Protože kněží stále vykonávají skoro všechno a laici čekají opodál na to, co zbude.
Až na výjimky zcela chybí vzájemná pravidelná výměna názorů mezi laiky a kněžími ve farnostech, mezi laiky a děkanem, mezi laiky a biskupem. Nelze se potom divit, že mimo mši svatou často farnost nevyvíjí další činnost, že sedíme vedle sebe v lavicích a neznáme se, že třeba někde existuje tajná farní rada.
Z aktivních laiků mají někteří kněží, a není jich málo, strach. Mnohé negativní zprávy z činnosti farních rad jim dávají za pravdu. Ale copak nejsme teprve na začátku v uplatňování závěrů druhého Vatikána? Přeci se nemůžeme zastavit při prvních problémech. Chceme vůbec, aby naše církev byla živá a přitažlivá? Proč biskupové tak málo reagují na aktuální problémy v církvi a ve společnosti? Jen velmi málo přesahujeme sami sebe, častěji se křečovitě držíme lidsky osvědčených jistot.
Je třeba rozněcovat zkomírající plamínky života v církvi, nabízet ze strany biskupů a kněží prostor pro laiky na kurii, děkanských úřadech a ve farnostech. Je třeba otevřít fary, mnohde nedotknutelné, přestat mít strach a spoléhat se více na Boží pomoc a vedení. Jestliže nedojde k oživení našich farností, těžko budeme plnit náš hlavní úkol: přinášet světu radostnou zvěst.
Dávám proto k zamyšlení a úvaze některé nahrubo načrtnuté náměty, které je možné uvést do života za podmínky opravdu nadšeného a výkonného týmu spolupracovníků biskupa na kurii a děkanů na děkanských úřadech:
1. Exercicie po farnostech skupinami vybraných kněží
2. Systematické vzdělávání laiků po děkanátech a farnostech vybranými skupinami lektorů
3. Nabídka přednášek, kulturních pořadů ap. z diecéze i mimo ni přes agenturu nebo komisi na kurii
4. Zakládání křesťanských klubů s programem dle bodu 3) otevřených pro veřejnost
5. Evangelizační skupiny (např. jak to dělá komunita z Dolan)
6. Zakládání bytových společenství a s tím související výchova animátorů
7. Obsazovat prázdné farnosti jáhny a laiky a pověřovat je jejich řízením v souladu s kodexem
8. Pracovat s matrikou - kontaktovat rodiče pokřtěných dětí, kteří se nepřihlásili do výuky náboženství
9. Více zapojovat laiky do příprav na křest a manželství, zvát uchazeče do rodin ap.
10. Zlepšit informovanost z biskupské konference, kurie a děkanství pro laiky
11. Pořádat pravidelná setkání zástupců farních rad (pastoračních rad) s biskupem a děkanem - panelové diskuse
12. Rozvíjet osobní kontakty mezi jednotlivými farnostmi
13. Pořádat farní slavnosti, plesy, sportovní dny ap.
14. Vypracovávat výroční zprávu o stavu diecéze se směry dalšího rozvoje
15. Organizovat týmy akolytů a pastoračních pomocníků pro pravidelné podávání sv. přijímání a poskytování dalších služeb starým, nemocným a opuštěným v nemocnicích a bytech

Zaslat reakci na tento text.