Prof. Lubomír Mlčoch

Projevuji svou vděčnost za možnost být na tomto sněmu. Vyjadřuji své uznání všem, kdo se na přípravě sněmu, jeho organizaci a řízení, i na konečné redakci textu podíleli.
Status, který zde mám, nepovažuji za omezení pro svou osobu: naopak, osvobozuje mne pomyšlení, že nemohu předkládat návrhy a připomínky, jimiž byste se jako delegáti museli zabývat. Cítím se daleko volnější vyslovit v dobré víře jen to co cítím jako prospěšné pro naši církev a společnost, a mohu ponechat na zvážení jiných, zda to vzít vůbec v potaz.
Jako vedoucí týmu pro vypracování listu k sociálním otázkám v ČR „Pokoj a dobro“ chci vyjádřit vděčnost našim biskupů za šanci a prostor pro tuto práci, i za ten dar spolupracovat s tak vynikajícími syny naší církve i s bratry z Ekumenické rady církví. Vděčnost za to, že list byl dán k veřejné diskusi i za to, že po dvou letech ČBK zveřejnila vyhodnocení- Žeň této veřejné diskuse. Naše práce probíhala v čase souběžně s přípravnými pracemi na tento sněm, a Ing. Cyril Martinek jaksi zastupoval náš tým v širším sněmovním týmu v otázkách katolické sociální nauky. Přípravná komise sněmu vydala tematický pracovní materiál pro sněmovní kroužky na rok 2001 pod názvem „Církev a svět“, v němž kapitoly 7 a 8 /Sociální život a Politické společenství a mezinárodní řád/, kapitoly Cyrilem velice dobře připravené, včetně otázek a námětů pro diskusi ve sněmovních kroužcích. Odkazy a papežské sociální encykliky bylo v roce 2001 již možno doplnit diskusí k listu Pokoj a dobro…
Zdá se mi, že tady došlo k jisté dvojkolejnosti. Schází mi zpětná vazba, co bylo ve sněmovních kroužcích k sociálním otázkám řečeno. Sociální dimenze evangelia se neredukuje jen na charitu, jakkoli je diakonie s církví spojena od samého počátku.
Pracovní materiál, který se zde diskutuje, se těmto otázkám katolické sociální nauky věnuje málo. Zdá se mi, že je to málo využitá hřivna církve, i to, že právě v poctivém a principiálním řešení těchto společensky naléhavých otázek je pro církev příležitost k získání profesionální i morální autority, a tím i k pre-evangelizaci.
Soustředěnost církve na své vlastní vnitřní problémy je defenzivní. Sám název pro Instrumentum laboris „Nenechme si vzít budoucnost“ odráží náš psychologický stav mysli: cítíme se být ohroženi, někdo nám něco bere a upírá, snad i budoucnost. Věřím, že dar víry je tak ohromným obdarováním, že se nemáme čeho obávat, ani společnosti, jejíž jsme součástí, ani budoucnosti, která se před námi otevírá. Všimněme si, jak své dokumenty nazvali katolíci v jiných zemích, a jakou odvahu jimi prokázali: „Společné dobro“ list biskupů Anglie a Walesu již před desetiletím neváhal oslovit společnost, v niž jsou katolíci menšinovou církví, a někteří političtí analytici vyslovili přesvědčení, že list přispěl v Británii k výsledku všeobecných voleb a přivodil pád vlády. List adresovaný francouzským katolíkům – tedy dovnitř církve- se ale jmenuje „Pozvání současné společnosti k životu z víry“. Český překlad listu u nás vychází téměř ke stoletému výročí odluky církve od státu ve Francii, přičemž touto odlukou zde církev přišla o veškerý majetek: list nenese ani stín hořkosti ani zatrpklosti, a je to jen tato vnitřní svoboda francouzských biskupů, která jim dává šanci pozvat společnost k životu z víry. Konečně dva ekumenické listy švýcarské z roku 2000 se jmenují „Jakou budoucnost chceme?“ /sonda do hodnotových orientací křesťanů/ a „Společně do budoucnosti“- to jsou dokumenty sebevědomých církví, které si uvědomují, že o budoucnost se můžeme připravit jen my sami- svou malověrností a nevěrností vůči Bohu.
Nuže, zdá se mi, že věc by šlo ještě změnit. Např. tím že dokument „Nenechme si vzít budoucnost“ by měl ještě podtitul „Vzpřimte se a zvedněte hlavu!“. Tím by byl ještě výslovněji určen nám, katolíkům. A nový dokument, pro příští zasedání sněmu, tentokrát adresovaný společnosti, v níž žijeme, a za níž se budeme i před Bohem zodpovídat, by se mohl jmenovat třeba „Bratři pohané, zveme nás na cestu k Bohu- bez Boha jako národ společně zahyneme“.

Zaslat reakci na tento text.