|
|
Jsme připraveni?
Jsme připraveni?
(příspěvek přednesený na zasedání přípravné komise plenárního sněmu
katolické církve v České republice)
Mezi důvody svolání sněmu jmenovanými na prvním zasedání komise bylo
také uvedeno "nalézt koncepci a vizi církve". Evangelíci, baptisté i
další už toto mají odpracováno. Nemusejí dnes váhavě tápat, měnit
poněkud oportunisticky postoje a působit tak zcela nečitelně navenek i
dovnitř. Podstatnou příčinou toho, jak situace naší církve vypadá sedm
let po revoluci, je totiž právě trvající absence jakékoli ujasněné,
teologicky zdůvodněné, teoreticky i prakticky promyšlené a domyšlené
koncepce. Jinak řečeno; základní představy o místě a úloze církve v
této odnáboženštělé, svobodou a demokracií poněkud zaskočené
společnosti, o vztahu k politické sféře, ke státu, a o prostředích,
jak tuto představu naplnit. Na to nestačí slogany o nezastupitelnosti
církve, o domu ze skla apod. To vyžaduje nejen velkou práci,
nápaditost a představivost, ale i odvahu vzít na sebe plně svou
odpovědnost - jak za formulaci vize samotné, tak za vytrvalý neúhybný
postup k její realizaci. To vše vyžaduje skutečnou vyzrálost a
velkorysost, sebevědomí i pokoru, vědomí, že jsme i nejsme z tohoto
světa.
Dříve ale než se do formování takové vize pustíme, doporučil bych
jedno. Přiznejme si konečně, že katolická církev tady v Čechách (a
mnohde i na Moravě) už dávno není a hned tak nebude církví lidovou,
jak se nám zdála chvíli po Listopadu, ale je církví diasporní.
Nenaříkejme a začněme to raději brát vážně. Vyvoďme z toho patřičné
důsledky na všech frontách evangelizace - počínaje pastorační praxí a
mediální prezentací konče. Chceme-li zůstat solí této země, budeme se
asi muset naučit žít, chovat se a jednat jako církev vyznavačská - se
vším, co k tomu patří. Potom bude mít úplně jinou váhu a rezonanci
třeba i taková prostá věc, jako je osobní odpovědnost každého věřícího
za hmotnou stránku jeho církve.
Námětů pro agendu sněmu by se našlo hodně. Plenární sněm všech
místních církví v zemi není jen nějaký projekt. Je to, nebo spíš měla
by to být, věc historického významu a dosahu. Byla by škoda, kdyby se
rozměnil a vyšuměl tak, jako se stalo po Listopadu Desetiletí duchovní
obnovy, které mohlo být dobrou vnitřní průpravou právě na tento synod.
Proto dříve než Apoštolský stolec rozhodne o souhlasu s jeho konáním,
navrhuji položit si znovu vážně základní předběžnou otázku: Jsme na
tento synod připraveni? Máme na něj?
Kolika inspirativními, erudovanými a osvícenými lidmi naše církev v
současnosti disponuje? Kolik je mezi námi, v kléru i mezi laiky,
opravdu charismatických integrálních osobností, pevně ukotvených v
církevní tradici, v sentire cum Ecclesia a zároveň plně otevřených
všem výzvám dneška i zítřka, pohotových naslouchat, co Duch mluví k
církevním obcím? Kolik máme fundovaných teologů, koncepčně a přitom
prakticky uvažujících ekonomů, právníků, programátorů a odborníků
dalších profesí, bez jejichž rady a pomoci nějakou smysluplnou vizi
církve těžko dáme dohromady? Když už se nějací najdou, kolik z nich je
ochotno dát se církvi k dispozici jako "služebníci neužiteční"? Nejsme
spíše svědky přehlídky sebestředné zahleděnosti, nejapných exhibic
ublížených ego, diletantismu až prostoduchostí, odkopávání
nepříjemných problémů pod koberec? Kolik je těch, jimž jde vždy více o
čest a slávu Boží než o vlastní ocenění, kuří oka nebo alespoň
nenamočení se, nezadání si. Kolik myšlenkové i mravní nedůslednosti
lze zaznamenat v mnohých postojích a projevech některých mediálně
viditelných osobností naší církve. Doufejme, že je tu i skrytý
potenciál osobností dosud neviditelných. Doufejme, že oběti, kolena a
utrpení, věrné snášení horka a tíhy dne bratří a sester v rodinách,
společenstvích, v klášteřích, v domovech důchodců a na rozpadajících
se farách nejen vynahradí všechna ta naše pochybení a nedostatky, ale
stanou se - spíše než jakékoli petice - živým základem obnovy naší
církve.
Vědom si vlastních chyb a dílu spoluodpovědnosti, o to naléhavěji
cítím nutnost právě na tomto fóru apelovat: Podívejme se konečně na
sebe pravdivě. Přestaňme s hrou na císařovy nové šaty. Odpovědně
važme, na co je, na co možná dosud není katolická církev v České
republice připravena a hlavně, co všechno pro její lepší připravenost
může každý z nás udělat. Ušetříme si tak další zbytečné okliky našeho
putování pouští.
Pavel Zeman
Praha, 22. října 1996
Zaslat reakci na tento text.
|