Jsme připraveni?

Jsme připraveni?

(příspěvek přednesený na zasedání přípravné komise plenárního sněmu katolické církve v České republice)

Mezi důvody svolání sněmu jmenovanými na prvním zasedání komise bylo také uvedeno "nalézt koncepci a vizi církve". Evangelíci, baptisté i další už toto mají odpracováno. Nemusejí dnes váhavě tápat, měnit poněkud oportunisticky postoje a působit tak zcela nečitelně navenek i dovnitř. Podstatnou příčinou toho, jak situace naší církve vypadá sedm let po revoluci, je totiž právě trvající absence jakékoli ujasněné, teologicky zdůvodněné, teoreticky i prakticky promyšlené a domyšlené koncepce. Jinak řečeno; základní představy o místě a úloze církve v této odnáboženštělé, svobodou a demokracií poněkud zaskočené společnosti, o vztahu k politické sféře, ke státu, a o prostředích, jak tuto představu naplnit. Na to nestačí slogany o nezastupitelnosti církve, o domu ze skla apod. To vyžaduje nejen velkou práci, nápaditost a představivost, ale i odvahu vzít na sebe plně svou odpovědnost - jak za formulaci vize samotné, tak za vytrvalý neúhybný postup k její realizaci. To vše vyžaduje skutečnou vyzrálost a velkorysost, sebevědomí i pokoru, vědomí, že jsme i nejsme z tohoto světa.
Dříve ale než se do formování takové vize pustíme, doporučil bych jedno. Přiznejme si konečně, že katolická církev tady v Čechách (a mnohde i na Moravě) už dávno není a hned tak nebude církví lidovou, jak se nám zdála chvíli po Listopadu, ale je církví diasporní. Nenaříkejme a začněme to raději brát vážně. Vyvoďme z toho patřičné důsledky na všech frontách evangelizace - počínaje pastorační praxí a mediální prezentací konče. Chceme-li zůstat solí této země, budeme se asi muset naučit žít, chovat se a jednat jako církev vyznavačská - se vším, co k tomu patří. Potom bude mít úplně jinou váhu a rezonanci třeba i taková prostá věc, jako je osobní odpovědnost každého věřícího za hmotnou stránku jeho církve.
Námětů pro agendu sněmu by se našlo hodně. Plenární sněm všech místních církví v zemi není jen nějaký projekt. Je to, nebo spíš měla by to být, věc historického významu a dosahu. Byla by škoda, kdyby se rozměnil a vyšuměl tak, jako se stalo po Listopadu Desetiletí duchovní obnovy, které mohlo být dobrou vnitřní průpravou právě na tento synod. Proto dříve než Apoštolský stolec rozhodne o souhlasu s jeho konáním, navrhuji položit si znovu vážně základní předběžnou otázku: Jsme na tento synod připraveni? Máme na něj?
Kolika inspirativními, erudovanými a osvícenými lidmi naše církev v současnosti disponuje? Kolik je mezi námi, v kléru i mezi laiky, opravdu charismatických integrálních osobností, pevně ukotvených v církevní tradici, v sentire cum Ecclesia a zároveň plně otevřených všem výzvám dneška i zítřka, pohotových naslouchat, co Duch mluví k církevním obcím? Kolik máme fundovaných teologů, koncepčně a přitom prakticky uvažujících ekonomů, právníků, programátorů a odborníků dalších profesí, bez jejichž rady a pomoci nějakou smysluplnou vizi církve těžko dáme dohromady? Když už se nějací najdou, kolik z nich je ochotno dát se církvi k dispozici jako "služebníci neužiteční"? Nejsme spíše svědky přehlídky sebestředné zahleděnosti, nejapných exhibic ublížených ego, diletantismu až prostoduchostí, odkopávání nepříjemných problémů pod koberec? Kolik je těch, jimž jde vždy více o čest a slávu Boží než o vlastní ocenění, kuří oka nebo alespoň nenamočení se, nezadání si. Kolik myšlenkové i mravní nedůslednosti lze zaznamenat v mnohých postojích a projevech některých mediálně viditelných osobností naší církve. Doufejme, že je tu i skrytý potenciál osobností dosud neviditelných. Doufejme, že oběti, kolena a utrpení, věrné snášení horka a tíhy dne bratří a sester v rodinách, společenstvích, v klášteřích, v domovech důchodců a na rozpadajících se farách nejen vynahradí všechna ta naše pochybení a nedostatky, ale stanou se - spíše než jakékoli petice - živým základem obnovy naší církve.
Vědom si vlastních chyb a dílu spoluodpovědnosti, o to naléhavěji cítím nutnost právě na tomto fóru apelovat: Podívejme se konečně na sebe pravdivě. Přestaňme s hrou na císařovy nové šaty. Odpovědně važme, na co je, na co možná dosud není katolická církev v České republice připravena a hlavně, co všechno pro její lepší připravenost může každý z nás udělat. Ušetříme si tak další zbytečné okliky našeho putování pouští.

Pavel Zeman
Praha, 22. října 1996

Zaslat reakci na tento text.