Laici v církvi a hlásání evangelia

Vážení otcové,

Jak bude úspěšný Církevní sněm, ukáže delší čas, ale jsou věci, které nemůže udělat nikdo jiný, jen věřící „laici“.
A to je: vyjít z ghetta. Jak?
Jednat jako křesťan a mluvit o Bohu a víře vždy, jak jen to bude trochu možné. Nebát se na nestydět.
Jako mluví lidé mezi sebou o počasí, o sportu, televizi, nakupování – zkrátka o všem, tak často mluvit o Bohu a víře s láskou a pokorou.
Všichni věřící křesťané se snaží žít podle víry a musí i slovem hlásat Krista. Je nás málo, ale na tohle je nás dost a každý věřící na kterémkoliv místě – poslanec, učitel, novinář, doktor, dělník i důchodce je k tomu povolán.
Je třeba, aby ti aktivní získávali k této činnosti další věřící z mlčící většiny při každé příležitosti.
K tomu je potřeba, abychom dost znali, četli a uplatňovali srdce a rozum. K tomu by nám měli pomáhat naši kněží a snad by bylo i dobré vzájemné setkávání.
Je špatné, když věřící řekne: Já nikam nechodím, nikoho neznám, o nikoho se nestarám.
Měli bychom žádat, aby i ve školách byla výuka o všech náboženstvích, hlavně ovšem o křesťanství. Lidé musí pro život znát mnoho zákonů, dopravních předpisů, hygienických a zdravotních návyků. A znát Boha – Stvořitele a žít zodpovědně, protože mne čeká věčnost, je důležitější než matematika, chemie, filozofie či umění. Je to tak důležité pro člověka jako voda, vzduch, pokrm a sám život. A jen lidé, kteří to vědí, mohou rozhodnout za sebe, zda věří.
To, co se u nás v církvi dělá, jsou jen náznaky a je to zoufale málo. A času tolik nemáme.

František Čápek

Zaslat reakci na tento text.