Z hlediska situace v českých diecézích je jasné, že stav, kdy jáhnové budou ustanovováni jako administrátoři farností, bude trvat. Nicméně by stále mělo jít o výjimky, protože pokud by jáhni neměli někde kněze nahrazovat, tak je to právě ve farnostech. Pokud však církev s touto službou jáhnů počítá, je dobré, když existuje objektivní potřeba ji pro pastoraci využívat. Má určitě svůj specifický přínos. Neměla by však podporovat různé dílčí nešvary, mezi které patří zejména špatné chápání bohoslužeb slova se svatým přijímáním. Věřící je většinou berou jako kratší mši. To je velice závažný problém, který podkopává dynamickou eucharistickou úctu, která se uskutečňuje plnou účastní na slavení eucharistie. Tedy i přijímáním těla a krve Kristovy z tohoto konkrétního slavení. Pastorační péče jáhnů jako administrátorů farností by proto mohla být více promyšlena a plánována. Především pastorální teologie by měla hledat různé nové formy pastorace, které by byly přínosem pro současný stav farní pastorace. Rozvinout by se tak mohla například denní modlitba církve, která je mezi laiky i v životě farností stále poměrně málo rozšířená, nebo bohoslužby slova, zaměřené na Slovo, tedy bez svatého přijímání, ale koncentrované především na evangelium. Závažným problémem však zůstává skutečnost, že jáhen, který je v této službě, se může jen nepříliš často zúčastnit slavení eucharistie. To je nesprávně jak z obecného hlediska, kdy je mu jeho službou prakticky účast na eucharistii automaticky znemožněna, tak i z hlediska církevních předpisů, které hájí právo a povinnost co nejčastější účasti jáhna na slavení eucharistie.
U pastoračního využití jáhnů jako administrátorů farnosti je třeba mít vždy na paměti, že takováto služba ohrožuje svébytnost, samostatnost a rozvoj jáhenství, které se nemůže rozvíjet v diakonickém prostoru pastorace. Možným řešením by mohlo být využití již zmiňované zkušenosti, kdy je jáhen rektorem kostela in materialibus. Jáhni by nebyli umisťováni jako administrátoři farností, ale jako správci kostelů, právě na způsob rektorů kostelů. Jáhen by tak spolupracoval s farářem na základě konkrétnějších předpisů. Z pohledu teologie svátosti svěcení by to byl stav odpovídající jistě více jak svěcení kněžskému tak i jáhenskému. Jáhen by měl na starosti jedno nebo i více větších samostatných společenství v rámci jedné farnosti, o kterou se jako celek stará farář. Tomu by ovšem muselo předcházet spojení „papírově“ existujících farností v jednu větší, a změna statutů kostelů z farních na filiální. Otázkou zůstává přesné ustanovení jáhnů, protože k. 556 předpokládá, že rektorem kostela je kněz. Dále uvedená práva a povinnosti rektora v k. 558 – 562 může plnit i jáhen, samozřejmě kromě slavení eucharistie.
Jiná situace je, když jáhen působí ve farnosti obsazené farářem. Mohlo by se říci, že nahrazuje farního vikáře, u nás často nesprávně označovaného jako kaplan. To je z části určitě možné vzhledem k malému počtu kněží. Ale jáhen spolupracující s farářem na pastoraci v jedné farnosti vykonává také skutečnou jáhenskou službu. Pokud totiž kněz ve farnosti jaksi zpřítomňuje biskupa, může s ním na pastoraci spolupracovat jáhen podle vztahu, na základě kterého spolupracuje s biskupem. Pastýřem farnosti je samozřejmě farář. Jáhen mu však není jednoduše podřízen, ale v duchu poselství Písma je jeho spolupracovníkem. Každý ve farnosti dbá na určitou stránku pastorace. Zatímco farář dbá o jednotu farnosti: communio, duchovní a liturgický život, a tím zastupuje biskupa, a proto také stojí ve středu farnosti, jáhnovo pastorační působení by se mělo odehrávat především diakonickým směrem. To znamená nemocní a potřební ve farnosti, různé okrajové skupiny, zejména pokřtění hledající svůj vztah k víře, a celkové působení farního společenství navenek, na své okolí. Z tohoto pohledu je patrné, že jáhen nemusí farního vikáře vůbec nahrazovat, protože řada ze služeb, které vykonávali farní vikáři a faráři v minulosti společně, mají diakonický rozměr, a proto je může a má vykonávat jáhen. Tomu by také měly ve farnosti příslušet koordinace, řízení a rozvoj diakonických aktivit laiků.
|
