ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
První zasedání 
POSELSTVÍ Z PRVNÍHO ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU 
Všeobecné informace 
Materiály prvního zasedání 
Instrumentum Laboris 
Příspěvky z prvního zasedání 
Pondělí, 7. 7. 2003 
Úterý, 8. 7. 2003 
Středa, 9. 7. 2003 
Výstupy z tématických skupin 
Tiskové zprávy 
Sněmovní zpravodaj 
Přípravná komise Plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
Sekretariát Plenárního sněmu 
Liturgie Plenárního sněmu 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

P. ThLic. Václav Slouk

1. Název závěrečného dokumentu – návrh
Titul „Nenechme si vzít budoucnost“ je formulován negativně, skrývá v sobě určitou obranu. Pokusme se najít název pozitivní – obsahující cíl snažení sněmu nebo nabídku církve svým členům i společnosti kolem nás. Pokud by obsahoval pouze část pastorační, mohl by například vyjít z názvu koncilového dokumentu „Radost a naděje“.

2. Cíl – návrh
Myslím si, že jedním z cílů našeho sněmování vedle povzbuzení na cestě spásy by mělo být hledání toho, co nás křesťany může opravdu udělat radostnými – radostnými biskupy, radostnými kněžími, radostnými řeholníky i radostnými laiky, a čím můžeme přinášet naději dnešnímu světu. Kristus nám v evangeliu sice otevírá zdroje radosti a naděje, ale ty se nám někdy ztrácejí v množství úkolů. Zatím se zdá, že my všichni budeme odcházet domů s novými požadavky na vzdělávání a formaci a s novými úkoly, které dostaneme přímo nebo které na nás spadnou, když jiní budou vyčleněni pro nové úkoly. Sněm by měl hledat nové možnosti, ze kterých jistě budou vyplývat nové úkoly. Mohl by i sestavit jejich přehled. Ale zároveň by měl poctivě zhodnotit možnosti, které církev v ČR má (lidské i hmotné), a odvážně stanovit priority a v návaznosti na ně i časové horizonty. Ne všechno můžeme udělat dnes. Ať děláme to, co je nejdůležitější a na co máme. Věřím, že i toto může přispět k tomu, abychom byli radostnějšími a přitažlivějšími nositeli naděje.

3. Pozvání do církve a povolání v církvi – připomínka
Částečně navazuji na to, co jsem řekl v předchozím bodě. Slyšel jsem názor, že právě málo radosti v nás je tím, co církev nedělá přitažlivou. Mladí prožívají krizi víry, když se ve farnosti setkávají především s námi – dospělými a smutnými křesťany, přestává být přitažlivá kněžská služba, když kněží jsou uštvaní a netrpěliví. Snaha o to, aby křesťané všech postavení a služeb žili radostně, je jedním z nástrojů evangelizace a pastorace duchovních povolání. (§ 103c)
Působím v Brně, proto další příspěvek k pastoraci povolání v církvi vychází z této zkušenosti. V Brně žije asi třetina obyvatel a třetina katolíků diecéze. Nechci mluvit o problému teritoriální a personální farnosti. Chci mluvit o tom, že mnozí (při posledním průzkumu v naší farnosti to bylo 17%) se necítí členy žádného farního společenství; jsou tedy svobodní, nezávislí, přijímají, co jim druzí připraví, žádnou odpovědnost (za farnost ani za církev obecně) si nepřipouštějí. Jiní požadují pouze svátostný, především eucharistický, servis. Ten v Brně je a vždy bude bohatě zajištěn. Nějaký nedostatek udělovatelů svátostí i těch, kteří k přijetí svátostí připravují, se jich vůbec nedotýká. Proč by tedy měli uvažovat o povolání kněžském, řeholním či k jiné službě v církvi. Poukazuji na to proto, že počet nových duchovních povolání v Brně se blíží 0, o ostatních nemám přehled. Možná podobná situace je i v jiných velkých městech a tyto problémy se tedy týkají velké části katolíků v naši vlasti. Nejde tedy jen o teritoriální a personální farnosti ve velkých městech, ale jde i o vztah, odpovědnost a vzájemnou solidaritu nás katolíků, kteří v těchto městech žijeme a působíme. (§ 67, 68, 103c)

4. Liturgická formace – návrh
Při projednávání materiálu „Liturgie“ jsme si ve sněmovním kroužku uvědomili, že kromě možnosti přečíst si některé knihy liturgická formace téměř neexistuje. Vítám zdůraznění nutnosti liturgické formace v IL. Na základě zkušenosti z velkého města doporučuji zaměřit liturgickou formaci nejen na pochopení Božího působení v liturgii a na význam liturgie rpo život křesťana, ale také na spojení s životem společenství, aby při účasti na liturgii nešlo jen splnění povinnosti nebo o uspokojení své osobní potřeby a aby rozhodování o místě účasti na slavení liturgie podle právě výhodného času začátku nebo podle působení slavného kazatele bylo spíše výjimkou než pravidlem. Zatím jako kněží s vypětím všech sil zajišťujeme uspokojení možnosti účasti na liturgii, na budování společenství obce věřících, uprostřed kterého se liturgie slaví, nám nezbývají síly ani čas. (§ 24-27)




Zaslat reakci na tento text.