Marcela Muzikářová

Vážení a milí účastníci sněmu,
Nejdříve chci poděkovat Bohu za velkou důvěru a dar, který mi dal, že mohu být přítomna při tak veliké události, jakou sněm je. Můj příspěvek bude asi proti ostatním velmi prostý, obyčejný, opravdu laický, protože jak kolem sebe zjišťuji, obklopují mne fundovaní lidé, kteří – a ač laici, většinou jsou pracovně zapojení v církvi, mají patřičný přehled a zkušenosti. Já tu výhodu nemám, moje původní povolání je zdravotnice, nyní jsem manželkou a matkou starající se doma o své postižené dítě a dle svých sil a možností pomáhající ve farnosti. Takže můj příspěvek bude vycházet čistě z mé osobní zkušenosti z práce ve farnosti. Hlavně se chci vyjádřit k oddílu manželství a rodina.
V § 76 je řečeno, že rodina je „domácí církví“, kde by měl být dán základ pro výchovu dětí ve víře a v růstu pro povolání jak pro manželství, tak pro zasvěcený život. To předpokládá krásný stabilní vztah mezi manželi, kteří na něm stále pracují, rozvíjejí ho a jdou příkladem svým dětem jak v prožívání víry, tak v praktickém životě. Zde proto kladu důraz na kvalitní předmanželskou přípravu. Myslím si, že při přípravě snoubenců na manželství má kromě přípravy s knězem nezastupitelnou roli také příprava i s laickým manželským párem, který sám svým svědectvím života z víry a zkušeností života v manželství může budoucím snoubencům ukázat, že žít v křesťanském manželství a vychovávat děti ve víře je něco normálního a krásného. V naší praxi při přípravě snoubenců se často setkáváme s lidmi, kteří jsou jen okrajově věřící, nebo nemají k víře téměř žádný vztah a často již spolu nějakou dobu žijí. Příprava na svatbu je u těchto lidí někdy prvním kontaktem s církví a neměla by se podceňovat. Jsou farnosti, kde tento způsob přípravy funguje, jsou dokonce vypracovány i různé programy pro přípravu na manželství, např. Centry pro rodinu nebo jinými hnutími či komunitami. Ale jsou také farnosti, kde se tato příprava neuplatňuje. Proto bych se přimlouvala za to, aby každý kněz měl k dispozici nějaký manželský pár, který bude schopen spolupodílet se na přípravě snoubenců. Tento pár nemusí být přímo v každé farnosti, ale aspoň v děkanství či vikariátu. Kněz by měl mít možnost snoubence k nim posílat.
To však předpokládá, aby manželé vhodní pro takovou službu, prošli patřičnou přípravou a měli k tomu potřebné vzdělání. V tom by mohla napomoci diecézní Centra pro rodinu vytvořením vhodných formačních programů.
Na místě je také nutná otevřenost kněží ve farnostech pro spolupráci s takovým manželským párem. Manželé, kteří se podílejí na přípravě snoubenců, by také měli být mladým lidem k dispozici i později po uzavření manželství, aby se na ně mohli obracet při vznikajících problémech. Ne vždy totiž najdou odvahu jít přímo za knězem a nebo za psychologem.
V odst. B výše uvedeného paragrafu 76 se hovoří o nabídce doprovázení rodin. Zde bych uvítala upřesnění, co je tím v dokumentu míněno, zda duchovní doprovázení, či jiné.
Dále bych měla připomínku k odstavci D, kde bych upřesnila první větu, která působí dojmem, že snižující se počet potratů je způsoben vyšší uvědomělostí lidí. Není tomu tak. Navrhuji změnu textu v této podobě: „Ačkoli se absolutní počet potratů v naší zemi snižuje, a to nejen lepší osvětou, ale i vlivem důkladnější a dostupnější antikoncepce, je tolerance.…
V § 77 se chci vyjádřit k přirozenému plánování rodičovství, kdy si myslím, že tato problematika by neměla ležet pouze na bedrech kněží, ale opět by měl mít každý kněz možnost obrátit se na vyškoleného instruktora PPR ze strany zkušených manželů. Je pozitivní, že jsou při diecézích zřízeny poradny PPR, ale pro mnohé manžele není dost možné, aby z praktických důvodů do takové poradny dojížděli. Proto by bylo dobré, aby instruktoři PPR byli při farnostech a měli možnost spolupráce s diecézní poradnou PPR.
§ 81 bych chtěla doplnit v bodě c)
Sněm doporučuje prodiskutovat a zvážit pojetí dalšího vzdělávání kněží i laiků v oblasti pastorace rodin.
Jako velmi důležité se mi zdá ustanovení vikáře pro pastoraci rodin v diecézi.
Ještě poznámka k § 74, kdy se také přikláním k vyškrtnutí poslední věty, protože si myslím, že to v některých případech není pravda.

K 11. kapitole: Katecheze, křesťanská výchova, vzdělávání věřících
Přimlouvám se za to, aby vnikla síť jakéhosi soustavného vzdělávání věřících, např. formou různých tematicky zaměřených vzdělávacích kurzů, které budou probíhat přímo při děkanátech, kam budou lektoři dojíždět. Soustavným vzděláváním „obyčejných“ věřících tak docílíme větší vzdělanosti, která může přispět k tomu, že lidé budou odborněji přistupovat ke svým službám ve farnostech. Také můžeme docílit probuzení vědomí lidí, že každý z nás je důležitým článkem celého společenství církve, pro něž stojí za to s radostí pracovat.

Zaslat reakci na tento text.