Krása a účinnost využívání běžných a všedních nástrojů preevangelizace

Krása a účinnost využívání běžných a všedních nástrojů preevangelizace

1. Pojem preevangelizace a evangelizace
2. Poznámky ke struktuře "profilu absolventa" preevangelizační formace.
3. Poznámky k vlastnostem možností
4. Prostor preevangelizace

1. Pojem preevangelizace a evangelizace
Modlitba je přednostním nejúčinnějším nástrojem přípravy na evangelizaci i samotné evangelizace, zvláště pokud je pokornou a důvěřivou prosbou k Bohu o jeho pomoc, požehnání a ochranu. Bývá považována za všední a nezřetelně účinný nástroj, takže často mnohým lidem nebývá ani všedním, ani nevšedním prostředkem. Přesto je modlitba prostředkem nejkrásnějším, nejdůstojnějším a nejúčinnějším, což se ukáže vesměs až s odstupem času.
Božím působením může ovšem být člověk připraven k přijetí a vnímání existence, přítomnosti, dokonalých vlastností a působení Boha velmi nečekanými, náhlými a nesmírně účinnými způsoby. Mějme však nyní na mysli i takové případy lidí, kterým se vnímatelně tyto projevy Božího působení zatím (možná však jen zdánlivě) neukázaly.
Křesťanský pokyn "modli se a pracuj!" předpokládá však samostatnější pracovní úsilí. Tato samostatnost je však pouze domnělá, neboť každá práce využívá určitých nástrojů. Nástroje jsou však, naprosto všechny, dary od Boha prostřednictvím jeho pomoci a požehnání tvůrcům či objevitelům těchto rozmanitých nástrojů. A každý člověk pracuje s tímto dřívějším požehnáním, udělovaným účinně předchůdcům.
Obecně každý kvalitní pracovník, a zvláště odborník, si velmi hledí a považuje nástrojů pro svou práci. Křesťan může navíc uvažovat ještě i např. takto:

1. Každý nástroj má hodnotu a je to dar od Boha.
2. Každý nástroj je zneužitelný pro konání zla nebo pro nekonání dobra.
3. Posláním člověka je sloužit Bohu dobrým a usilovným využíváním disponibilních nástrojů (=darů od Boha) pro konání dobra a pro rozvíjení dobra podle Boží vůle.
4. Je hříchem ignorovat a nepřijímat darované nástroje od Boha.
5. Je hříchem odmítat poznávat možnosti a využitelnost darovaných nástrojů.
(Např. z důvodu takové opovážlivé důvěřivosti v pomoc Boží, která by plně pokaždé nahrazovala naši píli, práci a poctivé poznávací úsilí, učení se a sebezdokonalování.
6. Je hříchem využívat darované nástroje pohrdlivě povrchně, nepořádně, nesystematicky, bez vnímání souvislosti jejich vlastností a možnosti, tedy izolovaně, s ignoraci jejich větší využitelnosti a dalších využitelných účinků při používání více nástrojů uspořádaných v řetězcích, komplexech, kaskádách, systémech.
7. Je hříchem nespoléhat se opovážlivě vůbec, nebo jen velmi nepatrně, málokdy a až když to nám jinak nejde, na požehnání a ochranu od Boha. (A spoléhat se pouze a výhradně, či převážně, na "své" schopnosti a přeceňovat význam nástrojů. I naše práceschopnost je totiž výhradně darem, který od Boha dostáváme.)
8. Je hříchem nespoluzdokonalovat usilovně a neustále "své" schopnosti a možnosti. Jakožto nástroje plněni vůle Boha. Jako dobré a odpovědné hospodaření s životem, s darovanými hřivnami a talenty. Tak, abychom se stali nástroji dokonalejšími, spolehlivějšími, pohotovějšími, všestrannějšími, příkladnějšími a účinnějšími.
9. Nástroje jsou neživé a živé. Některé jsou povahy hmotné, jiné mají nehmotné vlastnosti, jako např. informace, znalosti a zkušenosti. Pokud spoléháme jen na sebe, často nevíme, kdy a nakolik jsme nástroji pro vytváření dobra a kdy ne.
10. Smysluplnost úsilí a hodnota cílů (vnímáni a upřednostňování hodnot) je motorem účinného využívání nástrojů.
Jestliže se evangelizací rozumí přinášení radostné zvěsti všem společenským vrstvám a třídám a vlivem této zvěsti zevnitř přetváření lidí a vytváření z nich nového lidstva a jestliže účelem evangelizace je dosáhnout vnitřní proměny člověka a lidstva, pak lze uvažovat např. o takovéto definici preevangelizace:
Preevangelizace = je vše, co napomáhá dokonalejšímu chápání koexistence s Bohem a s ostatními lidmi a s ostatním stvořením. A k dokonalejšímu chápání podmínek účinnosti této koexistence i možného spolupůsobení (součinnosti).
Koexistenci s Bohem je možno vnímat např. jakožto:
- odůvodněni, motivováni a umožňování prožíváni situace člověka,
- odůvodnění smysluplného souboru nejdůležitějších cílů člověka,
- odůvodnění a napomáhání koncipování a uskutečňování hodnotného souboru procesů v životě člověka,
- odůvodnění smysluplně důstojné a hodnotné situace a vztahu službu (v křesťanském pojetí) jako nesobecké obětavosti pro celkové a úplné dobro koexístujícího člověka.
Související odvozované otázky mohou např. znít takto:
1. Jak vyučovat (např. školním předmětům) tak, aby získávané znalosti měly preevangelizačni účinek (byly svétlem).
2. Jak vychovávat, aby získávané vlastnosti (znamenaly "úrodnou půdu", "sůl", "kvas") podporovaly přijímání radostné zvěsti a možnostech vyplývajících z koexistence s Bohem a s lidmi a s ostatním stvořením.
3. Jak ozřejmovat dynamickou vzájemnou podmíněnost lidských možností ("hořčičné zrno"), vlastností a znalostí.
4. Jak lépe chápat vlastnosti lidských znalostí a možností, s úctou k nástrojům, které jsou dary a pověřením od Boha.
5. Jak lépe chápat hodnotu, hodnotové procesy, duchovno, radostnost, štěstí, šířku a hloubku koexistence, humor, službu, inovace, inteligenci, moudrost, smysluplnost, vizi-cíl, optimalizaci, odpuštění, spásu.
6. Jak lépe chápat možnosti síťové podoby týmového preevangelizačního úsilí.
V této souvislosti je dobře si připomenout, že účinnost vlastní evangelizace často spočívá:
- ve správném chápání sdělovaného,
- v přijetí předávaného sdělení,
- v nechání proniknout se sdělením,
- v přilnutí k přijatému celým srdcem,
- v přetvořeni života v život s Bohem,
- ve viditelném vstupu do společenství věřících,
- ve vstupu do církve a v přijímání svátostí,
- v apoštolské iniciativě a vydávání svédectví svým dobrým příkladným životem.

Základ. evangelizace je v jasném vyznání, že v Pánu Ježíši Kristu, Božím Synu, který se stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých, se poskytuje každému člověku možnost spásy jako dar Boží milosti a dobrotivosti. Proto musí být i prorocké hlásání nadpřirozeného svéta, do něhož je člověk hluboce a definitivně povolán a jakou tento nadpřirozený svét má pro člověka velkou hodnotu.
Dále evangelizace obsahuje - hlásání naděje ve splnění Božích zaslíbeni,
- hlásání Boží lásky k nám a naší k Bohu,
- hlásání bratrské lásky mezi všemi lidmi (že je možně dávat, odpouštět, zapírat se a pomáhat lidem-bratřím.
Evangelizace musí ovšem obsahovat také:
- hlásání tajemství zla,
- aktivní hledání dobra,
- hledání Boha: především klaněním a díkůvzdáním (i ve společenství.),
- svátostné upevňování církve,
- připomínky a právech a povinnostech člověka (dále o rodinném životě, o životě ve společnosti a ve světě, o míru, spravedlnosti a o rozvoji, o osvobození apod.)
- informace o hospodářském a kulturním neokolonialismu, o urychlování osvobozování lidí od zaostalosti, a nastolování spravedlivého řádu všude ve světě,
- preferenci Božího království před pozemskými hodnotami. I nejlepší lidské struktury se stanou brzy nelidskými, jestliže nebudou vyléčeny zlé náklonnosti v lidském srdci vládců i občanů. Násilí vyvolává pouze opět násilí a nutně plodí nový útlak a otroctví, ještě horší, než od kterých chtělo osvobodit. Proto není možno skládat důvěru ani v násilí, ani v revoluci, neboť jsou chabé a neúčinné pro nápravu a zlepšení.

2. Poznámky ke struktuře "profilu absolventa" preevangelizační formace.
Pražil je často definován soupisem znalostí a dovedností. Tento soupis znalostí je vesměs poplatný tradovaným představám v pastorační sféře. Pro posouzení kvality působení preevangelizace jde o obdobu dřívějších snah o řízení jakosti, která vnucovala všem svou představu o kvalitě a nezbytných vlastnostech svého produktu či služby.
Tyto představy by měly být nahrazeny míněním a očekáváním Boha a nikoho jiného. Pouze Bůh definuje hodnotu a kvalitu výsledku preevagelizačního postupu, úsilí, služby. Bůh již zjevil, a tím provždy podstatným způsobem zcela svrchovaně a definitivně definoval tuto požadovanou kvalitu. To, že prokazuje, nebo naopak pozorovatelně neprojevuje, svůj konkrétní zájem o spolupráci při příjmu prokazované preevangelizační služby, je projev jeho dokonalého rozhodnutí.
Pro preevanqelizační službu lidem je hlavním zákazníkem Bůh. Preevangelizace je služba Bohu, poskytovaná obětavě Bohu skrze potřebného člověka. Tento člověk však během svého pozemského života sleduje a uznává zcela odlišná hlediska a kritéria hodnoty a kvality, než by uznával za pět, deset, nebo více let, nebo v okamžiku svého umírání, nebo po své smrti.
Proto by mělo preevangelizační úsilí pracovat s co nejvýstižnějším modelem budoucích a nikoliv aktuálních očekávání preevangelizovaných osob, za což většinou nesklízí mnoho sympatií a vděčnosti.
Úspěch preevangelizace závisí v podstatně míře na tom, podaří-li se přesvédčit preevangelizované osoby o tom, že používané standardy obsahu a kvality preevangelizace jsou dostatečným modelem až jejich budoucích potřeb a očekávání, po jejich zmoudření, nebo až po jejich smrti, tedy v době zatím neuvěřitelně a neskutečně vzdálené.
Postačující představa profilu prevangelizovaného člověka by měla obsahovat alespoň tyto tři rozměry: znalosti, vlastnosti a možnosti. Zatím se v praxi sleduje především a téměř výlučně rozměr znalostí. Za znalosti se považuje obsah zapamatovaných údajů převážně encyklopedické povahy. Znalosti tohoto typu posilují snobskou nadřazenost svých nositelů a ve skutečnosti se zřídkakdy proměňují v nějakou užitečnou službu Bohu či lidem.
Zcela v ústraní jsou produktivní znalosti, tedy takové, které vyvolávají ochotu a schopnost rozpoznat a účinně řešit problémy a nesnáze ve vztahu člověka k Bohu. V praxi jde většinou o problémy nebývalé, nepřesně definované, otevřené, nezřetelně indikované a chápané.
K tomu, aby se produktivní myšlení dostalo více do preevangelizačního úsilí, je nezbytně do preevangelizace zavést doplňkové činnosti, které budou systematicky rozvíjet tolik potřebně vlastnosti jako jsou: zvídavost, představivost, otevřenost pro nově podněty, návyk silného zaujetí problémem vztahu k Bohu, který má a musí být řešen, a dále příslušná pokorná trpělivost, vytrvalost a spolehlivost.
Vůbec nejmenší pozornost je při preevangelizačním úsilí věnována možnostem a šancím preevangelizované osoby. A přitom jde o nejdůležitější motivační složku preevangelizačního vzdělávání, výchovy, formace a výsledné výbavy. Údaje o možnostech by měly být velmi hustě obsaženy ve všech etapách a částech preevangelizace, ve všech elementech výchovně preevangelizační činnosti. Jde o hodnotové údaje, tedy o představy prožitku účinnosti vlastností Boha, nebo někoho nebo něčeho. Jde především o prožitek účinnosti vzhledem ke vztahu k Bohu a k (od tohoto vztahu odvozeným) dobrým důležitým cílům. Měla by být prováděna výchova k vyhledávání, sestavování a k propracovávání možností. To totiž umožňuje dobře hospodařit se svým životem. Taková formace osoby by měla být vedena směrem k nesobecké a obětavě týmové spolupráci i k ušlechtilé pomoci nejpotřebnějším či společensky nejbezbrannějším lidem.
Schopnost a ochota vnímat, vytvářet a rozvíjet možnosti je svorníkem profilu absolventa preevangelizačního formování. K rozpoznané možnosti by totiž měla existovat samozřejmá připravenost a návyk upřesňovat a doplňovat si pohotově a již vesměs samostatně nedostatečně znalosti a vlastnosti. Po jejich zdokonalení se zase zpětně lépe pochopí vnímaná možnost.
Toto postupné vzájemně rozvíjení znalostí, vlastností a možností je nejhodnotnější součástí profilu absolventa preevangelizačniho formování. To proto, že je výbavou pro nezbytně svobodné úsilí o celoživotní (sebe)vzdělávání a (sebe)zdokonalování.
Pro získání uvedených vlastnosti je u preevangelizované osoby nutno zmenšit rozsah zapamatovávaných encyklopedických poznatků, které jsou dnes počítačově snadno a stále laciněji pohotově dostupné. A namísto nich zvětšit obsah předkládaných poznatků o životě po etapě preevangelizace, strategické poznatky o vlastnostech Boha a lidí i o hodnotě a možnostech vlastního sebepoznávání. Rozšířit obsah údajů o nejistotách a omylech v lidském úsilí, o relativnosti lidské dokonalosti, je-li cílem taková dokonalost bez svého zakotveni ve vůli Boha. Je vhodné prohlubovat poznatky o souvislostech pro potřeby rozhodování. Předávat poznatky o zjišťování příčin a důsledků, o diagnostických postupech, o metodách řízení změn.
Aby preevangelizační úsilí mohlo dobře poskytovat své služby, pod jejichž vlivem vzniká hlavní produkt preevangelizace, jímž je skutečný profil absolventů, musí poskytovat patřičně služby i samotným těm osobám, které mají vzdělávat a formovat ostatní. Aby mohl systematičtěji vznikat náležitý profil absolventa preevangelizačního formování, musí především být dobře definován nezbytný profil tohoto vyučujícího a vychovatele. Definování a důsledný rozvoj potřebného profilu učitele a vychovatele je službou, jejíž kvalitní poskytování je hlavní podmínkou účinnosti preevangelizačního úsilí. Nejvýkonnější metodou, jak zdokonalovat znalosti, vlastnosti a možnosti těchto vyučujících a vychovatelů, je učit se od dokonalosti Boha a využívat důvodů: proč nejlepší preevangelizační aktivity někoho jiného a někde jinde něco odůvodněně provádějí a proč naopak něco zásadně a odůvodněně nedělají. K tomu bývá vhodné připojit ve návyk pečlivě sestavovat a velmi důsledně využívat své vlastní zkušenosti.
Má-li preevangelizační úsilí působit uvnitř sebe i vně dobrým a důvěryhodným stylem, je velmi vhodně analyzovat to, oč, čím a proč je náročnější vykonávat tyto všechny činnosti při preevangelizaci vlídným a radostným způsobem. Radostnost i ateisté mají ve svých nástrojích, je to však pouze pomůcka umožňující sněmu vlastnímu "já" člověka, aby se projevilo co nejvíce, podle svých vnitřních schopností a dosáhnout tím pocitu "sebevědomé jistoty". Křesťané by neměli asi příliš věřit v kvalitu a spolehlivost sně jistoty, neboť naopak vědí o problematičnosti a křehkostí lidské existence a především její darovanosti, protože ji chápou především jako koexistenci. Fakt, souvislosti a vlastnosti této koexistence je zdrojem podstatně spolehlivější radostnosti křesťanského pojetí radosti a radostnosti. Radostnost je mnohem nesnadnějším, avšak je i mnohem účinnějším stylem, než poupě pečlivé vykonávání preevangelizační aktivity.
Prozařuje činnost významným svědectvím o uskutečnitelnosti hodnotného stylu rozhodování a jednání. Právě přesně tato prožívaná zkušenost je nejhodnotnějším produktem a službou. Je to velmi velký vklad preevangelizačního formačního úsilí do života svých absolventů.

3. Poznámky k vlastnostem možností
Možnost je především účinná varianta důsledků koexistence s Bohem, s ostatními lidmi a s ostatním stvořením. Možnost je to, co se za určitých podmínek uskutečňuje, nebo je možno považovat za uskutečnitelně, za uskutečňující se, či za uskutečněné.
Možnost je soubor existujících nebo uvažovaných variant darů od Boha, s nimiž máme svědomitě a pilně hospodařit, tedy variant:
Nástrojů a zdrojů (včetně jejich souvislostí, zejména:)
- disponibilního času,
- disponibilní energie,
- disponibilní komunikace,
- disponibilních zdrojů,
- disponibilních jiných realizačních podmínek)

Cílů (včetně jejich souvislostí, zejména:)
- uvažovaných příčin cílů,
- uvažovaných důsledků cílů,
- uvažovaných rizik
- uvažovaných ohrožení,
- uvažovaných šancí
- uvažovaných hledisek a kritérií optimality a kvality cílů).

Přitom jde především o takové nástroje, zdroje a cíle, které jsou projektovány nebo propracovány na základě náskoku v pochopení a využití:
- situace,
- procesů,
- souvislostí,
- trendů (vývoje situace, cílů, procesů, souvislostí) včetně pochopeni a využíváni jejich:
- příčin,
- důsledků,
- vhodných hledisek a kritérií optima a kvality (situace, cílů, procesů, souvislostí, trendů),
Především jde o náskok v takovém pochopení, které rozpoznává a pozitivně i dostatečně morálně "využívá":
- rizika a uvažovaná "využití" rizik,
- neoptimality a uvažovaná "využití" neoptimalit,
- stupně uvažovaného ohrožení a uvažovaného pozitivního a morálně přípustného "využití" uvažovaného ohrožení.
Možnost jsou také disponibilní varianty těchto menu (radostně i synergicky}:
- využitelných (dochovatelných} cílů a
- využitelných variant docilovacích nástrojů a zdrojů a
- využitelných variant postupů: jak a proč z problémů, nesnází, neoptimalit, rizik a ohrožení (radostně a synergicky a tvořivě} sestavit d o p l ň u j i c í varianty menu:
- využitelných docilovatelných variant (smysluplných} cílů a
- využitelných a účinných variant docilovacích nástrojů a zdrojů,
- využitelných variant postupů pak a proč zesilovat docilovatelnost cílů.

4. Prostor preevangelizace
Prostorem preevangelizace jsou: vlastnosti, možnosti a znalosti člověka, napojené na koexistenční vztahy a z těchto vztahů odvozované, budované a udržované.

4.1 Vlastnost je to, co s Někým, někým či s něčím těsně souvisí a nutně z Někoho, někoho nebo něčeho vyplývá nebo vystupuje. (Ne to, co do člověka vchází jej znečišťuje, nýbrž to, co z něho vychází.}
Vlastnosti v křesťanském pojetí mohou vycházet ze tří „božských“ ctností: víry, naděje a lásky, která je svorníkem dokonalosti. Přičemž ctností se rozumí svobodné konání dobra, vytrvalý stav srdce a mysli vedoucí ke konáni mravně dobrých rozhodnutí a skutků. Vlastnost, která je ctností, je duchovní síla, je člověku darovanou potenciální energií.
Doplňkem a zpodrobněním jsou pro křesťana základní ctnosti, které jsou zaměřením člověka na plnění vůle Boha:
- Moudrost je schopnost rozumově v každé situaci rozeznat, co je pravé dobra a zvolit přiměřené prostředky k jeho konání.
- Spravedlnost je vytrvalá a pevná vůle dávat Bohu a bližnímu to, co jim patří.
- Statečnost je schopnost při obtížích být pevný a vytrvalý v úsilí o dobro.
- Mírnost je schopnost zmírňovat přitažlivost rozkoší a harmonicky užívat stvořená dobra.
Sedm darů Ducha svatého je nejdůležitějším vyjádřením a zdrojem ctností pro preevangelizační úsilí.
- Moudrost je schopnost dokonaleji poznávat pravdy Boží a pociťovat nevýslovnou radost z jejich velikostí a krásy, brát je za základ k utvoření pevných životních zásad.
- Rozum je schopnost správně rozumět pravdám Božím.
- Rada je schopnost v nepřehledných situacích se správně vždy rozhodovat pro to, co je ke cti a slávě Boží a k naší spáse.
- Síla je schopnost mít vždy odvahu a energií vykonat přes všechny překážky to, co Bůh po nás žádá.
- Umění je schopnost ve tvorech a ve věcech stvořených vždy víc a více poznávat (stvořitelské dílo) Boha.
- Zbožnost je schopnost jako šťastné děti Boží bezmezně důvěřovat Bohu, a proto se modlit rád, upřímné, s největší důvěrou a často. Zbožnost je užitečná ke všemu!
- Bázeň Boží je schopnost se nebát ničeho kromě hříchu, který je největším neštěstím člověka a maximálním nevděkem vůči Bohu.
Dvanáct plodů Ducha svatého je soubor ctností propojující mnohé velmi praktické situace lidského života a ověřitelně fungující: - láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistota.
odvozené a doplňující ctnosti představují další doplnění představ o dobrých vlastnostech pro preevangelizaci:
- poslušnost, poctivost, pravdomluvnost, pilnost, pracovitost, svědomitost, zdvořilost, laskavost, vytrvalost, pečlivost, ukázněnost, dochvilnost, dodržováni dohod, spolehlivost, ohleduplnost, čistotnost, stydlivost, opatrnost, milosrdnost, touha po spravedlnosti, chudoba v duchu, lítost nad svými hříchy, pokora, ochota a připravenost ke službě a k pomoci.

4.2 Možnosti, jak již bylo výše uvedeno, zahrnují varianty zdrojů, nástrojů a cílů.
Vnímané možnosti jsou také účinnějším pojítkem členů týmu (i členů týmu složeného z týmů).

4.3 Znalosti.
Znalost je nutno dostatečně ostře odlišit od pouhé informace. Informace je pouze ta část sdělení, která na přijímající straně nebyla dosud známa.
Znalost = je pouze tak nezbytný obsah a rozsah konkrétního souboru konkrétních informací, poznatků a zkušeností, který Umožňuje nebo i způsobuje:
A. kvalitní transformaci vlastnosti vstupní (dosavadní) situace ve vlastnosti výstupni (cílově) situace s uvážením její přípustnosti podle uvažovaných hledisek a kritérií přípustnosti, pouze (docilovacím transformačním) procesem přijatelných vlastností,
B. kvalitní sestavení, archivaci a další následné zvětšeně (znásobené) využiti a uplatnění zkušeností z transformace vlastností situace, zejména pro:
I.) - zdokonalení vlastností získávaných nebo osvojených znalostí,
II.) - zdokonaleně pochopení a definování:
- vlastností vstupní (dosavadní) situace a situací obdobných,
- hledisek a kritérií přijatelnosti vlastností vstupní situace,
- vlastností výstupní (= cílové) situace a situací obdobných,
- hledisek a kritérií přijatelnosti vlastností výstupní situace,
- vlastností docilovacího transformačního procesu a procesů obdobných,
- hledisek a kritérií přijatelnosti vlastností docilovacího transformačního procesu a procesů obdobných,
- hodnot a seřazování hodnot a seřazování obdobných hodnot,
- hledisek a kritérií přijatelnosti vlastností hodnot,
- priorit a seřazování priorit, seřazování obdobných preferencí,
- hledisek a kritérií přijatelnosti preferencí,
- dalších vlastností a souvislostí docilovacího transformačního procesu a procesů obdobných,
- poznatků o vzniku a vlastnostech (osvojených znalostí,
- motivace pro získávání, udržování, využívání a uplatňování znalostí,
- hledisek a kritérií přijatelnosti dalších vlastností a souvislostí docilovacího transformačního procesu a procesů obdobných, např.:
- důvodů-příčin .
- důsledků .
- rizik,
- ohrožení,
- šancí,
- optimality,
- účinnosti úsilí,
- uplatnitelnosti,
- koexistencí,
- nekoexistencí,
- vzniku,
- zániku,
- stability,
- změn,
- uspořádanosti, řádu,
- chaosu-neuspořádanosti.
C. kvalitní sestavení hledisek a kritérií pro vytváření optímálnější struktury a vlastností systému pro generování, zpracovávání a předávání znalostí.
Znalosti mají tři základní složky: Znalosti struktury, znalosti funkcí a znalosti (sebe)zdokonalování.

4.3 Synergické souvislosti a málo prozkoumané varianty pro preevangelizační úsilí.
Při uvažováni jen tří základních složek znalostí (struktura, funkce,(sebezdokonalování: a při uvažování pouze tří křesťanských vlastností (ctností: víry, naděje a lásky) a pouze tří složek možností (zdroje, cíle a nástroje, objevuje se 72 heterogenních synergických kombinačních variant transformací, přechodů, vývojových změn. Řada z nich může mít i povahu cyklů.
Jestliže uvažujeme 12 plodů Ducha svatého, počet různorodých synergických variant se zvyšuje na množství 306. Jestliže navíc si vezmeme do úvahy např. 10 rozmanitých nástrojů, pak množství různorodých synergických variant se zvyšuje na počet 756.
Tyto zatím systematicky neprobádané a ani dohromady lidsky prozatím neevidovatelné varianty jsou přesto nesmírným prostorem, vesmírem, který je jedním z největších darů od Boha. A tedy naším úkolem a terénem, v němž bychom se měli vědoměji a systematičtěji pohybovat. A měli bychom začít systematicky sestavovat i objevovat příslušné zkušenosti. Aby byly srozumitelnější a také zajímavěji sdělitelné pro ostatní. Výsledky tohoto vesměs všedního úsilí však mohou být velmi zajímavě a účinné.
Dnes však dochází k tomu, že i zatím dosud nestravitelná a prozatím nepřehledná obrovská kvanta zdánlivě nepřehledných poznatků mohou být předložena v překvapivě stravitelné a úžasně využitelné podobě. Bylo by neopatrné a patrně i hříchem to ignorovat. S pomoci Boží lze se dnes propojit nebývalým způsobem do nebývalých týmů a sítí týmů týmů a dokázat mnoho nebývalého. Tato nastávající možnost je rovněž dar od Boha, s nímž máme svědomitě a pilně, nebývalým způsobem, hospodařit. Nezapomeneme-li, že pro tento úkol je modlitba nejkrásnějším a nejúčinnějším nástrojem, můžeme doufat v Boží požehnání a pomoc pro dobré uplatnění takového našeho úsilí, podle Boží vůle.

Kvapilík

Zaslat reakci na tento text.