ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
2001 
Duchovní situace společnosti 
Rodina, manželství, žena 
Výchova a vzdělání 
Kultura a inkulturace 
Misie, preevangelizace, evangelizace 
Média, komunikace uvnitř církve 
Sociální život, podnikání 
Politický řád 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Církev – potřeba a cesty nové evangelizace

Církev - potřeba a cesty Nové evangelizace

(Příspěvek pro zasedání laických teologů přípravné komise sněmu - Praha 1. 3. 1997)

Když Svatý otec v první polovině 80. let vyhlásil při své návštěvě Latinské Ameriky program "Nová evangelizace", nemyslel tím ani tak novou vlnu misií v třetím světě. Myslel především na reevangelizaci těch částí světa, které již byly v podstatě křesťanské, ale zvláště v posledním století je zachvátila silná vlna sekularizace (srov. Redemptoris missio 33).
Naše republika patří mezi tyto země. Má sice hluboké křesťanské kořeny a historii, ale přitom aktivních věřících z dnešní populace je asi jen 5%. Můžeme konstatovat, že některé oblasti našeho státu, zvláště v Čechách, vykazují téměř charakter misijního území. Z naší evangelizační činnosti můžeme potvrdit zkušenost z některých oblasti, kde jsme narazili na triviální neznalost základních křesťanských pojmů (jako bible, osoba Ježíše Krista apod.).
Na základě těchto poznatků navrhujeme pro připravovaný plenární sněm katolické církve:
1. Aby otázce nové evangelizace u nás věnoval zvláštní pozornost. Věnovat například této problematice zvláštní dokument.
2. Zdůrazňovat v trendech naší církve více evangelizaci, nejen pastoraci, která je již určitou farmou duchovní "údržby" (neevangelizující církev brzy vymře).
3. Do pastoračních programů zahrnout výchovu laiků k evangelizaci a otevřít jim více prostoru pro tuto činnost.
4. Zabývat se otázkou evangelizace "dovnitř církve". Obnova osobní víry, jako první krok k evangelizaci vůbec.
5. Výchovu katechetů k evangelizaci. Dnes je více potřeba evangelizovat než katechizovat. Ve školách se často katechizují nevěřící, což často spíše působí jako "očkování proti víře".
6. Výchovu kněží obohatit o evangelizační formaci. Kněží jsou často v praxi spíše misionáři.
7. Uvažovat, zvláště v případě některých českých diecézí, o změně statut a organizace duchovní péče, které lépe umožní realizaci evangelizačních záměrů (např. statut misijních území, přeorganizování často nevyhovujícího systému farností, zakládání misijních center apod.).
8. Nebát se získávat zkušenosti v zahraničí z různých evangelizačních center, škol a komunit, kde se nové evangelizaci věnují již desítky let a mají rozpracované konkrétní programy.
9. Ekumenická spolupráce v oblasti evangelizace, jako jedna z prvních cest ke smíření, neboť rozdělení křesťanů je překážkou autentickému hlásání evangelia. ("Prosím, aby všichni byli jedno..., aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal." Jan 17, 21)
Podrobnosti k těmto návrhům i zkušenosti z naší evangelizační činnosti rádi na požádání poskytneme i zpracujeme.

Mgr. Petr Mucha




Zaslat reakci na tento text.