ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
Církev jako svátost spásy a společenství 
Církev jako společenství Božího lidu 
Ekumenismus 
Laici v církvi 
Kněžstvo 
Obecně 
Trvalí jáhni 
Zapojení stálých jáhnů českých a moravských diecézí do pastorace 
Svatost, řehole, duchovní hnutí 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Zapojení stálých jáhnů českých a moravských diecézí do pastorace 77

Mgr. Michal Opatrný

Motivy, které vedly k přijetí jáhenství

Obecně lze stanovit čtyři skupiny motivů, které jáhny zapojené v průzkumu vedly k přijetí jáhenského svěcení. Rozdělením na čtyři okruhy není vyloučeno, že by jednotlivé motivy spolu nesouvisely, nebo se nějakým způsobem neprolínaly. Poměrně velká část jáhnů našla svou skutečnou identitu až po svěcení. To souvisí s rozvojem jáhenství v Čechách a na Moravě, který je teprve na začátku. Někteří z jáhnů právě proto mluví o tom, že jejich vlastní motivace k jáhenství se stále mění; mají také obavy, že u nich nejde o povolání, ale například pouze o vlastní touhu nebo i výmysl. Jiní ovšem mluví o povolání, na které neměly jejich představy o vlastním životě vliv.
1. Motivací k přijetí jáhenství byla touha prohloubit, rozvinout nebo upevnit svou službu církvi. Muž, který s tímto postojem vstupoval do jáhenství, většinou působil ve farnosti jako mimořádný přisluhovatel svatého přijímání, méně také jako katecheta ap. V těchto případech někdy existoval „mezistupeň“, kdy kandidát jáhenství nejprve pracoval jako pastorační asistent a teprve později přijal jáhenské svěcení. Po svěcení se situace vyvíjela dvěma základními směry. Buď nový jáhen zůstal prakticky nadále tím, čím byl ve farnosti před svěcením. A to zvláště pokud ve farnosti působil především v liturgii. Nebo u něho došlo k určitému vývoji, který jáhni popisují jako uvědomění si hodnoty jáhenství a uvědomění si smysluplnosti jáhenství jako samostatného svěcení.
2. Jiným motivem je touha po kněžství, v presbyterském slova smyslu. Jde často jáhny, kteří byli vyloučeni ze semináře z politických důvodů v 50. letech nebo v době normalizace. Jáhni, kteří vstupovali s tímto motivem do jáhenství, nepopírají že jde o „nahrážku za kněžství“. I když zde často dochází k sakrmanetalizaci a liturgizaci jáhenství, kdy se jáhen snaží vykonávat svou službu tak, aby byla co nejvíc podobná kněžské-presbyterské, jsou také jáhni, kteří i přes pocit stálého povolání ke kněžství objevili hodnotu samostatné jáhenské služby. Tito jáhni nevylučují, že by přijali kněžské svěcení, například kdyby byl zdobrovolněn celibát, zároveň se však plně a zodpovědně věnují diakonii.
Patří sem však také jáhni, kteří se připravovali na tajné kněžské-presbyterské svěcení. Buď však stačili přijmout jen jáhenské svěcení, nebo na ně ani nestačili dokončit přípravu, a vše přerušila revoluce v r. 1989. Po tom, co už šlo teologii oficiálně studovat, byli vysvěceni buď sub conditione, pokud byly pochybnosti ohledně tajného svěcení, nebo byli řádně vysvěceni pokud dokončili formaci, kterou revoluce přerušila.
3. Významným motivem je rozhodnutí se pro jáhenství jako takové. Většinou se objevuje tento motiv u mužů, kteří byli nějakým způsobem teologicky vzdělaní a měli určitou představu o tom, jak by mělo jáhenství vypadat. Ovšem spíše než přímá diakonie byla motivem diakonie pro církev. To znamená, že například chtěli pomoci vlastní farnosti, ovšem jako jáhni, na jako u motivu pod bodem 1. Nebo že pracovali v církvi jako úředníci konzistoře nebo katecheté a svou práci už brali jako diakonii pro církev a chtěli tuto službu podpořit a rozvinout svěcením ke službě. Do této kategorie patří také jáhni, kteří se v civilním zaměstnání věnovali přímo diakonii. Například když jako zaměstnanci nemocnice přinášeli svaté přijímání nemocným. V době socialistické republiky se totiž nemocnice této pastorační službě církve často bránily. Patří sem i ti z jáhnů, kteří byli například natolik zaskočeni nějakou sociální nespravedlností, že začali uvažovat o tom, jak by mohli pomoci, až dospěli k jáhenské službě.
4. Zvláštním případem, ovšem ne zcela ojedinělým, je skutečnost, že u některých jáhnů přišlo povolání jakoby „zvenčí“. Většinou farář kvůli stáří nebo nemoci navrhl vhodnému laikovi ve farnosti, např. pokud ze zájmu studoval teologii, aby mu pomohl s péčí o farnost. Dokonce řeholník bývalý farář, který odcházel po r. 1990 z farní správy zpět do řádu, sehnal pro diecézi za sebe jako náhradu laika, kterému navrhl, aby se stal jáhnem a převzal uprázdněnou farnost. Podobnou roli jako farář sehrála také u jednoho z jáhnů manželka, která mu o jáhenství řekla: „To je něco pro tebe, tomu by ses měl věnovat.“



předcházející | obsah | následující