Pondělí, 7. 7. 2003

„Také vy vydávejte svědectví …“ (Jan 15,27)

PROČ TENTO ZPRAVODAJ?
Protože se zde sešla zajímavá skupina věřících, kteří si mají co říci, a to nejen v plénu, ale i na okraji sněmování; leccos zajímavého zaznělo „v kuloárech“ a bylo by škoda, kdyby se o tom nedozvěděli ostatní. Zpravodaj chce tedy zachytit v nutné zkratce to nejpodnětnější od řečnického pultu a odjinud. Prosíme Vás proto o pomoc: cokoli chcete takto sdělit ostatním, využijte Zpravodaje!

PÁR MYŠLENEK Z ÚVODNÍHO SLOVA KARDINÁLA MILOSLAVA VLKA
Svolal nás Duch Svatý a v jeho duchu chceme jednat o věcech, které jsou sněmu předloženy. Duchovní intonaci našemu jednání jsme dali bohoslužbou a pokračujeme pohledem na Krista, jak k tomu vybízí Svatý otec v listě Tertio millenio ineunte. Chceme mít srdce otevřené vůči volání Ducha Svatého. Evangeliář, který je před námi umístěn, je znamením Boží přítomnosti, kterou Ježíš slíbil své církvi.
Jsme si vědomi vlastních chyb a nedostatečnosti, proto potřebujeme všichni očistit svá srdce. Připomeňme si velmi silný Kristův výrok: „Vy jste již čistí pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (Jan 15) Věříme tomuto slovu a přijímáme jeho náplň. Jsme zde jako Boží lid, který chce nejen naslouchat tomu, co Boží duch říká církvi, ale naslouchat i jeden druhému. Neboť jsme všichni bratři a sestry spojení poutem jedné víry pramenící z Ducha.
Máme povinnost hovořit k problémům, které v naší církvi přetrvávají. Zde je otevřené fórum, abychom v lásce a pravdě hovořili o tom, co máme na srdci. Naše účast má být tedy aktivní!
Co dodat ke slovům pana kardinála? Snad jen: Přemýšlím, tedy jsem.

F. M. DOSTOJEVSKIJ:
V záležitostech víry může každý najít to, co hledá. Vždy znovu vytryskne tento jedinečný, životadárný, nezkalený proud, jenž v pravou chvíli smyje každou skvrnu, vzkřísí myšlenku, očistí ji od vší špíny, vzepne se výš, než kdy byla v těch ubohých byť sebedelších časech předchozí lehkovážnosti. Ve světě i ve společnosti není zdaleka tak snadné ignorovat víru, jak si to snad někdo představuje a to přes všechny skandály a kompromitující jevy.

CO TAKÉ ZAZNĚLO V PLÉNU:
„Předložený materiál nabízí diskusi především o vnitřních problémech církve a v daleko menší míře o problémech vztahu církve k soudobé společnosti, ačkoliv obě stránky života církve by měly být posuzovány vyváženě. To platí tím spíše, že sněm má za úkol pomoci hledat cesty k evangelizaci soudobé společnosti. Pokud se sněm omezí na řešení pouze vnitřních problémů církve, může to být v církvi vnímáno jako pozitivní krok, ale veřejnost to nijak neosloví.“
Dr. Vácslav Babička

„Kdo se jakkoli podílí na vzniku další teologické fakulty, například ve formě soukromé vysoké teologické školy, měl by si uvědomit, že tím nepřímo likviduje existující teologické fakulty.
Navrhuji, aby biskupové k dalšímu teologickému vzdělávání kněží využili možností, které teologickým fakultám nabízejí programy takzvaného celoživotního vzdělávání, a to nejen v prvních letech po svěcení - dřívější „trienálky“ -, ale jako součást trvalé formace.“
doc. Dr. Petr Chalupa

„Zdá se, že někdy v našich liturgických bohoslužbách převažuje lidská tvořivost. Církev ji nevylučuje, ale ona není prioritou. Nejhlavnější není to, co děláme my, ale co s námi a pro nás dělá Bůh. Liturgie by měla mít podle Ratzingera „ráz důstojných repeticí“. V tom je určitá stabilita, která je ale plná dynamiky. Zpřítomňuje se tajemství našeho vykoupení a to vyžaduje pozornost celého našeho bytí. Rozumu, vůle i citu. Je třeba vstoupit do světa umění a i tam přinést Kristovo evangelium, ukázat lidem, kteří byli obdarování smyslem pro krásu, na jejich odpovědnost, kterou mají před Bohem i lidmi, a také na to, že mají spojovat estetické cítění s askezí a očistou srdce.
Právě toto potřebuje svět umění slyšet nejvíc.“
Mons. Josef Socha

„Společnost vnímá církev převážně podle jejích „viditelných“ představitelů. A nejviditelnější jsou biskupové a kněží. I když je to neúplné a povrchní, nejdříve si lidé všimnou v jakém autě kdo jezdí, jak žije a bydlí, kde byl na dovolené, na zájezdu či na pouti.
Podle mého názoru katolická církev není chudší než většina naší společnosti. Je taková, jaká je naše společnost. A srovnáme-li život v naší zemi se životem stovek milionů lidí ve třetím světě, chudí nejsme.
Nedeklarujme svou chudobu navenek, ale žijme ji – nejprve uvnitř – a snažme se prozíravě a spravedlivě využít to, co máme k dispozici!“
ICLic. Karel Moravec

„Co máme dělat?“ Tak začíná shodou okolností Jan Pavel II. v 3. oddílu apoštolského listu Novo millenio ineunte, kterému rozumím jako konkrétní formaci celé církve při vstupu do třetího tisíciletí. Dovolím si upozornit na 38 kapitolu zmíněného listu Svatého Otce.
Jsou to jasná slova, srozumitelná a zcela jasně určená pro nás všechny zde.“
Mgr. Lenka Ferbyová

„Důležitá je formace bohoslovců, kněží a laiků pracujících v pastoraci, a to v oblasti zásad normální lidské komunikace. Je dále nutné učit se týmové spolupráci, být kreativní a mít vizi v pastoraci, učit se duchovnímu doprovázení a vedení mladých lidí, umět žít ve společenství, učit se evangelizaci a novým způsobům a jazyku katecheze.
Snaha o trvalou formaci a vzdělávání je samozřejmá.“
Mgr. Daniela Nešporová

POD ČAROU
„Slyšeli jsme, že i biskupové jsou součástí Božího lidu, i když z důvodu nutnosti sedí na vyvýšeném pódiu. Ale oni s námi i volně hovoří, v jídelně sedí v naší společnosti a jedí totéž, co my. Takže proto by zasedání sněmu mohlo trvat celý měsíc.“