|
|
Památková problematika
Vážení a milí,
vycházeje ze své profese sochaře a restaurátora, rád bych vás
informoval o kritickém stavu mnohých sakrálních památkových objektů.
Jedná se převážně o střechy kostelů, o zchátralý stav kostelních
interiérů, na jejichž údržbu církev nemá dostatek peněz. Často se
setkáváme s tím, že finančně nákladné opravy chrámových interiérů
varhany, oltáře, malířské a sochařské výzdoby/ jsou prováděny firmami,
které nemají odbornou erudici a navíc jim chybí licence opravňující je
k vykonávání těchto restaurátorských prací. Takovýmito neodbornými
zákroky dochází k rozsáhlým poškozením, která tyto památky znehodnotí.
Příkladem takovéhoto neodpovědného zákroku jsou nejstarší naše
renesanční varhany ve Smečně, na nichž brutálním zásahem
nezodpovědného restaurátora byla původní polychromie varhanní skříně
prakticky zničena. V pražském kostele sv. Petra na Poříčí byl
přednedávnem znehodnocen celý gotický interiér, a to přemalbou
gotických žeber na klenbách a stěn. I tady pracovala firma bez
odbornosti a pražským památkářům byl od ní vstup do kostela přímo
zamezen. A podobných bolestných případů je mnohem více, které zde z
časových důvodů nemohu uvést. Další poškození vznikají tím, že z obavy
před zcizením plastik i obrazů, jsou tyto vzácné památky ukrývány v
depozitářích, kde není zaručeno potřebné klima. Tím dochází hlavně u
dřevěných plastik k rozsáhlým prasklinám ve dřevě a odpadávání
polychromií.
Proto je nezbytné, aby ti, kteří zadávají tato náročná díla k
restaurování, tzn. stavební technici při biskupstvích, byli odborně
fundováni, a správcové farností, tzn. kněží, trvali na tom, aby firmy
předložily odborné licence. Úspěšnost restaurátorských prací by pak
měla být zaručena odbornou a systematickou kontrolou jak ze strany
památkářů, tak i liturgické komise.
Proto doporučuji, aby studenti teologie, budoucí správci jim svěřených
objektů, studovali nejen dějiny umění, ale aby byli také školeni v
praktické výuce památkářské problematiky.
A teď bych řekl pár slov k jiné současné aktuální problematice. Tento
sněm má řešit vztahy k českým dějinám. Rád bych v této souvislosti
ocitoval slova mého dobrého přítele P. Karla Šimka, velkého ctitele
sv. Vojtěcha, který zemřel před dvěma léty na své cestě ve stopách sv.
Vojtěch před Hnězdnem. V roce 1993 napsal tyto, dnes stále platné
řádky:
Ostatky sv. Vojtěcha jsou uloženy v rakvi z doby Karla IV, v ozdobné
prosklené skříni ve Vlašimské kaplí svatovítské katedrály proti
náhrobku sv. Jana Nepomuckého. Všechny pokusy o postavení náhrobku
zatím ztroskotaly. Lebka světcova je uložena ve svatovítské
klenotnici, Je vystavována v katedrále v den jeho svátku.
Dodnes sv. Vojtěch nemá důstojný hrob.
Svůj článek zakončil Otec Karel slovy básnické modlitby biskupa Jana
Lebedy:
Vyštvali jsme tě v cizinu,
je bez mízy náš peň,
strom dění v rajskou vidinu
svým požehnáním změň,
ať nesloužíme zloduchu,
znič o prokletí potuchu,
Vojtěchu svatý, zapomeň!
Vrať se k nám!
My jsme Tvůj chrám, Tvé štípení,
své dílo na nás suď
přijď v letnicovém výsluní a vejdi v naši hruď.
Strom v blescích dozrá k podletí,
chrám přečká útok podsvětí
Vojtěchu silný, při nás buď.
Zaslat reakci na tento text.
|