Památková problematika

Vážení a milí,

vycházeje ze své profese sochaře a restaurátora, rád bych vás informoval o kritickém stavu mnohých sakrálních památkových objektů. Jedná se převážně o střechy kostelů, o zchátralý stav kostelních interiérů, na jejichž údržbu církev nemá dostatek peněz. Často se setkáváme s tím, že finančně nákladné opravy chrámových interiérů varhany, oltáře, malířské a sochařské výzdoby/ jsou prováděny firmami, které nemají odbornou erudici a navíc jim chybí licence opravňující je k vykonávání těchto restaurátorských prací. Takovýmito neodbornými zákroky dochází k rozsáhlým poškozením, která tyto památky znehodnotí. Příkladem takovéhoto neodpovědného zákroku jsou nejstarší naše renesanční varhany ve Smečně, na nichž brutálním zásahem nezodpovědného restaurátora byla původní polychromie varhanní skříně prakticky zničena. V pražském kostele sv. Petra na Poříčí byl přednedávnem znehodnocen celý gotický interiér, a to přemalbou gotických žeber na klenbách a stěn. I tady pracovala firma bez odbornosti a pražským památkářům byl od ní vstup do kostela přímo zamezen. A podobných bolestných případů je mnohem více, které zde z časových důvodů nemohu uvést. Další poškození vznikají tím, že z obavy před zcizením plastik i obrazů, jsou tyto vzácné památky ukrývány v depozitářích, kde není zaručeno potřebné klima. Tím dochází hlavně u dřevěných plastik k rozsáhlým prasklinám ve dřevě a odpadávání polychromií.
Proto je nezbytné, aby ti, kteří zadávají tato náročná díla k restaurování, tzn. stavební technici při biskupstvích, byli odborně fundováni, a správcové farností, tzn. kněží, trvali na tom, aby firmy předložily odborné licence. Úspěšnost restaurátorských prací by pak měla být zaručena odbornou a systematickou kontrolou jak ze strany památkářů, tak i liturgické komise.
Proto doporučuji, aby studenti teologie, budoucí správci jim svěřených objektů, studovali nejen dějiny umění, ale aby byli také školeni v praktické výuce památkářské problematiky.
A teď bych řekl pár slov k jiné současné aktuální problematice. Tento sněm má řešit vztahy k českým dějinám. Rád bych v této souvislosti ocitoval slova mého dobrého přítele P. Karla Šimka, velkého ctitele sv. Vojtěcha, který zemřel před dvěma léty na své cestě ve stopách sv. Vojtěch před Hnězdnem. V roce 1993 napsal tyto, dnes stále platné řádky:
Ostatky sv. Vojtěcha jsou uloženy v rakvi z doby Karla IV, v ozdobné prosklené skříni ve Vlašimské kaplí svatovítské katedrály proti náhrobku sv. Jana Nepomuckého. Všechny pokusy o postavení náhrobku zatím ztroskotaly. Lebka světcova je uložena ve svatovítské klenotnici, Je vystavována v katedrále v den jeho svátku.
Dodnes sv. Vojtěch nemá důstojný hrob.
Svůj článek zakončil Otec Karel slovy básnické modlitby biskupa Jana Lebedy:

Vyštvali jsme tě v cizinu,
je bez mízy náš peň,
strom dění v rajskou vidinu
svým požehnáním změň,
ať nesloužíme zloduchu,
znič o prokletí potuchu,
Vojtěchu svatý, zapomeň!

Vrať se k nám!
My jsme Tvůj chrám, Tvé štípení,
své dílo na nás suď
přijď v letnicovém výsluní a vejdi v naši hruď.
Strom v blescích dozrá k podletí,
chrám přečká útok podsvětí
Vojtěchu silný, při nás buď.

Zaslat reakci na tento text.