Příspěvek plenárnímu sněmu

Druhé (nepatrně opravené) vydání s Dodatkem

1. Vláda i parlament se dohaduji, komu přísluší restituce církevního majetku. Myslím, že je v tom nahromaděno mnoho nedorozumění. Církev totiž, pokud vím, není nikde v pozemkových knihách zapsána jako majitelka polností nebo nějakých služebností, je to vždycky jen jednotlivý kostel nebo fara, ovšem jako právnická osoba: kostel nebo fara atp.
(Ten chytrák, který všechno sečetl dohromady, by měl být vyloučen ze všech rozhodovacích i poradních grémií!) Vládě nebo parlamentu patří pouze to, co je v pozemkových knihách zapsáno jako majetek vlády nebo parlamentu; pokud snad je nějaký majetek připsán státu, nemůže o tom majetku rozhodovat ani vláda, ani parlament, protože žádnému z nich takový majetek nepatří (o to se vlastně hádá vláda s parlamentem a parlament s vládou), takže je zjevné, že rozhodovat o tom majetku vůbec jim nepřísluší. Pokud snad nějaký původně "církevní?" majetek byl za komunismu přepsán na někoho jiného, je takový přepis neplatný, protože to odporuje lidským právům, která i za komunismu byla vyšší normou než zákony jenom "státní".

2. "Kardinál Miloslav Vlk hodlá jako velký kancléř katolické teologické fakulty UK ... založit při této fakultě výzkumný ústav ... a bude v budoucnu podporovat studium teologie na řádném denním i postgraduálním studiu: platí to i pro laiky, muže i ženy, jak to požaduje i statut katolické teologické fakulty tak, aby se prohloubila celková úroveň studia i ekumenická spolupráce. (Výtah z vat. rozhlasu). Tak jsem si vzpomněl na Slovensko: tam naši nejprve usilovali o katolickou universitu, ale když jim ji vláda nabídla, sdělila biskupská konference, že vůbec nemá potřebné vyučující; o tom, kdy je bude mít a zda je vůbec bude připravovat a kdo je bude připravovat, o tom už zmínka nebyla. - Kdo u nás bude schopen a kdy bude schopen, a kdo to bude finančně vydržovat? Opakuji: Kdo u nás bude schopen a kdy bude schopen, a kdo to bude finančně vydržovat? Toto je jen moje skromná otázka zvláště tíživá po katastrofální herezi prof.W. o Ježíši Kristu: jsou jí zachváceni přemnozí magistři, i jeden mně dobře známý nedávno vysvěcený jáhen, i veškeren klérus i Boží lid. To už naši otcové blahé paměti věděli, že "Kdo skrze Krista nepůjde, cestu do nebe nenajde", anebo "Zněj jasně věky do věků čest chvála Bohu-člověku"(nikoli Boho-člověku!). Sami apoštolové (Petr a Jan) při výslechu před veleradou to dosvědčují zcela stručně: "Není jiné jméno, ve kterém bychom byli spaseni." (Sk 4,12)
Nyní naši lidé uctívají (modlí se ke stejnému Bohu) tedy uctívají stejného Boha jako např. židé nebo mohamedáni, tedy boha pohanského a nikoli Otce našeho Pána Ježíše Krista - toho neznají a přece ani nepotřebují!
Řeholní představení na moji poznámku, že o 4. neděli velikonoční Kristus říká: "Já a Otec jedno jsme", přisvědčují radostně; ale že o 6. neděli velikonoční říká,: "Otec je větší než já,", nad tím pokrčí rameny a řeknou: no to není možné, tomu já nerozumím. Jenže je-li Ježíš Kristus jenom Bůh, nebo především Bůh, prosím pěkně: Komu se Kristus=Bůh obětoval na, kříži, a komu se Kristus=Bůh obětuje při mši svaté? Snad ďáblu?(to byla prastará hereze): že ďábel je BŮH tohoto věku, uvádí Pavel 2Kor 4,4; že má Mojžíš být BOHEM faraonovi, je uvedeno v Ex 7,1. A všeobecně ve Starém testamentu je někdy těžko rozeznat, zda mluví sám Jahve či pouze anděl Jahve. (Uctívání satana jako BOHA se nazývá satanismus, a ten se i u nás dnes zase rozšiřuje, a nejen u nás.) - Na pováženou by mohla být i 1 Kor 8, kde Pavel mluví o mnohosti "bohů": Takže celkem vzato výraz bůh není vlastni jméno, nýbrž jen lidové označení něčeho, co někteří nazývají příroda, prozřetelnost, nebo "chcete-li-bůh". Jméno křesťanského boha nemůže být tedy Bůh s velkým B ani s malý b (při pouhém "slyšení" /to je u nás při hlásání víry nejobvyklejší, a i Písmo říká, že vira je ze "slyšení"/ se malé a velké písmeno nedá rozeznat); Jan 1,18 výslovně praví, že našeho Boha (a samozřejmě i jeho jméno) nám vypověděl Ježíš Kristus, Jednorozený Syn, který je v lůně Otce - a my to přece říkáme a vyznáváme už při tzv. křtu a kolikrát každý den: (Já tě ponořuji "do" a nikoli "ve") jména, Otce i Syna i Ducha Svatého. Když nám nevěrci ukradli výraz kristit=křít =dělat křesťanem místo originálního baptizein (v minulém století byla vyslovena do Říma pochybnost, zda je "křest" platný, když se výraz baptizein nahrazuje slovem kristit. Ovšem náš křesťanský Bůh - říkáme to tolikrát denně! Ve jménu Otce i Syna, i Ducha Svatého. Ti pobožnější, ovšem hloupější opravuji Písmo a říkají: Ve jménu Boha Otce ... A vyznání viry opravuji: ... v jeho Syna jediného, Pána Boha našeho ...
Proč jen se jim dovoluje tak nevšímavě ničit základní formulace křesťanské víry? A otázka vpravdě základní: Co je Církev? Opakuji: Co je Církev? - Když se mezi věřícími stalo trochu živější téma církevního majetku, říkali denní účastníci mše svaté, pilně recitující růženec (je snad růženec s papežem opravdová modlitba nebo sotva recitace?) - právě takoví věřící říkali o církevním majetku: Ale nač by JIM! to stát dával vždyť mají dost.
2.vat.koncil zmíněný Eminencí kromě jiného důrazně připomíná, že Maria se má. uctívat jako Matka Církve. A co dělají tito přepobožní fundamentalisté? Prakticky jsou stejní jako kardinál LEFEUVRE, ten také neuznával platnost 2.vat.sněmu - a kde skončil? Už jim to někdo povolaný připomněl?

3. Proč tedy Boží lid neví, co je Církev? Vada je myslím v tom, že se o Církvi vůbec nikdy nekáže. Káže se o všem možném, (snad o Evangeliu sotva kdy), ale ve čtyřech evangeliích jsou pouze dvě nepřímé zmínky o Církvi, takže zbývá jedině Pavel jako prvotní teolog Církve. Navíc i někteří naši inteligenti se neostýchají říkat, že nekatolíci mluví třeba v rádiu lépe nežli naši; náš kazatel povídá o všem možném, třebas co naši věřící mají za týden nebo za rok dělat (zase jen samá, morálka - a radostná zvěst se nekoná; o postním řádu a o zasvěcených svátcích se jim neřekne nic). - Já sám jsem byl při poradě na vyšší úrovni téměř oficielně pokárán, že přece biskup si může mluvit při mši o čem chce, a že tedy bohoslužba slova není součástí této mše, nebo jinak řečeno že mše se skládá ze dvou zcela různorodých částí. A přece už Parsch a teď i závazné rubriky Misálu výslovně říkají, že celá mše tvoří jeden celek, což v podstatě znamená, že bohoslužba slova je bezprostřední přípravou na slavení této Eucharistie (podobně jako přijímání má být z této eucharistie).
Byl jsem v kriminále několik měsíců na jedné cele s význačným dominikánem, který ohrnul nos nad několika sešitky evangelia sv. Lukáše, které jsem načerno sehnal; své pohrdání Lukášem odůvodňoval tím, že sv. Dominik četl pouze sv. Matouše. Byl to profesor teologie a zřejmě opomněl studentům říci, že sv.Dominik uměl téměř nazpaměť celého sv.Matouše a skoro všechnu listy sv.Pavla; Pavel přece už před sepsáním evangelií mluví právě o Církvi, a tak naši, neznalí Pavla, ze strachu před ním o Církvi vůbec nekáží, takže ani naši horliví posluchači našich nedbalých kazatelů o Církvi nic neslyší. O Církvi se myslím u nás nic nepíše. Znají Pavla i naši magistři a učitelé viry? Či je snad potřebnější např. světit zvony atp?

4. Bylo by asi třeba ještě mnoho věcí aktuálně sdělit, ale sám jsem už asi před 25 lety veřejně v katolických novinách (to ještě měly Imprimatur) doporučil konání synody a začal jsem se na ni poctivé připravovat; teď jsem zajásal, že zase přišla řeč na potřebnost synody, a přeji Eminenci od našeho Pána velký úspěch v "hodlání" i v "podpoře" té skvělé myšlenky. Svůj pokorný příspěvek pošlu včas s poukazem, že taková synoda je opravdu žádoucí a že se na ni skutečně připravují i vybraní laici. Nezklamte prosím vy všichni očekáváni Božího lidu, ale důkladně nás všechny připravujte, třebas několik roků.

D o d a t e k
Protože z "technických" důvodů a pro mou indispozici musel být původní text zaslaný 16. října 1996 Tvé Eminenci podstatně zkrácen, připravil jsem 11.listopadu potřebný doplněk k původnímu dopisu. (Tento Doplněk může být chápán jako P.S. k původnímu dopisu.) Přitom byl původní text trošičku opraven. Stránkování tohoto Doplňku je pokračováním stránkování původního dopisu.
Původní dopis z l6.října 1996 byl odeslán Tvé Eminenci doporučené, do vlastních rukou a expres.
ad 1. (povídání o "církevním" majetku se mně nezdá příliš důležité, ale ... )
Kdo neoprávněně užíval nebo zadržoval "církevní" majetek, je povinen veškeré výnosy nahradit a majetek vrátit v původním církevně uživatelném stavu. - Sám se přiznám, že kdyby mně na něčem obdobném záleželo opravdu, tak bych byl třebas u předsedy vlády vysedával několik hodin denně, až by mě přijal .
ad 2. Další tíživá otázka je velmi komplexní a je to křesťanské názvosloví. Zkusme to nejdřív celosvětově nebo aspoň celoevropsky. (Každý výraz se ovšem časem opotřebovává, podobně jako např. šaty.) Podle přesvědčení všech národů je svět něco krásného (řecky kosmos), něco světlého a čistého (latinsky mundus, česky svět, Tvůrce světa je podivuhodný (divus=deus, české div, diviti se), je bohatý (bog=bůh). Tak je nesmyslem tvrzení, že si lidé vymysleli boha ze strachu. Moderněji se tento bůh nazývá příroda, prozřetelnost, dědičnost, a chcete-li, tak "třeba i bůh". Moudrost 1: Tento bůh stvořil člověka k neporušitelnosti, on smrt vůbec neučinil, všechno určil ke spáse: Vede člověka svou Moudrostí: kdo ji upřímně hledá, na toho Moudrost už čeká přede dveřmi: Moudrost 6. Tak to chápou už děti, když jdou poprvé do školy: přinesou pani učitelce kytici, protože ji slušně věří. Jenže Bohu se nevěří: asi jakoby děcko řeklo: když budete na mě hodná a budete dělat, co JÁ budu chtít, tak já vám třeba nadávat nebudu. A protože předpokládají, že Bůh mnoho věcí dělá špatně, tak mu někdy radí, jindy doporučují, nebo ho napomínají, aby to dělal lépe, jak to chtějí ONI: někteří tomu říkají modlitba, jiní raději hned odpadnou od Církve, nebo farářovi přinesou pečenou husu na ten dobrý úmysl, aby bůh nevynechal souseda, až se bude šířit třebas prasečí mor. Někdy si už i děti vezmou život, když není po JEJICH vůli.
Tohleto ovšem není křesťanské chápání boha. Už v Exodu 7,1 je řečeno, že zběh Mojžíš bude BOHEM faraónovi, 2Kor 4,4 říká, že ĎÁBEL je BOHEM tohoto světa (to byla jedna z nejstarších herezi mezi křesťany a dnes se tento satanismus šíří i u nás).
Pavel v l Kor 8 mluví o mnoha různých bozích. BOHA ovšem nikdo neviděl, ale Ježíš Kristus. jednorozený Syn, který je v lůně Otce, nám HO vypověděl: takže my nevěříme v boha=Boha (jako se třeba věří v duchy), ale věříme Ježíši Kristu. Jméno našeho křesťanského Boha je nikoli bůh, ani Bůh, nýbrž Otec, Syn a Duch Svatý: kolikrát to, prosím, za den opakujeme! A o Tomto bohu je třeba vyučovat a nikoli o nějakém bohu vymyšleném - proč jen naši faráři nechávají Toto jméno hyzdit?: ve jménu boha Otce ... Syna jeho jediného, Pána boha našeho...
Naši ušlechtilí otcové dobře věděli, že beze mne (=beze mne Krista) nemůžete nic; anebo "Kdo skrze Krista nepůjde, cestu do nebe nenajde". U Jana 16,24 najdeme: Až dosud jste o nic neprosili v Mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla úplná.
Tato vira v Otce, Syna a Ducha Svatého je ovšem víra křesťanská, nikoli světská: Abram vyšel ze Sumeru jako mnozí jiní ve víře, že někde jinde to bude lepší: byla to vira světská nebo chcete-li pozemská, nebo chcete-li pohanská. Teprve cestou se mu "zjevil" Nejvyšší a slíbil mu, že když se jemu svěří s celou svou budoucnosti, se svým potomstvem a veškerým majetkem (vyjádřeno slovy pozdějšími), rozmnoží jeho rod jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře (moře asi Abram vůbec neznal), a že Abraham bude požehnáním pro všechny národy. Tak by se snad tato vira, kdy se člověk zcela svěřuje Bohu (třebas jako za Pronásledování svěřovali nově pokřtění svůj život i na smrt Kristu a skrze Něho Otci, přítomnému v tomto shromáždění Ducha Svatého, svěřovali sebe i své děti spolu Kristově nevěstě=Církvi přítomné v tomto shromáždění): tak se i my v Apoštolském Vyznání víry svěřujeme Bohu Otci Všemohoucímu... Ježíši Kristu jeho Synu a našemu Pánu ... a Duchu Svatému ve Svaté Církvi ... (Byli bychom ovšem nesmírně vděčni Pánu, kdybychom se stali požehnáním pro druhé.) Strašně moc byl od překladatelů např. liturgických textů zkažen svatý boží lid: Který omezenec může výraz Liturgia eucharistica přeložit bohoslužba oběti - a ted všichni mluví jen o Oběti mše svaté! Passio=umučení? Oslavné Kyrie eleison nahrazuje naříkavým Pane smiluj se! Povinné směrnice upozorňují, že nikdo, ani kněz, nesmí k originálnímu znění nic přidávat ani ubírat: a hle, Chorvaté výraz Laudetur Jesus Christus stále překládají Chvalen Jezus i Maria (naši vatikánští mudrci toho také jeden čas užívali). Někdy snad takový NEpřeklad by mohl i jasněji vyjadřovat nějakou dobrou myšlenku, ale povinnost je překlad a nikoli nějaká vymyšlenost, i když sama o sobě výborná.
S překladem jedinečně křesťanských výrazů je zvláštní obtíž: má být totiž pojmenováno něco, co do Krista vůbec známo a pojmenováno nebylo: v tomto smyslu je jedinečným teologem právě sv. Pavel.
Tak např. křesťanské vzkříšení je něco zcela jiného než vzkříšení mládence naimského nebo vzkříšení Lazara: ti přece znova umřeli. Křesťanské baptisma je podle Písma něco zcela jiného než umývání těla nebo duše třebas i od hříchu, v civilním užívání baptistés (křtitel) neexistuje, ale křesťanský křest je ustanovený "z nebe" Mt 21,25: tzn. že je udělován od někoho pověřeného z nebe, a to je právě ten křtitel (správné ovsem baptistes). A tak výrazy výlučně křesťanské byly od rozumných národů prostě přebírány, přeložit je nešlo.V minulém století byla z Jugoslávie vznesena do Říma námitka, že slovo kristit=křtít není převodem ani překladem výrazu baptizein, a proto že se takový křest jeví neplatným; příslušná kongregace to z přílišného nedovoleného rozšíření horko-ťažko připustila. Teď když nám nevěrci ukradli slovo křest a udívají ho pro křest gramofonových desek a rozbíjení lahve šampaňského o nový parník atp. by snad bylo načase pokusit se o správnější český výraz: snad baptisma nebo ponoření do Krista (ovšem "ponoření" neodpovídá zcela výrazu baptizma). Takový nový výraz by se časem vžil, jako se vžil castellum=kostel; i nejhloupější výraz pro eucharistii=mše SVATÁ je zbytečný překlad z němčiny, kde Messe je především civilní trh a pro náboženské účely se musí říci die heilige Messe); takových případů je mnoho, jedním z nejzajímavějších je Kyriake=Církev. Jiná tragédie už byla zmíněna: Já a Otec jedno jsme - a Otec je větší než Já.
Protože takových "nesmyslů" je v našem učení víry mnoho: divte se, že nás i slušná inteligence považuje za hlupáky (zde v Plzni si na to např. stěžoval jeden významný Mudr.: proto na mši chodil, ale vždycky se schovával za sloup). Divíte se tomu?
A my tu slušnou inteligenci nepotřebujeme? Naši oddaní dobří křesťané si často stěžují, že když poslouchají navíc v cizím rozhlase třebas protestantské kázání, to že má celkem hlavu a patu, než povídání většiny našich kazatelů.
Dále by bylo např. třeba:
- uznat, že nevěrci v naší vlasti nic kulturního nevybudovali: kulturní památky udržovali po staletí jenom katolíci nedělními sbírkami, kdežto protestanti (Bedřich Falcký) ničili obrazy a sochy u sv. Vita několik týdnů a samu katedrálu proměnili v konírnu. A teď najednou podle návodu komunistů není dělán rozdíl mezi katolíky a ateisty (prý proto, že náboženské vyznání je záležitost soukromá a ve statistikách se neuvádí), a odkud teď najednou ví pan prezident, že katolíků je asi 40% (odkud to ví?), a jiné prameny udávají katolíků daleko přes 50%. Pokud vím (a snad správně) by měl podle mezinárodních norem platit poslední platný statistický údaj. Teď je situace dokonce tak nesmyslná, že ateistická advokátka Hradu při "soudním" rozhodování, komu patří katedrála, si dovolila upozornit, že kdyby katedrála patřila katolíkům, že by ji mohli prodat do zahraničí. Vždyť zákonným nerozlišováním mezi katolíky a jinými vyznáními nebo nevyznáními nemůže nikdo vůbec pochopit dění ve světě, např. v severním Irsku nebo v České republice. Zkuste třebas mluvit o kopané bez výslovného uvedeni sportovních klubů! A to se často uvádějí výslovně i jednotlivci pro stát zcela neproduktivní.
- bylo by užitečné upravit výuku náboženství podle návrhu ínternetu; dočkáme se někdy?
- bylo by užitečné, aby seminaristé byli seznamováni s moderními komunikačními prostředky, s počítači, psacími stroji, jízdou autem, aby byli třeba o prázdninách seznamováni s lidmi tvořícími "kulturu" - jeden biskup veřejně prohlásil, že už je to všechno zařízeno. - Mnozí kulturní pracovníci by takovou spolupráci s radosti přivítali a jistě by to pro seminaristy bylo přínosnější, než o prázdninách třebas kydat hnůj.
- bylo by třeba, aby biskupové uznávali královské kněžství laiků (to by asi bylo jediné řešení problému kněžství žen); nemohl by ten, kdo má navíc služebné kněžstvo sám namočit ruku v kropence a kleknout si třeba na stupně oltáře - a potřebuje k tomu opravdu obsluhu kněžstva královského?
- Při oznamování, kdo sloužil mši svatou, se uvádí vždy celebrant. Někdy mě tak napadne (budu citovat nejstručnější 2. kánon): Proč jedinec říká prosíme, proč říká ať se nám stanou, proč konáme, proč obětujeme, vzdáváme díky, proč smíme stát, proč tě prosíme ... Je to snad plurál majestaticus, který už papež opustil? Či to znamená, že eucharistii slaví shromážděná Církev? Dovím se to od někoho ještě než umřu?
- při zjevně nařízeném vynechávání "duše" v liturgických textech (smím snad připomenout, že místo "zachovej duši mou nebo tvou" je teď předepsáno "ať mě zachová"). Nebylo by snad vhodné zrušit hloupá slova jako "zádušní" mše - a proč by měl zemřelý František být oslovován jako duše, která v tebe věřila a doufala? Takže ministranti nevědí, zda František byl rodu mužského či ženského.
- problémů čím dál víc, ale i Kristus uměl "žertovat", když k počtu roků chtěl přidat jeden loket! A tak vám přeji hodně a hodně radosti od našeho Pána i z jeho úsměvných přirovnání, jako že Jahve hraje a žertuje s leviatanem, nebo že zčistajasna nechává padat sníh a hned ho zase rozpouští.
- taky vám všem upřímné doporučuji přečíst si s nadšeným srdcem první kapitolu Obřadu křtu dětí o Vznešenosti křtu; ono se totiž šušká mezi věřícími, že člověk před křtem nehřeší (není vázán Božími a Církevními zákony), ale po křtu že se stává velkým hříšníkem. Mám ještě kazetu z roku 1992, kde instruktor křtu v semináři říká, že vodou se z duše smývá dědičný hřích, a potom taky že askese znamená těžkou práci; jenže já jsem našel v solidním slovníku, že askesis je spíše gymnastika čili cvičeni umělecké. A tak já mám úchvatnou radost z toho, že mě Duch Svatý při křtu označil nesmazatelným znamením svou "pečeti", že jsem syna Boha a přítel Ježíše Krista - a že jsem tedy také pozván jako jeho host na SVATBU! - Je to snad totéž jako královské kněžství!
Tak se těším na radostné shledání s vámi se všemi jako s příslušníky královského kněžství. Dovolí nám to naši biskupové? Dovolí nám to jeptišky, které mají každá svého osobního duchovního ženicha? Já totiž myslím, že jedinou nevěstou Ježíte Krista je svatá apoštolská Církev - a to bude nejskvělejší svatba spolu s anděly a všemi svatými!
Tento Dodatek původního opraveného dopisu je jeho součástí a byl dopsán 12.11.96.

Zvláštní příloha.: Co naši věřící žádají od konkrétní Církve? Co by se mělo zlepšit v církvi
1. Kněží by při kázání měli více vykládat tedy z Písma (teologicky správně) a uvádět vztahy mezi Starým a Novým Zákonem.
2. Častější přijímání Krve Páně (Kristus přece řekl: vezměte a pijte z toho všichni...)
3. Podávání přijímání i na ruku.
4. Křest malých dětí by neměl být uskutečněn bez řádné předchozí přípravy rodičů, kněz by měl mít alespoň nějakou jistotu, že jde skutečně o křesťanskou rodinu.
5. Přesný příchod kněze na bohoslužbu (aby nemuselo třeba 50 lidí čekat, až půl hodiny, zda se kněz dostaví).
6. Upravit mše (především tam, kde je jen jedna nedělní, tak aby na ni většina lidí mohla chodit {např. od 11.30 do 12.30 je velmi nevhodné pro většinu rodin.) Tento nedostatek se vyskytuje většinou na vesnicích, kde jeden kněz objíždí více farností. Možnosti nápravy: některé mše přeložit na sobotu večer, svézt lidi z více vsí do jednoho kostela. Zkrátit bohoslužby v jednotlivých kostelech. Využít možností služby poučených laiků.
7. Tam, kde je nedostatek kněží, pokusit se zavést službu poučených a vzdělaných laiků, nejlépe placenou, ovšem s nutnou průběžnou kontrolou jejich schopností a znalostí.
8. Větší kontrola ze strany biskupů, zda mají kněží skutečně odpovídající znalosti, zda se drží teologicky správného výkladu Písma.
9. Častější vizitace biskupů, zvláště na vesnicích a menších městech. (Skutečná kontrola, nečekaná a nepřipravená předem.)
10. Nutnost stálé služby kněze (v kostele, na faře, nebo v jiné dostupné místnosti) pro případ nutné zpovědi, rady, duchovní pomoci. Pro Plzeň alespoň na dvou místech a na všech ostatních kostelech zřetelně označit, kde se tato duchovní pomoc nachází.
11. Více křesťanských pořadů v televizi.
12. Více schopných lidí, kteří by byli ochotni vystupovat v televizi a touto formou hlásat evangelium.
13. Celkově zlepšit organizaci práce v církevních společenstvích. Zaměstnání i využití pomoci laiků. Vhodné využití techniky, především počítačů. Počítače až do úrovně farářů, korespondence přes počítač, popř. elektronická podoba Bible, apod. Výhody rychlého šíření informace. /internet/
14. Výuka náboženství knězem nebo teologem. Využití laiků pouze v případě, že mají patřičné znalosti i pedagogické schopnosti.
15. Přerozdělování finančních prostředků, opravovat pouze ty stavby, které budou skutečně sloužit církevnímu společenství, nevydávat zbytečně peníze na stavbu honosných budov. Upřednostňovat konkrétní pomoc člověku - útočiště pro osamělé ženy s dětmi, rodiny s dětmi, peníze na misie, na vzdělání kněží a teologů... Obsazení prázdných far potřebnými lidmi (rodiny s více dětmi atd., popřípadě i finanční pomoc nemajetným ).
16. Poučovat katolíky, jakým způsobem hovořit se členy sekt, místo toho aby jim bylo jen doporučováno před nimi zavírat dveře
17. Při udílení pokání - spíše než odříkávání modliteb ukládat konkrétní čin, službu, pomoc.

Zaslat reakci na tento text.