|
|
Slovo k časovému průběhu sněmu
Stále nepochybuji, že u nás v Božím lidu dříme mnohostranný potenciál
dobra. Roky 1962-65, 1989 a 1997nn mu daly tři pádné impulsy, aby se
rozvinul církevně i lidsky a občansky. Ale zapůsobily vždy jen
selektivně. Úkolů i ohrožení však přibývá.
Nedávné velehradské zasedání sněmu sneslo poklad myšlenek a povzbudivých
podnětů; ty však mají k nám - řadovým věřícím - dospět, dozrálé, snad r.
2005. Tedy za nejméně 8 let od vyhlášení sněmu a po 15 letech svobody,
ne-li později. V čem všem je nutné a prospěšné nechat Boží lid jen čekat?
Dávám k úvaze alternativu: Co nejdřív
1. s již dost zralými plody sněmu seznámit všechen Boží lid a
2. všechny katolíky vyzvat k neprodlené realizaci vybraných
úkolů;
3. i do agendy sněmu výrazněji zařadit péči o bonum commune naší
vlasti. (Body 1, 2 snad k adventu, bod 3 k Vánocům 2003.) Pak
4. řešit dlouhodobé problémy podle dispozic z velehradského
zasedání.
Sub 2 urgentně řadím hledání křesťanského životního stylu pro naši
situaci zde a nyní. Mezi zralé plody sněmu tento úkol sice nepronikl, ale
je splatný už od pádu totality. Myslím, že volání z řad delegátů po
mentalitě a kultuře křesťanského poslání každého z nás ve společnosti
míří k témuž a souvisí i s bodem 3. Bude–li mít ohlas, pak zkušenosti z
terénu, jež bude přinášet, mohou podstatně zkvalitnit i celou práci
sněmu.
Praha, 11. 8. 2003
Václav Frei
Zaslat reakci na tento text.
|