Slovo k časovému průběhu sněmu

Stále nepochybuji, že u nás v Božím lidu dříme mnohostranný potenciál dobra. Roky 1962-65, 1989 a 1997nn mu daly tři pádné impulsy, aby se rozvinul církevně i lidsky a občansky. Ale zapůsobily vždy jen selektivně. Úkolů i ohrožení však přibývá.
Nedávné velehradské zasedání sněmu sneslo poklad myšlenek a povzbudivých podnětů; ty však mají k nám - řadovým věřícím - dospět, dozrálé, snad r. 2005. Tedy za nejméně 8 let od vyhlášení sněmu a po 15 letech svobody, ne-li později. V čem všem je nutné a prospěšné nechat Boží lid jen čekat? Dávám k úvaze alternativu: Co nejdřív
1. s již dost zralými plody sněmu seznámit všechen Boží lid a
2. všechny katolíky vyzvat k neprodlené realizaci vybraných úkolů;
3. i do agendy sněmu výrazněji zařadit péči o bonum commune naší vlasti. (Body 1, 2 snad k adventu, bod 3 k Vánocům 2003.) Pak
4. řešit dlouhodobé problémy podle dispozic z velehradského zasedání.
Sub 2 urgentně řadím hledání křesťanského životního stylu pro naši situaci zde a nyní. Mezi zralé plody sněmu tento úkol sice nepronikl, ale je splatný už od pádu totality. Myslím, že volání z řad delegátů po mentalitě a kultuře křesťanského poslání každého z nás ve společnosti míří k témuž a souvisí i s bodem 3. Bude–li mít ohlas, pak zkušenosti z terénu, jež bude přinášet, mohou podstatně zkvalitnit i celou práci sněmu.

Praha, 11. 8. 2003
Václav Frei

Zaslat reakci na tento text.