Mons. Václav Malý

Priority
Z dosud řečeného se mi rýsují některá témata, která by se měla stát prioritami dalšího sněmovního procesu. Navrhuji, aby plenární zasedání sněmu schválilo vytvoření odborných skupin, které by se zabývaly těmito tématy do hloubky a do příštího plenárního zasedání předložily podklady. Složení těchto odborných skupin nemusí být nutně totožné s komisemi ČBK.

Témata:
l. analýza naší doby a společnosti – k tomu , co už bylo řečeno, bych doporučil analyzovat též jevy, s nimiž si dosud nevíme rady –např. nová náboženskost, hledající, kteří se nechtějí identifikovat s církví a přesto touží po duchovním zakotvení /stále jich přibývá /; též zmapovat, co můžeme reálně za současného stavu nabídnout
2. profil kněze – vedle známých požadavků na jeho duchovní, intelektuální a lidskou zralost pravdivě zmapovat, co věřící od něho očekávají, zda ho kromě svátostí nutně k životu potřebují, zda nefunguje často jen jako ten, kdo uspokojuje náboženské potřeby apod. Zanalyzovat jeho vnímání nevěřící společností a zvláštní způsob a kulturu jeho všednodenního života /samota, vnímání celibátu, nevyhovující styl farních budov atd./
3. Výchova a hledání pastoračních pomocníků – vnímat jejich službu též jako povolání – upřesnit jeho kriteria a obrysy. Vytvářet jejich síť jako styčných bodů, skrze něž přicházejí lidé zvenčí poprvé do kontaktu s církví . Bez nich nelze začít proces restrukturalizace farního systému a uvádět více v život kategoriální pastoraci. Zároveň laikům nabídnout větší prostor pro zásadní spolurozhodování v životě církve.
4. finanční solidarita – uvažovat o vytváření efektivní sítě většího podílu věřících na financování potřeb církve, jejích různých aktivit apod. Dosud není o tom jasnější představa, ač ČBK pro budoucnost deklarovala , že by bylo dobré, kdyby si církev platila vlastní provoz z vlastních finančních zdrojů . Neexistuje , až na výjimky, strukturovaná finanční solidarita mezi slabšími a finančně silnějšími farnostmi, diecézemi, která by vycházela ze spontánní spoluzodpovědnosti věřících. Věřící jsou dosud zvyklí zaplatit za nějaký úkon /mše, pohřeb, křest, svatba aj./ či přilepšit faráři, ale představa, že by jednou měli spoluvytvářet finanční zdroje na platy kněží, biskupů atd., je jim cizí, Zatím se o tom nemluví, ale měli bychom být připraveni. Inspirace – zkušenost francouzské církve.
5. analýza mediální situace a zacházení s ní – žijeme v době médií a neumíme s nimi zacházet. Je to šance, která se může stávat preevangelizací, i když samozřejmě nemůže nahradit osobní svědectví a osobní předávání víry. Zároveň zanalyzovat, jak ovlivňují média myšlení a chování i věřících. Je to hlubší problém, který nelze zužovat na předpodjatost naší společnosti. K tomu přistupuje nový způsob komunikace novými prostředky /internet/, který vyžaduje při evangelizaci připravenost z naší strany.

Navržená témata jsou jen nahozena, ale jsem přesvědčen, že kdybychom podnikli hlubší sondu do jejich obsahu, že by nám to pomohlo odvážněji a jistěji vykročit vstříc vůči odkřesťanštěné společnosti a najít sebe sama při dalším směřování naší církve.

Zaslat reakci na tento text.