Mons. Dominik Duka

Tak jako několik předřečníků bych považoval za velmi vhodné, aby v § 8 bylo rozvedeno kritické období husitských válek v duchu konstatování prof. Amadeo Molnára v jeho studii „Valdenští a evropský rozměr jejich vzdoru“, kdy v tomto období vidí selhání české reformace. Podobně v období pobělohorském odmítání násilné rekatolizace ze strany čelných představitelů církve, kterými beze sporu byli pražský arcibiskup kardinál Harrach, apoštolský nuncius Caraffa a otec Valerián Magni, jak prokázal ve své studii prof. Stanislav Sousedík.
Rovněž tak se přikláním k mínění těch, kteří nesouhlasí se zněním §39 a), kde se hovoří o nepochopitelném zaslepení dnešního člověka vůči poselství evangelia. Naopak bude třeba konstatovat určitou nepřipravenost a někdy až tvrdošíjnou uzavřenost vůči modernímu člověku, který po převratu v r. 1989 narazil na statickou formu pastorace, která nebyla schopna navázat potřebný dialog s hledajícími, a také odradila velkou část studentů neofytů po návratu do rodných farností. Na tomto místě bych chtěl poděkovat především řeholím, kteří věrny svému charismatu začaly pracovat či pokračovat ve své apoštolské práci mimo rámec lokálních farností. Vzhledem k nedořešení majetkoprávních vztahů mezi Církví a státem nesou na svých bedrech celou tíži svého působení na dluh vlastně diecézí, které dostávají státní příspěvek na svůj provoz a administrativu. Nejedná se o peníze daňových poplatníků, ale o zákonitou finanční náhradu za konfiskovaný majetek v roce 1948, dle zák. 218/48 Sb. V tomto případě komunistický režim respektoval spravedlnost mezinárodní právo. Do této kategorie patří otázka kněžských platů. V této souvislosti bych chtěl připomenout i ekonomické těžkosti řeholních domů sester, které jsou pod správou České katolické charity (Správa charitních domovů). Nový přístup k pastoraci zmíněné problematiky vidím v právě vydaném českém překladu listu francouzských biskupů, který vyšel v Karmelitánském nakladatelství.
Dále považuji za nutné vyjádřit se k otázkám katolických teologických fakult. Na začátku 20.století mohla naše církev počítat s více než 8 tis. vysokoškolsky vzdělanými teology, kteří byli kněžími. Uvědomme si, kolik procent populace mělo středoškolské či vysokoškolské vzdělání. V současné době počet všech kněží v České republice nedosahuje 2 tis., což je však o jednu pětinu více než v roce 1989. Rovněž tak je zapotřebí si uvědomit, že ročně opouští tři římskokatolické teologické fakulty cca 250 absolventů všech studijních oborů. Malé procento teologicky vzdělaných obyvatel, můžeme-li vůbec hovořit o procentech, protože se pohybujeme v řádu promilí, je důsledkem malé teologické vzdělanosti jak Církve, tak společnosti. Proto podpora teologického studia ze strany biskupů, ale i kněží i věřících je beze sporu nutná. Z materiálů sněmovních kroužků zaznívá také potřeba odborného vzdělání kandidátů kněžství v oblasti pastorální teologie, katechetiky a manegmentu, což doposud nebylo dostatečně reflektováno v studijních programech našich teologických fakult. Je to jeden z důležitých úkolů, který stojí před námi, a věřím, že ve spolupráci s teologickým fakultami a jednotlivými diecézemi dojde k uspokojivému řešení.
Vzhledem k dosavadnímu průběhu našeho sněmu a řadě připomínek k předloženému IL souhlasím s některými oprávněnými požadavky, které jsou vhodné, aby zajistily věrohodnost sněmovních materiálů a jejich přijetí veřejností. Nepovažuji za nutné příliš rozšiřovat kapitolu „Duchovní četba dějin“. Beze sporu musí být předložen analytický rozbor se statickými údaji spolu s potřebnou interpretací, jak zdůraznil ve svém příspěvku Mgr. Schneider z olomoucké arcidiecéze. Také souhlasím s vypuštěním kapitol 30. – 34. a domnívám se, že kapitola č. 29 o vztahu Církve a státu vzhledem k danému stavu jednání není relevantní pro sněmovní jednání. Požadavek otců Aleše Opatrného a Adolfa Pintíře na zářijové zasedání plenárního sněmu v roce 2003 považuji za nerealizovatelné. Není v lidských silách toto zasedání připravit. Naopak se domnívám, že je nutné, aby toto zasedání vytyčilo propozice pro sněmovní komise, které vypracují pracovní text, který může projít oponenturou expertů a bude doručen delegátům sněmu na počátku roku 2005, aby zmínění se mohli s textem seznámit a případně ho ještě oponovat a emendovaný text projednat na červencovém zasedání plenárního sněmu zde na Velehradě v r. 2005.

Zaslat reakci na tento text.