Připomínky převážně k tématu Výchova a vzdělání

Vážený otče,
v příloze Vám zasílám připomínky k osnovám, jak byly zpracovány v naší komisi. Komise pracovala ve složení: Jaroslav Černý, Miroslav Machálek, Tomáš Machula, Jana Mindlová a Lidmila Hanzlová.

Všeobecná poznámka:
Několikrát se v materiálech vyskytuje rozlišování hierarchie na jedné straně a Boží lid na straně druhé. Je zřetelné, co se tím myslí, ale je to terminologicky nepřesné. Konstituce Lumen gentium totiž mluví o Božím lidu ve smyslu celé církve. Pojem "Boží lid" není v LG synonymem laikátu, ale pojetím církve. Z tohoto Božího lidu jakožto celku jsou někteří svátostně ustanoveni za služebníky církve, ostatní jsou laici. Splývání pojmů "Boží lid" a "laikát" vede k matení širokých vrstev katolíků a ke zmatkům v chápání konstituce LG, resp. různých citací z ní apod. (srv. rozšířený mýtus o tom, že koncil nadřadil laiky hierarchii - údajně proto, že před kapitolu hierarchie zařadil kapitolu Boží lid. Ve skutečnosti jde v kapitole Boží lid o celou církev a poté teprve následuje pojednání o jednotlivých jejích "složkách" - a tam je hierarchie před kapitolou o laicích). Přimlouvali bychom se tedy proto za apel na nepoužívání termínu "Boží lid" pro označení laiků. Lépe je podle našeho názoru používat podle kontextu a vhodnosti slova jako laikát, věřící apod.

Poznámky k tématu Výchova a vzdělání - RNDr. Helena Šťastná CSc.
Zpracovala: Laická komise

Státní školy: II/A - Plno pedagogů je z řad věřících. Domnívám se, že by měla probíhat formace věřících pedagogů, aby do této činnosti ve svých předmětech a o přestávkách vnášeli ducha evangelia a příslušných koncilových i pokoncilových dokumentů. Chce to i činnost nad rámec povinností, ale bez toho to zřejmě nepůjde. Zejména o přestávkách praktikovat systém Don Boska.
Obecné klima na státních školách je vůči náboženské výchově lhostejné až nepřátelské. Většina pedagogů jsou bývalí členové KSČ. Spoléhat na to, že katecheta si bude sám vytvářet podmínky pro výuku, ať již se jedná o mzdu nebo slušné zacházení a vytváření vhodných podmínek je nereálné. Ve většině oblastí navštěvuje náboženskou výchovu malé procento žáků a argumentace lidskými právy může přivodit všeobecný odpor. Není problém psychickým nátlakem zesměšňovat žáky navštěvující náboženství u ostatních žáků, vytvořit odmítavou psychózu i u lhostejných nebo nepřátelských rodičů. Katecheta by se měl dobře připravovat na setkání s dětmi, věnovat se dalšímu metodickému vzdělávání a připravit krásné společenství. Vše ostatní by měl mít připraveno na úrovni celostátní, tj. MŠ nebo děkanát - okresní úřad. II/D - Mnozí věřící rodiče nepřihlašují děti do náboženství údajně pro nevyhovující čas. Na druhé straně jsou slyšet nářky od teologicky vzdělaných laiků, že nemají uplatnění. Co tak udělat oficielní nabídku výuky v rodinách třeba i placenou? Ale aby to byl legální a veřejně proklamovaný systém, ne pouze iniciativa jednotlivců
IV. Církevní školy.
Pro zřízení církevní školy udělat nutné podmínky:
1. Kvalitní pedagogický sbor ve všech oborech... provizorium znamená obětování budoucnosti dětí, které to poznamená na celý život. Církevní gymnázium, ze kterého opakovaně vysoce nadprůměrné procento absolventů se nedostane na VŠ, nemá důvod své existence. Pouze v tom případě, že se nepovažuje za přípravnou školu pro VŠ. Ale to musí tak prezentovat zájemcům. Za tím účelem vést pořádnou statistiku.
2. Věřící pedagogové s nezbytným předpokladem výborných pedagogů po stránce lidské, tj. zodpovědných, spolehlivých, dochvilných, beroucích své povolání jako poslání a ne nutné zlo k obživě. Není nic trapnějšího, než když kantor nebo kantorka má mezery v základech slušného chování.
3. Nevěřící pedagogové pouze s výbornými lidskými předpoklady. Rozhodně by měli mít přednost proti pravidelným návštěvníkům kostela, kteří jsou po stránce lidské ostudou společnosti. Cituji biskupa Andreje Imricha: Lidská identita, křesťanská identita, stavovská identita. Záměna pořadí je nevhodná a scestná. Tento postup by měl být závazný i ve výchově , tj. lidská formace, křesťanská formace, stavovská formace. Je všeobecný nářek, že se mnozí křesťané neumí chovat. Mnozí neumí pozdravit, neumí poděkovat, opožděné příchody považují za normální, rovněž nesplněné sliby, řídí se zásadou zadarmo ani kuře nehrabe a ještě častěji zásadou pracuji do výše svého platu nebo raději ještě o trochu méně.
Všechno od I. až po IV. vyžaduje plno dobrovolných pracovníků. Proto by to chtělo v pastoraci všeobecně burcovat svědomí k převzetí dílu odpovědnosti za tuto společnost, zejména za její mladší generaci. Ale ani na staré nelze zapomínat, jelikož oni mohou podpořit všechno svou modlitbou, když je to někdo naučí.

Poznámky k tématu Duchovní situace občanské společnosti - znamení času; Mons. Prof. ThDr. PhDr. Karel Skalický
Zpracovala: Laická komise

Kniha Radost a naděje, jejíž součástí byla i Pastorální konstituce, byla prvním dokumentem II. vatikánského koncilu a o II. vatikánském koncilu, kterou jsem četl. Cítil jsem se vtažen do jeho klimatu. Velmi se mně líbí i předmluva k druhému vydání. Ale zároveň vyvolává otázky: Kdo a kdy podobným způsobem zpracuje období 1989 až dosud?
Některé další mě trápily již po přečtení knihy T. Halíka "Víra a kultura“ a po přečtení předmluvy mě opět přepadly. Jak je to možné, že mnozí duchovní vůdcové národa v době normalizace, které jsme s uchem na přijímači poslouchali z radia Svobodná Evropa a četli v různých samizdatech a kteří spolupracovali s kněžími formátu Dr. Josef Zvěřina, nynější biskup Mons. V. Malý se tak brzy zařadili mezi protivníky české církve? A bylo to poměrně brzy. Vzpomínám na návštěvu zemřelého Dr. Zvěřiny v době kauzy "Bývalý velitel trestaneckého tábora O. Hromádko, která postavila na př. Dr. Zvěřinu a Mons. Malého do dvou různých skupin, jak tuto záležitost konstatoval. Asi typickým příkladem byla mediální kampaň o černé totalitě po 1. návštěvě Jana Pavla II, když přece každý soudný člověk musel poznat, že v historicky antireligiozním ČSR něco podobného nehrozí. Nejde mě o to, aby někdo měl stejný názor, ale o netoleranci, případně o rány pod pás. Myslím, že překvapení bylo i na straně ostatních disidentů z řad katolíků, ne pouze u Dr. Zvěřiny. Jaký podíl na tom měla církev, to jsme my všichni, svým chováním po r. 1989?
Další otázka, která mě trápí, je vývoj vztahů mezi církví, věřícími a těmi ostatními, úbytek religiozity. Mnozí i velmi slušní a upřímní jinověrci a nevěřící nepokrytě vyjadřují své zklamání nad působením církve. Vyvstávají mně otázky:
· Nepohltili velké manifestační slavnosti zbytečně moc energie i peněz a nevyvolaly spíše obavy a protireakce?
· Nezanedbala se spíše práce uvnitř církevních struktur, tj. křesťanských rodin, farních rodin atd. směřujících k výchově svědomí ve smyslu pravdivosti a náročnosti evangelia?
· Neočekávali ostatní od nás věřících spíše stálou připravenost a ochotu ke službě a laskavou nabídku řešení složitých společenských problémů než autoritativních prohlášení zásadně odmítajících jiné názory? Neočekávali však v některých případech aktuální jasné stanovisko církve jako morální autority, když se veřejně hlásali jako mravní zásady neslučitelné s přirozeným zákonem? (např. rovnost špinavých a čistých peněz, nevhodnost vnášení morálky do ekonomiky, trhu, podnikání a mnohé jiné...). Domnívám se, že se nelze neustále pouze vymlouvat na totalitu, protože mnohé nedobré jevy, které dnes známe i mezi věřícími, za totality nebyly. Ta kvalitativní inventura, pojmenování kvality a nekvality, specifikace priorit je pro dobrý odraz do budoucnosti podle mého názoru nezbytný.
Myslím si, že právě o tom všem je GS navíc doplněná mnohými pokoncilními dokumenty.
Pro sněm je velice potřebné zpracovat období po roce 1989, pojmenovat jasně znamení času pro stanovení pastorální strategie pro začátek třetího tisíciletí. Je to přetěžký úkol, protože reakce člověka na překotný vývoj naší společnosti a světa vůbec je velmi pomalá, pokud vůbec nějaká je. Člověk je víceméně ve víru událostí a "nestíhá".

Poznámky k tématu Liturgie české církve; P. Doc. ThDr. František Kunetka SDB
Zpracovala: Laická komise

Dětské mše: (analogicky se týká i bohoslužeb zaměřených na jiné cílové skupiny) Zkvalitnit pastorační přístup mnohých kněží. Dvouhodinová (!) dětská mše (osobní zkušenosti) je pro malé děti neúnosná. Dále, jeden nebo dva prvky přibližující dětem svátostné dění nebo zapojující je aktivněji do děje jsou vynikající, ale je-li jich 5 a více, dosahuje se zcela opačného účinku - místo udržení pozornosti a prohloubení chápání naopak rozptylují a zevšedňují. Podobně kázání by mělo být přiměřeně dlouhé a pokud možno jen s jednou myšlenkou. Snaha přizpůsobit mši dětem, aby ji pochopily, je v extrémní podobě zcestná. Kdo z dospělých zcela chápe eucharistii? Určitý prvek tajemství a přesažnosti vůbec neškodí, zde je naopak zcela namístě a vyplývá z podstaty věci (srov. Instrukce pro bohoslužby s dětmi),
"Domácí" liturgie: Prohlubovat a rozšiřovat praxi žehnání (příležitosti jako společné jídlo, před cestou, večer před spaním apod.), aby napomáhalo prohloubení rodinné modlitby. To vyžaduje katechezi, dostupnost a propagaci žehnacích modliteb (srov. Benedikcionál),
Důstojnost slavení eucharistie: Zkvalitnění praktické liturgické výchovy kněží, jáhnů a asistence, zvláště s důrazem na spirituální stránku liturgie, na sepětí liturgických úkonů a modlitby. Působí velmi demotivujícím dojmem, když kněz přiběhne se zpožděním do sakristie, hodí (doslova) na sebe ornát a ještě udýchaný vyráží na bohoslužbu. Na mnoha místech je však podobné chování spíše normální. Je to odpovídající příprava na mši? Zrušení přípravných i stupňových modliteb kněze přece nemělo za cíl podobnou profanaci! Spolu s úpadkem kněžské přípravy upadá i příprava věřících, neboť věřící kněze vidí a on je často (byť třeba nevědomky) pro věřící vzorem.
Dále by měly být na odpovídající úrovni i některé předměty (nádoby, roucha; kříže apod.). Laxnost v těchto věcech se promítá i do prožívání liturgie. Ani nouze zde neomlouvá. Věci mohou být prosté, ale čisté a upravené. Žehnání vody na Zjevení Páně v plastových lahvích od Coca coly (i s vinětou) je naprosto nepřijatelné (osobní zkušenost).
Latina: Ve shodě s požadavkem koncilu (Sacrosanctum concilium) dát aspoň ve větších městech pravidelně možnost nedělní mše v latině. V této věci také patřičně vzdělávat věřící. Totální odložení latiny, jak je dnes na mnoha místech realitou) nás odřezává od dvoutisícileté liturgické a hudební tradice. Zvážit (ve shodě s motu proprio Jana Pavla II. Ecclesia Dei adflicta z r. 1988) i umožnění slavit mši ve starém ritu pro ty, kteří si to přejí (podle mých informací s podobnou žádostí letos Una Voce v pražské arcidiecézi neuspěla),
Hudba: Obnovit rorátní mše v adventu - staročeské roráty jsou hluboce dogmatické, biblické a vkusné písně. Vedle estetického zážitku jde i o výchovu a katechezi věřících, k čemuž jsou roráty víc než vhodné. Zvážit a případně podpořit zhudebnění mešních antifon (které by se mohly prokládat jedním nebo dvěma žalmovými verši po vzoru gregoriánského chorálu),
Věnovat mimořádnou pozornost a péči liturgické hudbě a jejímu místu v liturgii.
Jiná liturgická slavení: Podporovat (zvláště ve farnostech, kde není pravidelně mše, kde jsou modlitební setkání farnosti vysoce žádoucí) např. společnou formu breviáře (srov. praxe východních církví).
Samozřejmě by bylo třeba spojit tuto věc se zdůrazněním jedinečnosti a nejvyšší důležitosti nedělní eucharistie (srov. apoštolský list Jana Pavla II. z r. 1998 Dies Domini 52, 53),
Návrhy jako "ordinace osvědčených ženatých jáhnů na kněze" nebo "uvažovat o znovuzavedení diakonátu žen" ap. jdou nad rámec možností sněmu - partikulární církve.

Poznámky k tématu Problémy ženy, manželství a rodiny; P. ThDr. Jiří Skoblík
Zpracovala: Laická komise

Žena: I pro ženu platí všeobecné povolání "Jděte i vy na mou vinici (Mt 20,3-4). Platí o ní povolání k všeobecnému kněžství 1 Petr, 2,4-5, 9), povolání ke svatosti (1 Petr,1,15) Platí i pro ni: Různost údů - různost poslání (1 Kor 12,12) a jsou tedy dary rozmanité (1 Kor 12,4-11) (CHfL. 55)
Jde o praktickou realizaci, která je pro různé skupiny žen specifická. I poslání žen je různé, podle obdržených darů a spolupráce s nimi.
ŽENA:
1 ) Pozná své povolání pro manželství a z toho vyplývá:
a) poslání manželky, aspekt přirozený, nadpřirozený (CHfL 32)
b) poslání matky - pokud bude naplněno (CHfL 32,40 )
c) zaměstnání-pokud to rodinné poměry dovolí
d) působení ve společnosti a církvi. Je limitováno schopnostmi, vzděláním, potřebou atd. Od prosté charit. pracovnice vykonávající úklid a peč. službu až po VŠ vzdělanou profesorku na školách různého stupně.
2) Rozhoduje se pro život bez rodiny, cítí se k tomu povolána. Z toho:
a) pro řeholní povolání - náplň je dána ve spolupráci s představenými.
b) život ve světě - z toho další zaměření:
1 ) zaměstnání
2) činnost ve společnosti a církvi. Opět podle schopností, vzdělání a potřeby - viz 1 d)
K této skupině je nutno připočítat ženy, které by chtěly založit rodinu, ale jejich rozhodnutí se z různých důvodů neuskuteční. V některých případech se tyto ženy zařadí do 2a, ale většinou do 2b. Domnívám se, že ve sněmovním dokumentu by měly být tyto skupiny osloveny samostatně, protože mají rozdílné možnosti, ale zejména rozdílné priority. Jsem toho názoru, mnoho velmi zkušených mně jej potvrdilo, že nevyjasněnost priorit je jednou z hlavních příčin současného stavu naší společnosti i působení české církve v ní. Podle tohoto schématu lze udělat další rozpracování. Hlavní by měla být perspektiva, tj. budoucnost. Nelze však neřešit záležitost i z hlediska aktuální situace.
Perspektiva: Hlavní zásada: TÍM HLAVNÍM ČINITELEM JE SAMA ŽENA. PŘEDEVŠÍM ONA SI VYTVÁRÍ PODMÍNKY PRO SVUJ DALŠÍ ŽIVOT. ANI TEN NEJLEPŠÍ DOKUMENT JE NEMUŽE VYTVOŘIT BEZ NÍ.
Proto musí formace ženy navazovat na předchozí formaci v náboženské výchově, v pubertě, postpubertě, kde ve spolupráci s rodiči, psychologem, duchovním pozná své povolání. Teprve potom může po obecné přípravě nastoupit speciální příprava pro životní uplatnění. Ale každý životní krok musí s tímto záměrem počítat. Volba vzdělání, ale také volba partnera, který bude mít pro činnost mimo rodinu pochopení. Tato skutečnost by měla být i pobídkou pro rodiče, aby v zájmu dětí jim dali tu možnost formace v náboženství i v kroužcích mládeže, protož obojí je významnou přípravou i pro smysluplný pozemský život. Jestli si dívka vybere nevhodného partnera pro manželství, těžko nějaký dokument vyřeší pozdější problémy v její angažovanosti na poli církevním i občanském. Co je důležité, že se musí začínat s přirozenou lidskou formací a teprve na ní může navazovat křesťanská a stavovská formace.
Příslušný sněmovní dokument by měl podle mého názoru vycházet z této skutečnosti a pro jednotlivé skupiny zakotvit zásady přípravné i trvalé formace z aspektu pozitivního i přirozeného zákona Božího, magisteria i lidského, tj. psychologického, pedagogického, sexuálního apod. A možnost praktického uplatnění. Již dnes je bohaté a neměli bychom čekat na zvláštní znamení (Mt 12,38). Máme evangelium, máme koncilové a pokoncilové dokumenty.
vdaná žena ....- manžela a rodinu
· zaměstnání....kolik z žen je pedagog. pracovnicemi, je mimořádný prostor pro působení v duchu výše uvedených dokumentů při vyučování i o přestávkách, kdy jsou děti a mládež sami a je příležitost k drogování apod. Podnikatelka má možnost ukázat, že lze podnikat podle zásad evangelia a soc. nauky církve. Totéž zaměstnanec všeho druhu může ukázat, že lze pracovat poctivě, na profesní úrovni, udržovat dobré mezilidské vztahy atd.
· činnost pro církev a pro společnost spíše v menší míře, vzhledem k tomu výše uvedenému. Vzhledem k finančním možnostem jen málo žen může mít tuto činnost jako zaměstnání, a proto musí jít o nehonorovanou dobrovolnou činnost. Taková je současná skutečnost a nezdá se, že by tomu bylo v brzké době jinak
svobodná žena ve světě:
· zaměstnání: Může se mu věnovat ve větší míře a záleží na její přípravě, schopnostech, píli a spoIečenské potřebě, na jakém místě to bude. Ale je zřejmé, že bez ní to nejde vůbec. Podobně jako vdaná žena může ve svém více nebo méně náročném zaměstnání uskutečňovat myšlenky evangelia atd.
· činnost pro církev a společnost: Limitující je pouze náročnost zaměstnání, kvalifikovanost a ochota angažovat se.
Jaké jsou možnosti? Zkušenost učí, že ženy jsou vedoucími pracovnicemi, starostkami, ministryněmi nebo jejich náměstky, ředitelkami a na všech možných místech. Nelze hovořit o nemožnosti se prosadit. Jsou však také ředitelkami charit, vedoucími katechetických středisek, pastoračními asistentkami, katechetkami, ekonomkami na biskupství, vedoucími jiných center na biskupství atd. Jako redaktor diecézního zpravodaje OKNO hovořím s mladými i staršími kněžími a ti hovoří o práci žen ve výše uvedených funkcích s uznáním a respektem. Vidíme ženy jako lektorky, vidíme je konat BS, podávat sv. přijímání. V čem je tedy problém? Není zřejmě dost placených míst, ale to asi sněm nezmění. Nemohou být kleriky, ale ani to sněm nezmění. Současná finanční situace církve, v budoucnosti bude zřejmě ještě horší, dává pouze možnost dobrovolné činnosti ve výše jmenovaných a mnoha dalších oblastech. Není možnost činnosti? Kolik seniorů čeká na dobré slovo, na přátelské popovídání, na BS se sv. přijímáním. Kolik dětí by uvítalo vyplnění odpoledního volného času, možná i náboženskou výchovu. Osobně se mně nezdá, že by problém kněz-žena byl větší, než kněz - laik. Samozřejmě, že považuji za potřebné, aby sněmovní dokumenty specifikovaly pro naše podmínky možnosti uplatnění žen.
Možnosti okamžitého uplatnění vidím:
· v katechezi dětí a mládeže v odpoledních hodinách i v rodinách
· v charitativní činnosti mezi seniory, nemocnými a zdrav. postiženými ve farnostech i bez organizované struktury
· ve vedení skupin dětí a mládeže ve volném čase
· ve vyhledávání zájemců o službu církve v domech, sídlištích a soc. zařízeních.
· v dobrovolné činnosti v organizovaných charitních strukturách
· liturgický zpěv, vedení sboru, vedení scholy
Asi by se dalo namítnout, že se to týká všech, tj. i mužů. Je to plná pravda, ale právě z toho vyplývá, že problém církev-ženy se zase tak moc neliší od problému církev - laik.
Z uvedených citací bible, magisteria je zřejmé, že je dostatek dokladů, že současná církev plně respektuje důstojnost ženy, specifičnost jejího poslání. Denní praxe nabízí i její praktické uplatnění. Kdyby všichni křesťané, tj. i ženy uplatňovali zásady evangelia v rodině a zaměstnání, nevypadalo by to s naší společností lépe? Nelze směšovat chování určité skupiny mužů, třeba i kněží, s postojem církve. To totiž žádný dokument nemusí změnit. Asi nemůže být předmětem sněmovního dokumentu Český právní řád, prosazení feministických názorů, působení žen v parlamentu a vládě. Mnohé neblahé projevy v masmediích jsou o ženách, a tedy ženy k tomu dávají podnět. Právě tyto ženy budou považovat jakákoliv omezení např. v prostituci za omezení práva ženy.
Některé konstatace ve Vox populi asi vycházejí spíše z neinformovanosti. Mé osobní zkušenosti odporuje názor v Př. 4. K př. 18 se domnívám, že priority si musí každý podle svého svědomí vytvořit sám, resp. sama. K př. 29 - není tato reakce občas sebeobranou? Odporuje skutečnosti, že ženy učí CMBF a zastávají různé funkce na biskupstvích, děkanátech, farnostech, v katechezi. Ty ovšem většinou nehovoří o nemožnosti se uplatnit, ale o návalu práce. Co tak nějaká dobrovolná pomocnice.
Předpokladem dobré spolupráce je také ochota převzít plnou odpovědnost za konanou práci bez soustavného nárokování různých úlev.
Oboustrannost problému vnímá Př.31
Př. 40 je příliš obecně formulováno. Ne vše ze západu je dobré a následování hodné. Jako kluk jsem zažil předkoncilovou dobu a i při té bídě v realizaci u nás vlivem dlouhodobé totality vidím plno dobrých prvků. Je však pravdou, že jsme k realizaci myšlenek II. vatikánského koncilu využívali každého uvolnění, zejména 1968 v rámci DKO. Hlubokou pravdu má asi Př. 42, ale dodal bych, že se ještě lhostejnost zakrývá nářkem, že pro práci není prostor. Na rozdíl od Př. 8 si myslím, že fary by měli být spíše pracovními než společenskými centry. Kávu a bábovku ano, ale při plné práci. Moje osobní zkušenost mezi seniory, zdravotně postiženými i dětmi je poněkud jiná, než Př. 8. Právě tyto skupiny obyvatel v soc. zařízeních i bytech a domech čekají na milé slovo a pochopení. Podobně jako Př. 29 a 43 si myslím, že téma žena, manželství-rodina se týká pouze jedné skupiny žen, tj. žen s rodinou, a sdílím i názor, že mnohé problémy se týkají stejně mužů.
K Př. 31 - svěcení žen... Jsem absolvent CMBF, záměrně nejsem jáhnem, jsem sice ochoten přijat názor, že svěcení žen může být otázkou doby, ale tomu v budoucnosti ano nebo ne bych dal asi po 50%. Nemohu však souhlasit s nemožností uplatnění. Osobně nevím, co první. Jsem sice muž, ale znám i ženy v podobné situaci, když skutečně chtějí pracovat. Vidět své poslání v církvi pouze v albě u oltáře se mně zdá trochu nedospělé. Nelze zaměňovat, podle mého názoru, funkci psycholožky a zpovědníka. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že by zpovědník neměl být dobrým a vzdělaným psychologem.
I Př. 55 uvádí možnosti uplatnění i pro teologicky vzdělané ženy. K názoru Př. 15 pouze to, že někteří kněží jsou rádi, že mají aspoň ministrantky. K Př. 58 - je to otázka formace přirozené i křesťanské, podle mého názoru, kterou mohou vést pro ženy.

Závěr: Jsem toho názoru, že diskutovat lze o všem. Rozhodně bychom měli mít všichni zodpovězenou otázku, bez rozdílu pohlaví: Chci pomáhat této společnosti a na základě poslání ze svát. křtu, biřmování a kde to je třeba kanonické mise církvi tam, kde to je potřebné? Nebo chci dělat ve společnosti nebo církvi pouze to, co se mně líbí? Na začátku každé činnosti považuji si za potřebné vytvořit stupnici priorit, ať jsem knězem nebo laikem, ženou nebo mužem. I církevní dokumenty mají svůj vývoj. Kdyby jej neměly, asi by to bylo špatné. Jsem přesvědčen, že na př. CHfL skýtá pro všechny, tj. muže i ženy, velký prostor a v tom směru se mně velmi líbí. Přes patriarchální názory dob minulých se některé pasáže i SZ, např. Sir atd. se o ženě vyjadřují velmi krásně.

K části "Manželství"
V nedávných dnech jsem pročetl krásnou stať na toto téma. Mohu mít drobné výhrady, ale nedovedu rozhodně vymyslit něco na takové úrovni a už vůbec ne lepšího. Považuji to za komplexní pohled na tento problém. Tato stať: Jan Konzal: Příprava na manželství, Getsemany č. 7-8, červenec-srpen 1998, str. 138.

K části rodina:
Ve svém vystoupení na zasedání laických teologů dne 22.2.1997 na téma "I staří, nemocní a zdravotně postižení jsou naši bližní" v Olomouci jsem hovořil o absenci ochoty a připravenosti ke službě a vnímání sociálních problémů a zmínil jsem, že v té době předložený program sněmu neobsahuje tuto problematiku. V souvislosti s tématem "Rodina" si dovoluji upozornit, že tento problém je aktuální i v rodinách, těch křesťanských nevyjímaje. I v nich se vyskytují staří, nemocní a občas i zdravotně postižení. Často se hledá to nejjednodušší řešení, tj. umístění v soc. zařízení. Připouštím, že někdy je toto řešení pro některou rodinu vzhledem k její situaci jediným možným, ale neomluvitelná je absence trvalého kontaktu, ať již písemného /velká vzdálenost/ nebo osobního. Hovořím z osobní zkušenosti v práci v Ústavu soc. péče v Hrabyni, ale i Domova důchodců v Ostravě. Je to možná naše české specifikum jako dědictví minulých desetiletí, ale tím spíše by to měl dokument o rodině obsahovat. (Vox Sc.: SM. 28,50, 32,7.1 Sam.2,31. 1 Kr. 12,8. Job 15,10. Př.17,6. Mt 25,36 Lk 9,2 atd. Vox Mg. GS 10, 27. CHfL 48, 53) Největším problémem těchto lidí je samota a při tom jejich modlitba a trpělivost, mají více času, může být zdrojem milostí pro děti i vnuky.

Zaslat reakci na tento text.