|
|
Pomoc misiím
POMOC MISIÍM
Skrze pomoc chudým ve třetím světě lze oživit naše farnosti
Asi před dvanácti lety jsem se dostala mezi věřící, tzv. "balíčkáře",
kteří posílali dárkové balíčky na misijní stanice do třetího světa. Po
revoluci v roce 1989, kdy došlo k prudkému nárůstu cen nejen
posílaného zboží, ale zvláště poštovného, mnoho lidí tento způsob
pomoci misiím opustilo. Někteří hledali levnější cesty, např. sbírání
známek, mnozí se omezili jen na duchovní pomoc skrze modlitbu, ale
jakmile se objeví někdo jiný, s kým lze spojit síly, rádi to udělají.
Zůstala některá společenství, která se pomocí misijním stanicím
pravidelně zabývají nadále, i když v malém rozsahu (výjimkou je
Likvidace Lepry).
Sama jsem po celou dobu velmi pozorně sledovala všechny mně známé
aktivity v této oblasti a přitom jsem nepřestala sama aktivitu
vyvíjet. Myslím si, že za tu desítku let mám dnes již dost zkušeností
a poznatků k tomu, abych nabídla dalším společenstvím spolupráci,
především pak farnostem, které chtějí svůj vnitřní život oživit a
podpořit. Velmi dobře už vím, a na to chci zvlášť upozornit:
· že pomoc misiím do třetího světa je zároveň také velkou pomocí
misijnímu působení církve u nás
· pomoc chudým vždycky obohacuje nejen jednotlivce, ale i celá
společenství
· dobře zorganizovaná pomoc chudým může být jedním z velmi dobrých
nástrojů pastorace a evangelizace.
Zdůrazňuji slova dobře zorganizovaná. K tomu je třeba brát v úvahu
některé skutečnosti:
1. Jedná se o pomoc hmotnou, která musí být zároveň i pomocí duchovní.
Vzhledem k misionářům v tomto není žádný problém. I malý užitečný
balíček je pro ně a jim svěřené povzbuzením, že na ně někdo myslí,
konkrétním projevem Boží lásky. Důkazem, že církev je univerzální Boží
rodina, kde se lidé učí mít se rádi konkrétními skutky a neomezují se
jen na své nejbližší okolí. Aby byla dobročinnost duchovní pomocí i
pro ty, kdo se snaží pomáhat, je třeba duchovní formace pomocníků.
Některé Charity pořádají duchovní cvičení a obnovy pro své
spolupracovníky, specielně pro pomocníky misií působí v naší republice
polsko české hnutí solidarity s chudými třetího světa MAITRI, které
pořádá každoročně jedno celostátní setkání pomocníků misií převážně s
duchovním programem a každoročně také několik exercicií odstupňovaných
podle vyzrálosti účastníků. Co se týče jednotlivých kněží - duchovních
rádců a zpovědníků, kteří by pomáhali jednotlivcům i skupinám vytrvat,
zatím jich známe velmi málo. Duchovní formace je velmi důležitá, neboť
usměrňuje motivaci, povzbuzuje k vytrvalosti a pomáhá řešit problémy
související s vnitřním očišťováním. Každé poctivé dávání bolí a tím i
očišťuje. Tato péče se pak vrací v tom, že se takový člověk stává
univerzálněji "použitelným" ve farnosti - nedívá se jen jedním
směrem.
2. Pro konkrétní místo je třeba zvolit vhodnou formu pomoci. Existují
sbírky velké, jednorázové, organizované například diecézními
charitami. Pokud jsou věcné, malých farností se ve větší míře
nedotknou, pokud jsou finanční, kdy se peníze zasílají složenkou, jsou
pro většinu lidí záležitostí jednorázovou. Málokdy bývá dostatečná
zpětná vazba o využití prostředků, či kolují ještě různé informace či
dezinformace o problémech s využitím (např. sbírky pražské
arcidiecézní charity do Chorvatska či do ztracena končící finanční
sbírka pro Rwandu). Lepší organizaci má Likvidace Lepry
prostřednictvím svého zpravodaje a zpráv v Katolickém týdeníku. Pro
věřící i nevěřící jsou tyto aktivity jistě dobrou zprávou o tom, že
katolíci nemyslí jen na sebe, ale jsou ochotni se rozdělit s
potřebnými. Oblastní charita v Pardubicích organizuje sbírky trvalé,
věcné i finanční, nejprve v rámci farnosti, nyní v rámci
královéhradecké diecéze. Vedle cíle poskytovat pomoc užitečnou a v co
největší míře, sledujeme stejně důležitý cíl - aktivně zapojit co
nejvíce lidí a farností, najít pro každého, kdo se chce podílet,
vhodnou formu, která bude zároveň i užitečnou a efektivní spoluprací.
Konáme přednášky, besedy, snažíme se co nejvíce rozšiřovat formy
pomoci, aby každý mohl nabídnout to, co má nebo může darovat (peníze,
věci, čas, práci....) Sbíráme například známky, brýle, pohlednice,
vlnu včetně párané... Máme další nápady, které prověřujeme a postupně
chceme realizovat...
3. Předchozí bod souvisí s následujícím - snažit se zapojovat všechny
věkové i sociální skupiny lidí. Děti rády nakreslí obrázky, vystříhají
nebo roztřídí známky. Studenti a mladší lidé spíše organizují, vyrobí
a prodají dárkové předměty, aby mohli věnovat finanční příspěvek,
někteří zorganizují besedu s promítáním diapozitivů, pomohou s
dopravou, nebojí se hledat sponzory. Starší lidé roztřídí věci,
pečlivě zabalí balíky, pomohou našít pytle, pouzdra na brýle, třídit
známky. Se známkami mohou pomoci i lidé nemocní, invalidní, někteří
roztřídí a vyčistí darované brýle... Ke konkrétní činnosti se nechají
pozvat i lidé nábožensky "vlažní", sympatizující... Často právě tento
způsob jim pomůže najít si cestu blíže k Bohu.
4. Vyhledávat možnosti spolupráce s jinými podobně zaměřenými
společenstvími nebo organizacemi - spojením se síly i možnosti násobí,
společná práce spojuje, více lidí více ví a nachází efektivnější
řešení problémů ... Nejde o prestiž organizace, ale o Boží království,
ve kterém všichni žijeme a pro které pracujeme.
5. Sbírková činnost vyžaduje hmotné zázemí - především vhodné prostory
a vybavení k uskladnění materiálu a ke společné práci skupiny lidí. V
Pardubicích poskytli bezplatně toto zázemí fara a salesiáni. Je to
ideální případ. Jinde to řeší využitím volných prostor v rodinném
domku obětavého farníka.
6. Je stále potřebné konkrétně a průběžně informovat všechny
zúčastněné - např. prostřednictvím nástěnky v kostele, farního a
diecézního časopisu, místního tisku... Informujeme ty, kteří
spolupracují nebo je chceme pozvat ke spolupráci. Součástí informací
jsou údaje o získaných darech a jejich odeslání, dopisy misionářů,
stálé výzvy ke spolupráci a nabídka možností, nabídka besed, krátké
duchovní úvahy. K informovanosti patří i časově náročná osobní
korespondence, případně setkání. Tento čas se však vrátí v podobě užší
a efektivnější spolupráce. Ve výčtu informovaných jsou na předních
místech také kněží farnosti, v případě diecézního rozsahu biskupové. V
hradecké diecézi máme zastoupení v diecézní pastorační radě a pomoc
misiím je i součástí činnosti diecézního pastoračního střediska. To má
velký význam jako vyjádření místní církve, že si je vědoma svých
závazků vůči univerzální církvi, zvláště v chudých zemích třetího
světa. Tyto závazky vyplývají např. z koncilního dekretu O misijním
poslání církve.
7. Finanční efekt vynaloženého úsilí nelze nikdy přesně spočítat a
nelze ho brát v úvahu bez ohledu na užitek duchovní, lidský... Je ale
možné stále hledat efektivní způsoby pomoci a je nutné nezavírat oči
před problémy. Pomoc musí být pro misijní stanice minimálně užitečná,
ne ztrátová. To je dobře řešitelné vzájemnou písemnou komunikací,
nabízejí se nám a využíváme i možnosti osobních kontaktů.
Chtěla bych se ještě zmínit o některých konkrétních možnostech
evangelizačních a pastoračních, které pomoc misiím ve třetím světě
nabízí a které jsme si prakticky vyzkoušeli:
v pastoraci - v bodě 1 výše jsem se zmínila o možnostech duchovní
formace. Tato možnost je zvlášť významná pro lidi, kteří se z různých
důvodů nedokáží obrátit na místní kněze nebo pro lidi z malých míst,
jejichž možnosti jsou velmi omezené.
Vedle duchovní pomoci jednotlivcům patří k cílům pastorace i vytváření
společenství, kde platí Kristovo: "Milujte se navzájem jako jsem já
miloval vás". Společná práce pro někoho jiného může přinášet řadu
problémů, ale při dobré vůli lidi spojuje, ti se lépe poznávají, často
se pouštějí do společné práce na jiných úkolech, často se skrze práci
pro chudé ve třetím světě dostávají blíže k sobě navzájem.
V době adventní a postní vymýšlejí obvykle kněží nebo katecheté
adventní a postní kalendáře pro děti, aby je povzbudili a inspirovali
pro konání dobrých skutků. Velmi dobře se dají využít k výchově k
širšímu pohledu na svět. Děti mohou konat dobré skutky nebo modlitby
za jednotlivé národy světa (vybarvovat si je v mapce), ušetřené peníze
získané sebezápory věnovat na dárek pro chudé děti - např. velmi pěkně
působil na vánoce stromeček zdobený v průběhu celého adventu - jedna
ozdoba představovala jeden dárek z ušetřených peněz - znázornění
výsledku společného díla, apod. Těmto "cvičením" předcházejí vhodné
katecheze.
Pastorace i evangelizace potřebuje duchovní podporu lidí, kteří se
modlí a obětují své těžkosti. Misionáři ve všech svých dopisech
ujišťují o modlitbách a obětech chudých věnovaných na naše úmysly, za
všechny dobrodince, jejich rodiny a farnosti...
Evangelizace má být přinášením radostné zvěsti do nevěřícího
prostředí. Je těžké pomoci objevit v člověku místo, kudy by do jeho
srdce mohl vstoupit Kristus. Soucit s chudými může být takovým
prostředkem. Hladové dítě, nebo člověk nemocný leprou vzbuzuje soucit
skoro u každého. Mnoho lidí pomůže třeba jen oblečením, které by
stejně vyhodili. Vidíme v tom začátek. Jsme-li stále v kontaktu, je
čas pomoc rozvíjet... Chudí jsou celosvětovým problémem a jejich
situaci nemůžeme vyřešit jen almužnami. Je třeba okolní svět
informovat, stavět mu problém hladu před oči. Vyzkoušeli jsme formu
poznávací soutěže v základních školách. V jedné z nich díky jednomu
"nevěřícímu" učiteli, děti již třetím rokem sbírají známky pro misie a
každý rok stráví jedno předvánoční odpoledne na faře, aby jim bylo
dobře v tomto prostředí, aby se dozvěděly něco více o křesťanství a
lásce mezi lidmi.
Třídění známek, pletení dek, svetrů a ponožek pro malomocné či sirotky
z Ruska, Rumunska, Indie a Afriky i pro české bezdomovce se dobře
ujalo a rozvíjí v pardubické ženské věznici. Hlavní organizátorkou je
"nevěřící" vychovatelka. Materiál a distribuci hotové práce zajišťuje
několik společenství včetně sester vincentek z Přepych a desítky dárců
vlny. Jen Bůh ví, jak toto zdarma konané dobro a s ním spojená setkání
tyto ženy promění....
Pomoc chudým je jedním z nejméně problematických způsobů ekumenické
spolupráce. V jedné moravské obci organizují starší manželé trvalé
sbírky pro potřebné na Ukrajině i v Africe a balíky tam chodí balit
mládež ze všech místních křesťanských společenství. Kolik jiných,
pravidelných příležitostí má naše mládež i dospělí k poznávání se a
odbourávání předsudků?
Uvedené body by bylo ještě možné rozvést a doplnit. Cílem tohoto
příspěvku však není zahltit informacemi, nýbrž vyzvat k přemýšlení o
této formě práce ve farnostech a využít ji. Otazníky, které kolem ní
obvykle vznikají, mají původ v nedostatku informací a jsem ochotná je
podle svých poznatků zodpovědět a předat zkušenosti.
Ing. Marie Zimmermannová, Pardubice
Zaslat reakci na tento text.
|