Pomoc misiím

POMOC MISIÍM

Skrze pomoc chudým ve třetím světě lze oživit naše farnosti

Asi před dvanácti lety jsem se dostala mezi věřící, tzv. "balíčkáře", kteří posílali dárkové balíčky na misijní stanice do třetího světa. Po revoluci v roce 1989, kdy došlo k prudkému nárůstu cen nejen posílaného zboží, ale zvláště poštovného, mnoho lidí tento způsob pomoci misiím opustilo. Někteří hledali levnější cesty, např. sbírání známek, mnozí se omezili jen na duchovní pomoc skrze modlitbu, ale jakmile se objeví někdo jiný, s kým lze spojit síly, rádi to udělají. Zůstala některá společenství, která se pomocí misijním stanicím pravidelně zabývají nadále, i když v malém rozsahu (výjimkou je Likvidace Lepry).
Sama jsem po celou dobu velmi pozorně sledovala všechny mně známé aktivity v této oblasti a přitom jsem nepřestala sama aktivitu vyvíjet. Myslím si, že za tu desítku let mám dnes již dost zkušeností a poznatků k tomu, abych nabídla dalším společenstvím spolupráci, především pak farnostem, které chtějí svůj vnitřní život oživit a podpořit. Velmi dobře už vím, a na to chci zvlášť upozornit:
· že pomoc misiím do třetího světa je zároveň také velkou pomocí misijnímu působení církve u nás
· pomoc chudým vždycky obohacuje nejen jednotlivce, ale i celá společenství
· dobře zorganizovaná pomoc chudým může být jedním z velmi dobrých nástrojů pastorace a evangelizace.
Zdůrazňuji slova dobře zorganizovaná. K tomu je třeba brát v úvahu některé skutečnosti:
1. Jedná se o pomoc hmotnou, která musí být zároveň i pomocí duchovní. Vzhledem k misionářům v tomto není žádný problém. I malý užitečný balíček je pro ně a jim svěřené povzbuzením, že na ně někdo myslí, konkrétním projevem Boží lásky. Důkazem, že církev je univerzální Boží rodina, kde se lidé učí mít se rádi konkrétními skutky a neomezují se jen na své nejbližší okolí. Aby byla dobročinnost duchovní pomocí i pro ty, kdo se snaží pomáhat, je třeba duchovní formace pomocníků. Některé Charity pořádají duchovní cvičení a obnovy pro své spolupracovníky, specielně pro pomocníky misií působí v naší republice polsko české hnutí solidarity s chudými třetího světa MAITRI, které pořádá každoročně jedno celostátní setkání pomocníků misií převážně s duchovním programem a každoročně také několik exercicií odstupňovaných podle vyzrálosti účastníků. Co se týče jednotlivých kněží - duchovních rádců a zpovědníků, kteří by pomáhali jednotlivcům i skupinám vytrvat, zatím jich známe velmi málo. Duchovní formace je velmi důležitá, neboť usměrňuje motivaci, povzbuzuje k vytrvalosti a pomáhá řešit problémy související s vnitřním očišťováním. Každé poctivé dávání bolí a tím i očišťuje. Tato péče se pak vrací v tom, že se takový člověk stává univerzálněji "použitelným" ve farnosti - nedívá se jen jedním směrem.
2. Pro konkrétní místo je třeba zvolit vhodnou formu pomoci. Existují sbírky velké, jednorázové, organizované například diecézními charitami. Pokud jsou věcné, malých farností se ve větší míře nedotknou, pokud jsou finanční, kdy se peníze zasílají složenkou, jsou pro většinu lidí záležitostí jednorázovou. Málokdy bývá dostatečná zpětná vazba o využití prostředků, či kolují ještě různé informace či dezinformace o problémech s využitím (např. sbírky pražské arcidiecézní charity do Chorvatska či do ztracena končící finanční sbírka pro Rwandu). Lepší organizaci má Likvidace Lepry prostřednictvím svého zpravodaje a zpráv v Katolickém týdeníku. Pro věřící i nevěřící jsou tyto aktivity jistě dobrou zprávou o tom, že katolíci nemyslí jen na sebe, ale jsou ochotni se rozdělit s potřebnými. Oblastní charita v Pardubicích organizuje sbírky trvalé, věcné i finanční, nejprve v rámci farnosti, nyní v rámci královéhradecké diecéze. Vedle cíle poskytovat pomoc užitečnou a v co největší míře, sledujeme stejně důležitý cíl - aktivně zapojit co nejvíce lidí a farností, najít pro každého, kdo se chce podílet, vhodnou formu, která bude zároveň i užitečnou a efektivní spoluprací. Konáme přednášky, besedy, snažíme se co nejvíce rozšiřovat formy pomoci, aby každý mohl nabídnout to, co má nebo může darovat (peníze, věci, čas, práci....) Sbíráme například známky, brýle, pohlednice, vlnu včetně párané... Máme další nápady, které prověřujeme a postupně chceme realizovat...
3. Předchozí bod souvisí s následujícím - snažit se zapojovat všechny věkové i sociální skupiny lidí. Děti rády nakreslí obrázky, vystříhají nebo roztřídí známky. Studenti a mladší lidé spíše organizují, vyrobí a prodají dárkové předměty, aby mohli věnovat finanční příspěvek, někteří zorganizují besedu s promítáním diapozitivů, pomohou s dopravou, nebojí se hledat sponzory. Starší lidé roztřídí věci, pečlivě zabalí balíky, pomohou našít pytle, pouzdra na brýle, třídit známky. Se známkami mohou pomoci i lidé nemocní, invalidní, někteří roztřídí a vyčistí darované brýle... Ke konkrétní činnosti se nechají pozvat i lidé nábožensky "vlažní", sympatizující... Často právě tento způsob jim pomůže najít si cestu blíže k Bohu.
4. Vyhledávat možnosti spolupráce s jinými podobně zaměřenými společenstvími nebo organizacemi - spojením se síly i možnosti násobí, společná práce spojuje, více lidí více ví a nachází efektivnější řešení problémů ... Nejde o prestiž organizace, ale o Boží království, ve kterém všichni žijeme a pro které pracujeme.
5. Sbírková činnost vyžaduje hmotné zázemí - především vhodné prostory a vybavení k uskladnění materiálu a ke společné práci skupiny lidí. V Pardubicích poskytli bezplatně toto zázemí fara a salesiáni. Je to ideální případ. Jinde to řeší využitím volných prostor v rodinném domku obětavého farníka.
6. Je stále potřebné konkrétně a průběžně informovat všechny zúčastněné - např. prostřednictvím nástěnky v kostele, farního a diecézního časopisu, místního tisku... Informujeme ty, kteří spolupracují nebo je chceme pozvat ke spolupráci. Součástí informací jsou údaje o získaných darech a jejich odeslání, dopisy misionářů, stálé výzvy ke spolupráci a nabídka možností, nabídka besed, krátké duchovní úvahy. K informovanosti patří i časově náročná osobní korespondence, případně setkání. Tento čas se však vrátí v podobě užší a efektivnější spolupráce. Ve výčtu informovaných jsou na předních místech také kněží farnosti, v případě diecézního rozsahu biskupové. V hradecké diecézi máme zastoupení v diecézní pastorační radě a pomoc misiím je i součástí činnosti diecézního pastoračního střediska. To má velký význam jako vyjádření místní církve, že si je vědoma svých závazků vůči univerzální církvi, zvláště v chudých zemích třetího světa. Tyto závazky vyplývají např. z koncilního dekretu O misijním poslání církve.
7. Finanční efekt vynaloženého úsilí nelze nikdy přesně spočítat a nelze ho brát v úvahu bez ohledu na užitek duchovní, lidský... Je ale možné stále hledat efektivní způsoby pomoci a je nutné nezavírat oči před problémy. Pomoc musí být pro misijní stanice minimálně užitečná, ne ztrátová. To je dobře řešitelné vzájemnou písemnou komunikací, nabízejí se nám a využíváme i možnosti osobních kontaktů.
Chtěla bych se ještě zmínit o některých konkrétních možnostech evangelizačních a pastoračních, které pomoc misiím ve třetím světě nabízí a které jsme si prakticky vyzkoušeli:
v pastoraci - v bodě 1 výše jsem se zmínila o možnostech duchovní formace. Tato možnost je zvlášť významná pro lidi, kteří se z různých důvodů nedokáží obrátit na místní kněze nebo pro lidi z malých míst, jejichž možnosti jsou velmi omezené.
Vedle duchovní pomoci jednotlivcům patří k cílům pastorace i vytváření společenství, kde platí Kristovo: "Milujte se navzájem jako jsem já miloval vás". Společná práce pro někoho jiného může přinášet řadu problémů, ale při dobré vůli lidi spojuje, ti se lépe poznávají, často se pouštějí do společné práce na jiných úkolech, často se skrze práci pro chudé ve třetím světě dostávají blíže k sobě navzájem.
V době adventní a postní vymýšlejí obvykle kněží nebo katecheté adventní a postní kalendáře pro děti, aby je povzbudili a inspirovali pro konání dobrých skutků. Velmi dobře se dají využít k výchově k širšímu pohledu na svět. Děti mohou konat dobré skutky nebo modlitby za jednotlivé národy světa (vybarvovat si je v mapce), ušetřené peníze získané sebezápory věnovat na dárek pro chudé děti - např. velmi pěkně působil na vánoce stromeček zdobený v průběhu celého adventu - jedna ozdoba představovala jeden dárek z ušetřených peněz - znázornění výsledku společného díla, apod. Těmto "cvičením" předcházejí vhodné katecheze.
Pastorace i evangelizace potřebuje duchovní podporu lidí, kteří se modlí a obětují své těžkosti. Misionáři ve všech svých dopisech ujišťují o modlitbách a obětech chudých věnovaných na naše úmysly, za všechny dobrodince, jejich rodiny a farnosti...
Evangelizace má být přinášením radostné zvěsti do nevěřícího prostředí. Je těžké pomoci objevit v člověku místo, kudy by do jeho srdce mohl vstoupit Kristus. Soucit s chudými může být takovým prostředkem. Hladové dítě, nebo člověk nemocný leprou vzbuzuje soucit skoro u každého. Mnoho lidí pomůže třeba jen oblečením, které by stejně vyhodili. Vidíme v tom začátek. Jsme-li stále v kontaktu, je čas pomoc rozvíjet... Chudí jsou celosvětovým problémem a jejich situaci nemůžeme vyřešit jen almužnami. Je třeba okolní svět informovat, stavět mu problém hladu před oči. Vyzkoušeli jsme formu poznávací soutěže v základních školách. V jedné z nich díky jednomu "nevěřícímu" učiteli, děti již třetím rokem sbírají známky pro misie a každý rok stráví jedno předvánoční odpoledne na faře, aby jim bylo dobře v tomto prostředí, aby se dozvěděly něco více o křesťanství a lásce mezi lidmi.
Třídění známek, pletení dek, svetrů a ponožek pro malomocné či sirotky z Ruska, Rumunska, Indie a Afriky i pro české bezdomovce se dobře ujalo a rozvíjí v pardubické ženské věznici. Hlavní organizátorkou je "nevěřící" vychovatelka. Materiál a distribuci hotové práce zajišťuje několik společenství včetně sester vincentek z Přepych a desítky dárců vlny. Jen Bůh ví, jak toto zdarma konané dobro a s ním spojená setkání tyto ženy promění....
Pomoc chudým je jedním z nejméně problematických způsobů ekumenické spolupráce. V jedné moravské obci organizují starší manželé trvalé sbírky pro potřebné na Ukrajině i v Africe a balíky tam chodí balit mládež ze všech místních křesťanských společenství. Kolik jiných, pravidelných příležitostí má naše mládež i dospělí k poznávání se a odbourávání předsudků?
Uvedené body by bylo ještě možné rozvést a doplnit. Cílem tohoto příspěvku však není zahltit informacemi, nýbrž vyzvat k přemýšlení o této formě práce ve farnostech a využít ji. Otazníky, které kolem ní obvykle vznikají, mají původ v nedostatku informací a jsem ochotná je podle svých poznatků zodpovědět a předat zkušenosti.

Ing. Marie Zimmermannová, Pardubice

Zaslat reakci na tento text.