Hromadné sdělovací prostředky

Hromadné sdělovací prostředky

Zlem našeho věku je praktický ateismus, šířený falešnými ideologiemi (sektami), a bludy, které se stále více rozmáhají i v nitru katolické církve. Praktický ateismus všude rozšířil pohromu egoismu, násilí, nenávisti a nečistoty. Nečistota se předkládá jako hodnota a dobro a je propagována drtivou většinou hromadných sdělovacích prostředků. Hříchy proti čistotě jsou prezentovány jako způsob užívání vlastní svobody, a tak v očích lidí ospravedlňovány.
Dříve podléhalo chování člověka vnitřní kontrole. Bylo to rodiči a institucemi, z velké části katolickou církví formované svědomí. Lidé se dělili na charakterní a bezcharakterní, obě skupiny věděly, co je dobré a zlé.
Moderní doba nám však zrodila hybrida: člověka acharakteního. On už ani neví, co je charakterní, co bezcharakterní, vůbec si takové úvahy nepřipouští. Jedná tak, jak se mu to hodí, jak je to pro něho prospěšné a diví se, proč mu chceme něco vytýkat. Dnes řídí chování lidí média, často s pomocí psychotechniky, vše je řízeno zvenčí. Jelikož téměř všichni lidé jsou řízeni zvenčí, je třeba, aby se člověk choval ve shodě s masmédii, aby jej skupina vůbec akceptovala. Jak se s těmito problémy vyrovnává katolická církev ve svých, obecně křesťanských i profánních sdělovacích prostředcích po roce 1989? Především v obou typech masmédií dostává slovo převážně skupina intelektuálů, dávající přednost vlastním spekulativním úvahám před magisteriem katolické církve, tvořící liberální (modernistické či postmodernistické) křídlo v katolické teologii (dále jen liberálové). Stoupenci liberálního směru se domnívají, že důvodem soustavného poklesu počtu věřících je nedostatečná přizpůsobivost katolické církve současnému světu. Církev se prý nevyvíjí úměrně tempu vývoje společnosti, a proto neoslovuje současného člověka. Vyzdvihují svobodu projevu každého člověka, nevyjadřují se jasně k poměrům v naší společnosti a nepředkládají křesťanské hodnotové měřítko, protože by tím prý znásilňovali svědomí lidí nevěřících. Bohužel v tomto duchu informují často i katolické sdělovací prostředky, zejména Katolický týdeník. Jako příklad uvádím:
1 ) zpočátku schvalování zavádění sexuální výchovy podle koncepce Melana a Brzka,
2) včasné neinformování o Mendelově zdravotní pojišťovně, zpočátku až její zesměšňování,
3) neodsouzení častých útoků proti katolické církvi v televizních pořadech (např. film Poslední pokušení Ježíše Krista),
4) nedání prostoru k vyjádření názoru na volbu děkana KTF UK v Praze v roce 1996 zvolenému ani akademickému senátu
5) vrcholem cynismu redakce KT je zveřejňování celého TV programu včetně erotických a pornografických pořadů.
Ještě jeden příklad za všechny: 1. listopadu 1996 pořádala Společnost pro studium sekt a náboženských společností seminář o satanismu. Jedna z přednášek byla přednesena přímo členem satanistické církve a nesena protikatolickým duchem. Tato přednáška nebyla komentována z křesťanského pohledu, i když byla odměněna potleskem v přeplněném sále (většina posluchačů byli studenti arcibiskupského gymnasia). Zde je ukázka, kam až může vést tolerance a lhostejnost ke zlu tzv. liberálních teologů, kteří jsou spíše ideology.
Katolická církev naopak ztrácí působením liberálních ideologů svou charakteristickou tvářnost, nedbá svých tradičních hodnot a zrazuje své poslání, svěřené jí Kristem.
Křesťanství, hlásané v prvých stoletích se diametrálně lišilo od morálních hodnot, obyčejů a kulturních vzorů tehdejšího prostředí, naráželo na zcela odlišné a nepřátelské zákonodárství a přece dokázalo oslovovat stále větší počet pohanů. Hlásané evangelium je oslovilo nikoli tím, že by koketovalo s náboženským přesvědčením a způsobem života okolní většiny, nýbrž právě naopak, oslovilo je radikální a nesmiřitelnou odlišností Kristovy radostné zvěsti. Stejně je třeba postupovat i dnes s tím rozdílem, že katolická církev musí usilovat alespoň o jeden televizní program a pravdivě reagovat na aktuální problémy ve sdělovacích prostředcích svých i dalších, do kterých se podaří informace umístit, ale také ve svých oběžnících, homiliích a pod. Tyto úkoly zatím plní pouze některá katolická periodika, seznamující se stanovisky magisteria v závažných věcech a formující tak myšlení katolíků, jako např. Světlo a Mezinárodní katolický report.

ThMgr. RNDr. Ivan Ploc, CSc.

Zaslat reakci na tento text.