|
|
Hromadné sdělovací prostředky
Hromadné sdělovací prostředky
Zlem našeho věku je praktický ateismus, šířený falešnými ideologiemi
(sektami), a bludy, které se stále více rozmáhají i v nitru katolické
církve. Praktický ateismus všude rozšířil pohromu egoismu, násilí,
nenávisti a nečistoty. Nečistota se předkládá jako hodnota a dobro a
je propagována drtivou většinou hromadných sdělovacích prostředků.
Hříchy proti čistotě jsou prezentovány jako způsob užívání vlastní
svobody, a tak v očích lidí ospravedlňovány.
Dříve podléhalo chování člověka vnitřní kontrole. Bylo to rodiči a
institucemi, z velké části katolickou církví formované svědomí. Lidé
se dělili na charakterní a bezcharakterní, obě skupiny věděly, co je
dobré a zlé.
Moderní doba nám však zrodila hybrida: člověka acharakteního. On už
ani neví, co je charakterní, co bezcharakterní, vůbec si takové úvahy
nepřipouští. Jedná tak, jak se mu to hodí, jak je to pro něho
prospěšné a diví se, proč mu chceme něco vytýkat. Dnes řídí chování
lidí média, často s pomocí psychotechniky, vše je řízeno zvenčí.
Jelikož téměř všichni lidé jsou řízeni zvenčí, je třeba, aby se člověk
choval ve shodě s masmédii, aby jej skupina vůbec akceptovala.
Jak se s těmito problémy vyrovnává katolická církev ve svých, obecně
křesťanských i profánních sdělovacích prostředcích po roce 1989?
Především v obou typech masmédií dostává slovo převážně skupina
intelektuálů, dávající přednost vlastním spekulativním úvahám před
magisteriem katolické církve, tvořící liberální (modernistické či
postmodernistické) křídlo v katolické teologii (dále jen liberálové).
Stoupenci liberálního směru se domnívají, že důvodem soustavného
poklesu počtu věřících je nedostatečná přizpůsobivost katolické církve
současnému světu. Církev se prý nevyvíjí úměrně tempu vývoje
společnosti, a proto neoslovuje současného člověka. Vyzdvihují svobodu
projevu každého člověka, nevyjadřují se jasně k poměrům v naší
společnosti a nepředkládají křesťanské hodnotové měřítko, protože by
tím prý znásilňovali svědomí lidí nevěřících. Bohužel v tomto duchu
informují často i katolické sdělovací prostředky, zejména Katolický
týdeník. Jako příklad uvádím:
1 ) zpočátku schvalování zavádění sexuální výchovy podle koncepce
Melana a Brzka,
2) včasné neinformování o Mendelově zdravotní pojišťovně, zpočátku až
její zesměšňování,
3) neodsouzení častých útoků proti katolické církvi v televizních
pořadech (např. film Poslední pokušení Ježíše Krista),
4) nedání prostoru k vyjádření názoru na volbu děkana KTF UK v Praze v
roce 1996 zvolenému ani akademickému senátu
5) vrcholem cynismu redakce KT je zveřejňování celého TV programu
včetně erotických a pornografických pořadů.
Ještě jeden příklad za všechny: 1. listopadu 1996 pořádala Společnost
pro studium sekt a náboženských společností seminář o satanismu. Jedna
z přednášek byla přednesena přímo členem satanistické církve a nesena
protikatolickým duchem. Tato přednáška nebyla komentována z
křesťanského pohledu, i když byla odměněna potleskem v přeplněném sále
(většina posluchačů byli studenti arcibiskupského gymnasia). Zde je
ukázka, kam až může vést tolerance a lhostejnost ke zlu tzv.
liberálních teologů, kteří jsou spíše ideology.
Katolická církev naopak ztrácí působením liberálních ideologů svou
charakteristickou tvářnost, nedbá svých tradičních hodnot a zrazuje
své poslání, svěřené jí Kristem.
Křesťanství, hlásané v prvých stoletích se diametrálně lišilo od
morálních hodnot, obyčejů a kulturních vzorů tehdejšího prostředí,
naráželo na zcela odlišné a nepřátelské zákonodárství a přece dokázalo
oslovovat stále větší počet pohanů. Hlásané evangelium je oslovilo
nikoli tím, že by koketovalo s náboženským přesvědčením a způsobem
života okolní většiny, nýbrž právě naopak, oslovilo je radikální a
nesmiřitelnou odlišností Kristovy radostné zvěsti. Stejně je třeba
postupovat i dnes s tím rozdílem, že katolická církev musí usilovat
alespoň o jeden televizní program a pravdivě reagovat na aktuální
problémy ve sdělovacích prostředcích svých i dalších, do kterých se
podaří informace umístit, ale také ve svých oběžnících, homiliích a
pod. Tyto úkoly zatím plní pouze některá katolická periodika,
seznamující se stanovisky magisteria v závažných věcech a formující
tak myšlení katolíků, jako např. Světlo a Mezinárodní katolický
report.
ThMgr. RNDr. Ivan Ploc, CSc.
Zaslat reakci na tento text.
|