P. Mgr. František Hanáček

Vážený pane kardinále, Otcové biskupové, spolubratři v kněžské a jáhenské službě, bratři a sestry.

Snad každý od tohoto sněmovního zasedání něco očekává. Pokud určité výsledky očekává musí je sám navenek prezentovat. Není jiné cesty než sdělit zde svůj pohled, který nemůže být úplný ale alespoň některé postřehy máme-li dojít k přijatelným závěrům.
Často sám sobě kladu otázku, co po nás Ježíš chce tady a teď?. Chci to s vámi hledat.

Já jsem na sněm přišel proto, že jsem nespokojen se situací v církvi. Koneckonců i první sněm apoštolů se konal proto, že se křesťané hádali, měli různé názory. Odpovědí na prvosněmovní rokování, byly konkrétní kroky. Žádné květnaté teze! Budeme my ochotni a schopni se určitého konkrétna dopracovat? Konkrétna, které by nás prezentovalo jako Kristovy žáky, jimž je vlastní jsou jako ovce mezi vlky? Co by nám Ježíš zde na sněmu řekl, kdyby tu stál?
Možná by vzal i důtky a ????
Jestliže nám důvěru v Krista a v jeho pomoc, pak musím mít i odvahu přes chyby a slabosti přispět k ke změně stávající situace naší církve. Nelíbí se mi onen titul „Nenechme si vzít budoucnost“ protože nám ji nikdo nebere a máme-li oslovit věřící a také nevěřící nesmíme podlehnout malomyslnosti!

Je toho zajisté hodně v čem můžeme projevovat nespokojenost, ale jsou skutečností i pozitivní věci, těmi však bychom se neměli nechat ukolébat. Každý má jiné vidění světa a má na to plné právo.
I já chci chodit po této zemi a vnímat Boží přítomnosti, přijímat ji v dobrém i v tom horším a nejsem schopen díky své přirozenosti myslet pouze abstraktně.
Zdá se, že někteří z účastníků sněmu přijeli s obavami, co sněm přinese, jiní však se sněmu patrně s obavami a skepsí odjedou.
Položme si základní otázku: proč tu jsme? Co zde chceme prosadit, přednést. Věřím, že všichni chceme církvi opravdu pomoci ale hledání je často bolestné.
Nyní je naší svatou povinností odhalit a pojmenovat všechny chyby, prohry, zklamání, abychom je-li tu nějaké „rumisko“ jej vyvezli na místo kam patří.

Nyní přistoupím ke konkretizaci:
Podávám jako návrh sestavit nové Instrumentum laboris, protože to co má zaznít na sněmu jako základní, je pojmenování skutečností v životě církve.
Toto Instrumentum laboris nechápejme jako konečnou versi. kterou jen dolaďujeme.Vždyť je to jen a jen odrazový můstek k naší další inspiraci. Protože tomu tak je musíme zde sedět.

Já navrhuji pět tématických skupin:
1/ Prioritní skupinu vidím v oblasti života kněžstva, což zahrnuje kapitola 21
Jsou to právě kněží, kteří církvi udávají tón a to ve všech rovinách. Církev je hierarchická a proto reálný život celého kněžstva hýbe církví. Důvodů proč kněží ztrácejí motivace pro duchovní službu je dost. Proč jsou někde přetíženi jinde nevyužiti? Jaké jsou přirozené existenční podmínky na farách? Nebo kolik kněží si dopřeje řádnou dovolenou? Ne pouze papírově. Jsou stovky kněží, kteří celá léta na dovolené nebyli a pokládají si to za nejvyšší stupeň obětavosti pro farnost. Kdyby tak věděli co si jejich farníci o nich myslí!

Kapitola 11, 22
2) Druhý naléhavý problém na který chci poukázat je vzdělání všeobecně.
A především kněží, musí být těmi, kdo se vzdělávají celoživotně, protože dnešní doba je na příliv nových myšlenek nesmírně bohatá. Kněží pak často lidem dneška nerozumí, nechápou jejich problémy, přičemž zůstává otázkou proč tu kněz na světě vlastně je. Zde hodně ztrácíme! Je omylem se domnívat, že kněz musí být širokospektrální odborník na všechno. Dnešní svět nás nepotřebuje jako odborníky na všechna řemesla či světské obory. Chtějí od nás přiblížení Pána Boha, když ho znají, pomoc když ho hledají.
Především jsme posláni abychom žili uprostřed lidu a žíli jejich denní skutečnost.
K tomu je nutná trvalá motivace a obnova v nových myšlenkách či poznatcích. Tento způsob přístupu ke vzdělání se musí výrazně projevit v platovém ohodnocení.
Rozpracovat systém vzdělání laiků ne pouze na akademické, nýbrž v širokých vrstvách, aby i prostí lidí v našich farnostech byli motivováni ke vzdělanosti.
Kapitola 7, 10, aj.,

3) Pastorace, liturgie , svátosti.
Změnit nakolik je to možné některé způsoby pastorace vzhledem ke stávající situaci s vědomím, že snadné je cokoli zbourat nesmírně těžké nové a funkční prototypy vytvořit. Je nutné si uvědomit, že budeme zasahovat do reálného života lidí, jejich myšlení, jejich letitých zvyků, atd.
To nelze vytvořit v tomto grémiu, ale je nutné stanovit kdo, co, jak a v jakém termínu má navrhnout tyto změny.

Kapitola 27,
4) Komunikace v církvi.
Myslím tím nesmírně rozsáhlou oblast v předávání informací. Od biskupa k farářovi a opačně. Do komunikace patří otázka setkávání se kněží, co diskutují, dostanou materiály včas. Chceme aby Boží lid přijal s radostí nové podněty tohoto sněmu, až budou projednány.
Informovali jsme dostačujícím a plným způsobem věřící o tomto sněmu?
Kdo tu bude, co asi bude na programu jednání, atd. Nebylo nic! Naše škoda, protože se nesmíme divit, že lidé s námi nejsou spjati a také sněm vnímají ve vztahu ONI - MY. Nestáčí pouhé doporučení: Modlete se! Lid chce od nás konkrétní činy.

Kapitola 25, 26
5) Ekonomické zabezpečení.
Církev v Česku není chudá. Dovede i rozhazovat a to docela slušně. Naše církev nemá asi zodpovědný vztah k penězům, především proto, že k nim přichází příliš snadno. Často se vedly rozpravy o financování církví státem, ale uvažme toto: jak chceme evangelizovat s podporou pouze z vlastních řad, když my dosud placení za hlásání evangelia státem podáváme takový evangelizační výkon, že od r. 1991 do 2001 jsme ztratili víc jak 1 milion sympatizantů. O kvalitě jejich víry můžeme diskutovat, faktem je to že se od nás mnozí odvrátili. A právě takoví lidé jsou lakmusovým papírkem pro naši práci pro zamyšlení nad budoucností i pro nápravu chyb které děláme.
Uvědomme si, že stát nás nepustí ze svých spárů neboť toto jakož i jiné, jsou politickou pákou v uplatňování moci státu. Chceme-li toto zněmit musíme mít mnoho odvahy i chuti jít do rizika.

Zaslat reakci na tento text.

Ing. Václav Anděl

Díky za Váš příspěvek. Situaci v naší církvi je třeba opravdu změnit. Souhlasím s důležitostí života a služby kněží i s důležitostí jejich vzdělání – to však platí stejně tak i pro laiky, či lépe řečeno pro veškerý Boží lid ! Komunikace v církvi je opravdu špatná. To zase platí i pro komunikaci a vztahy mnoha kněží i s laiky. Laici postrádají od kněží větší důvěru a chybí jim vnitrocírkevní dialog. Církev v Čechách, zvl. na venkově a v pohraničí je opravdu chudá, jedná se zde opravdu již o misijní území. Bude proto potřebovat finanční pomoc bohatších městských a moravských farností a bude muset řešit co udrží a čeho se bude bohužel asi muset zbavit (fary, nesložící kostely, kaple a pod.).To bude velmi bolestné !