ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
Církev jako svátost spásy a společenství 
Církev jako společenství Božího lidu 
Ekumenismus 
Laici v církvi 
Kněžstvo 
Svatost, řehole, duchovní hnutí 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Několik myšlenek ... ke stavu církve v ČR

Několik myšlenek a postřehů
k současnému stavu církve v České republice

Odhlédneme-li do některých statistik, zjistíme, že údaje týkající se religiozity v naší republice nejsou nijak zvlášť potěšující. Ale to je myslím vcelku známý fakt. Např. kartogramy v Katolické ročence /r. 1995 / uvádějí většinu okresů západních a severních Čech jako bílé - tj. počty katolických křesťanů se pohybují v počtech od 0 - 50 tisíc osob. Převedeno na procenta /v téže ročence/ se jedná o 0 - 25 % obyvatelstva. Směrem k Moravě se pak kartogram mění k lepšímu, zejména západomoravské a jihomoravské okresy /mimo město Brno/ vykazují počty nad 50 % katolického křesťanstva…
Jistě neřeknu nic nového, že Čechy se staly jakýmsi misijním územím, kde v mnoha oblastech tvoří katoličtí /a nejen katoličtí/ křesťané větší či menší diaspory. Vím o čem mluvím, sám jsem žil více roků v Ústí nad Labem a spolupracoval s některými kněžími ve farnostech, které měli k pastoraci přiděleny.
Uvedu aspoň jeden příklad, kdy jsem byl doslova šokován. Mě1 jsem několikrát možnost, abych s bývalým duchovním správcem v Jablonném v Podještědí P. Fleyberkem v neděli objížděl "jeho obvod", což byla záležitost na cca 6 i více hodin /např. Rynoltice, Křížany, Zdislava.../. Při mši svaté bývali přítomni 1 - 3 věřící, vesměs staří lidé - a německé národnosti (především!). Nejvíce mnou otřáslo, když v jedné této lokalitě byla sloužena mše sv. v troskách bývalého kostela na /kdysi/ oltářní menze, kostel bez střechy, podlahy, oken, jen se zejícími otvory po nich a po dveřích, pokud ovšem ještě částí obvodového zdiva stály. Jinak kopřivy, trní vzrostlé keře, stromy v kostelní lodi. Do tohoto prostoru zněla naše dvojhlasná píseň oslavující Matku Boží - "Máti Páně přesvatá...". Jinak nikdo, mimo občasného zpěvu lesních ptáčků...
To bylo za minulého režimu, ale mám obavy, že stejný či obdobný stav trvá mnohde nadále. Církev snad nedokázala využít sympatií v podstatě nevěreckého občanstva, od něhož v posledních létech minulého režimu i nějakou dobu po roce 1989 "sbírala body".
Příliš dlouhou dobu jsme žili - a žijeme - v prostředí, které je ateistické, odmítající jakékoliv duchovní hodnoty, anebo opětovně ne příliš církvi /církvím/ nakloněné z důvodů obecně známých /zejména: když se církev hlásí o bývalý majetek.../.
Za tohoto stavu se tedy ani nelze divit, že děti a mládež - naše příští generace - mají absolutní absenci /ve velké většině/ jakýchkoliv, tedy i základních znalostí o Bohu, o tajemství spásy, o církvi, o morálce... ale velmi děravé jsou také jejich znalosti základů lidské morálky, dané za rachotu hromu Bohem na Sinaji. A to i přesto, že většina z nich je pojata do občanského i trestního práva civilizovaných zemí.
Nelze se divit - vždy tyto znalosti obvykle nemají ani jejich rodiče a v mnohých případech už ani ne prarodiče. Mnozí již nejsou ani pokřtěni, ale i ti, kteří byli svátostí křtu včleněni jako děti Boží ke Kristově církvi z různých důvodů této milosti nevyužili či využít nemohli. K některým z nich je možné se "přiblížit" a zavést nějaký dialog. Mnozí však jakoukoliv zmínku o Bohu "a těchto věcech" odmítají – a těm snad není zatím pomoci. Tam snad je možné čekat na zázrak - vždy Duch sv. "vane kam chce...". Další jsou přesvědčeni, že mají "svého Pána Boha" - a že je jen jejich záležitostí, co a jak si s ním vyříkají ve svém svědomí. "Vždyť nikoho nezabili nikoho neokradli...". Zdá se, že pak pastorace v obdobných případech je značně obtížná, či nemožná.
Mnozí z nich jsou tzv. matrikoví křesťané, kteří spíše ze sentimentality navštíví sami či se svými dětmi kostel jen o vánocích, aby si vyslechli koledy a podívali se na betlém /vždyť to bývaly kdysi doma s rodiči takové krásné svátky!/. Některé z nich snad i pronášené Boží slovo zasáhne - ale většinou jen "padne na kamenitou půdu, takže sotva vzejde, slunce je spálí" ... či "spadne do trní, které je udusí...". Jsou ale jisté případy, že zrno Slova padne i na půdu úrodnou - a přinese užitek, třeba jen třicetinásobný... /srv. Mt 13, 4-8/.
Ale Bůh chce, aby lidé v duchu svornosti obnovili časný pořádek a ustavičně jej zdokonalovali, aby všechno přirozené i nadpřirozené bylo sjednoceno v Ježíši, aby on sám měl ve všem prvenství, neboť on je Hlava těla církve /srv. Kol 1, 18/.
Přitom právě rodiče, kteří dali svým dětem život, váže povinnost poskytovat svým potomkům /a budoucím rodičům/ aspoň základní výchovu ve víře /srv. deklaraci GE - Gravissimum educationis/. Tato rodičovská výchova je tak důležitá, že jak selže, jen těžko je ji možné nahradit /viz souč. stav/. Takto vedená výchova je však zřejmě možná jen v rodinách s prostředím proniknutém láskou a úctou k Bohu i lidem. Zejména v křesťanské rodině, obdařené milostí a svátostným manželstvím, se mají děti učit už od útlého věku být vnímavými vůči Bohu, ctít Ho a milovat i ve svých bližních v souladu s vírou, kterou sv. křtem přijali /tamtéž - GE/.
To, co řečeno platí, či by platit mělo především v tzv. úplných rodinách. Protože však víme, že u nás vysoká rozvodovost (1/3 - 1/2 uzavřených manželství) se ani křesťanským rodinám, které vstoupily ve svátostný svazek nevyhýbá, je nezbytná pomoc těmto rozpadlým rodinám, zejména dětem, zvláště když po rozvodu rodiče vstoupí do dalšího partnerského svazku. Není třeba uvádět příklady a problémy některých takto postižených rodin, zejména, když jeden z partnerů je jen "vlažným" křesťanem, či vyloženě s ateistickým /antiteistickým/ postojem. Zejména zde je evangelizace nelehká a náročná v přístupu k takovým rodinám či osobám.
Proto se sama Matka Církev naléhavě obrací na všechny své dítky, aby se především konaly prosby a modlitby za všechny lidi, za obrácení těch, kteří sešli s cesty k Bohu, za ty, kteří ještě cestu nenašli, za rodiny a děti kde hrozí rozpad a kde se tak stalo, aby Pán Bůh pomohl překonat trápení a svízele v jejich nelehkých situacích, za staré, nemocné, nemohoucí, kteří jsou opuštěni, za děti v domovech a bez rodičů. Ale také za ty, kteří by jim mohli nebo měli pomoci nalézat východiska, ať již duchovně nebo hmotné, "To nebo toto je dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Ježíš Kristus, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny..." /srv. 1 Tim 2, 1-6 /. On přišel na svět ne aby ho zahubil, ale zachránil, aby ani jedna ovečka jeho stádce nebyla ztracena...

Z á v ě r
Snad by bylo možné použít některý z dalších podnětů:
1/ Diferencovaný přístup k občanům, kteří jsou sice "mimo církev", ale nejsou vysloveně ateisté, odmítající Boha ze zásady /o jejich rozdělení mluvil jiný řečník/.
2/ Snažit se uplatnit náboženskou výchovu /etiku?/ již od útlého věku dětí /v mateřských školkách.../.
3/ Citlivě se věnovat rodinám, kde hrozí rozpad či rodinám neúplným, ev. tam, kde došlo k uzavření nového partnerství.
4/ Pokud možno /rozšířit/ odborné poradny pro manžele dívky s nechtěným těhotenstvím, pomoci jim řešit současnou situaci.
5/ Zaměřovat se na děti v dětských domovech a diagnostických ústavech, pokud je to podle našeho civ. práva možné.
6/ V rámci možností budovat resp. rozšiřovat nouzová ubytování či přechodné domovy pro nastávající opuštěné matky.
7/ Pokusit se o řešení a zřízení dětských výchovných domů pod patronací církve, s pedagogy, psychology, vychovateli z řad řeholních společenství.
8/ Podle mého názoru zde zřejmě "hrají prim" salesiánské aktivity, které jsou přitažlivé zejména pro děti a mladé lidi.
9/ Zájem o konvertity /obecně/ - zájem o jejich další "osudy", život /i náboženský, rodiny, problémy atd./ V praxi se mi zdá, že tito jsou časem opět nějak mimo církevní společenství.
10/ Citlivě využít také příslušníků tzv. mlčící církve, kde je spousta kněží, většinou v občanských povoláních, kteří by se dali zapojit /a mnozí zřejmě jsou/ do hlásání radostné zvěsti nejen slovem, ale i svým životem. Zde si myslím, že se ještě všechno neudělalo, obě strany snad setrvávají na svých pozicích...
11/ Totéž by bylo možné i u schopných /v teologii, psychologii, medicíně/ u odborně vzdělaných sester a bratří. Zde poukazuji znovu na salesiánské kněze a bratry /a nejen salesiány - ale tito snad měli v min. režimu vhodnější podmínky/. Co vykonali za tvrdých podmínek např. současní někteří biskupové, kněží, teologové! Kolik práce pro Krista vykonali - ač vlastně jacísi mučedníci svědomí!

Mgr. BOHUSLAV VAŠÍČEK




Zaslat reakci na tento text.