Církevní pohřeb

Církevní pohřeb jako příležitost pastorace nepraktikujících katolíků či nevěřících.

V žádném případě nechci tímto svým příspěvkem kritizovat, ale jen upozornit na využitelné možnosti pastorace.
Jedná se o praxi provádění církevních pohřbů, která je samozřejmě dle místních předpokladů rozdílná. V konkrétním případě mně známých poměrů v menším městě (asi 15000 obyvatel) s farním kostelem a smuteční obřadní síní na hřbitově při asi 150 církevních pohřbech za rok, jsou v současné době konány pohřební obřady s bohoslužbou slova, a to buď ve farním kostele, nebo v obřadní síni. Tato praxe dvojí možnosti tohoto druhu neodpovídá církevnímu zákoníku, kde CIC-Can 1177 v § 1 říká: "pohřeb věřícího se má konat zpravidla ve farním kostele". Toto "má" je v českém překladu značným zeslabením, v latině zní "debent", což lze v češtině vyjádřit "mají povinnost". Plně v souladu s CIC je tedy snaha některých duchovních správců farnosti odmítat konání církevních pohřbů v obřadní síni, a to ať se jedná o rozloučení na kremaci či pohřeb do země.
A právě zde bych rád upozornil na následující:
1. Zemřelý sám již není schopen nějakou povinnost plnit, tedy nemůže být zavázán touto povinností, ale plnění za něj přebírají pozůstalí, kteří pohřeb zařizují. Ti jsou mnohdy, a dnes je to již dosti častý případ, nevěřící neb nepraktikující věřící, kteří pak raději než v kostele zařídí občanský pohřeb v obřadní síni. Tak je zesnulý katolík připraven o církevní pohřeb.
2. Všeobecně na pohřbech promlouvá v zastoupení církve kněz nebo jáhen, a to k přítomným, ne k zesnulému, často i k nevěřícím, jinověrcům neb nepraktikujícím katolíkům, kteří by se obřadu v kostele vůbec nezúčastnili.
3. Doporučuji zamyslet se nad současným možným konáním obřadu na dvou místech a snahami konání obřadu jen ve farním kostele (dle CIC) a posoudit, zda by nebylo užitečnější ponechat konání obřadů v uvedených případech na dvou místech. (Viz též KKC č1.1688 - "shromáždění může zahrnovat věřící málo navštěvující bohoslužby a přátele zesnulého, kteří nejsou křesťany".)
4. V souladu s citovaným článkem KKC (č1.1688) zaměřit se v homiletických pomůckách na příklady promluv k účastníkům pohřebních obřadů nevěřícím, jinověrcům i vlažným a nepraktikujícím katolíkům. Této příležitosti pak co nejlépe využít k pastoraci těch, kteří by za jiných okolností nebyli ochotni církevní promluvu vyslechnout.

Ing.Mgr.Stanislav JANKŮ jáhen

Zaslat reakci na tento text.