ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
Církev jako svátost spásy a společenství 
Církev jako společenství Božího lidu 
Ekumenismus 
Laici v církvi 
Kněžstvo 
Obecně 
Trvalí jáhni 
Zapojení stálých jáhnů českých a moravských diecézí do pastorace 
Svatost, řehole, duchovní hnutí 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Zapojení stálých jáhnů českých a moravských diecézí do pastorace 78

Mgr. Michal Opatrný

Náplň jáhenské služby

Zde záleželo na okolnostech, zda jáhen vykonává stále své původní civilní zaměstnání, nebo s přijetím svěcení změnil zaměstnání a stal se výlučně zaměstnancem církve, např. administrátorem farnosti. Termíny, kterými jsou nadepsány jednotlivé způsoby realizace jáhenské služby v pastoraci, jsou vytvořeny uměle, a to tak, aby co nejlépe popisovaly konkrétní způsob služby. Současné způsoby použití jáhenské služby v církvi můžeme rozdělit na dvě základní kategorie: podle pracovního vztahu jáhna k farnosti a podle pracovního vztahu jáhna k církvi jako celku. Pracovní vztah jáhna k farnosti se může uskutečňovat dvěma základními způsoby:
1. Jáhen – administrátor farnosti:
Podle současného kanonického práva může být jáhnovi svěřena péče o farnost nebo farnosti s tím, že je službou pro tyto farnosti pověřen také kněz-presbyter, který v nich vykonává především svátostnou službu (slavení eucharistie a svátosti smíření) a povinnosti faráře, které nelze na jáhna převést. Kodex mluví výslovně o tom, že jáhnovi je svěřena účast na pastorační péči o farnost a že pověřený kněz řídí pastorační péči.
Skutečná situace je však často jiná. Kněz-presbyter i jáhen mají každý na starosti velké území, které čítá hned několik původních, nikdy nezrušených farností, které jsou často spravované excurendo již několik desítek let. Kněz-presbyter je však z hlediska kanonického práva farářem na celém území. Ovšem takový farář je potom natolik vytížen prací pro jemu přímo svěřené farnosti, že nemá čas řídit oba „bloky farností“, a jáhen se o ten, který mu byl přímo svěřen, stará sám. Tedy nemá podíl na pastorační službě, ale pracuje prakticky nezávisle. Farář ve farnosti nebo farnostech spravovaných jáhnem stačí pouze vysluhovat svátosti smíření a eucharistie. Z tohoto nejasného stavu často pramení řada napětí mezi farářem a jáhnem. Farář totiž pastoraci ve farnosti svěřené jáhnovi neřídí. A to ve smyslu slova řídit: tedy dávat obecné pokyny pracovníkům pracujícím samostatně. Buď tedy ve farnosti jen vysluhuje svátosti, což je mnohem častější, nebo zasahuje do pastorační činnosti nad rámec smyslu k. 517.2, což jsou spíše jednotlivé výjimky. Vzájemné kompetence, které by zřejmě mělo řešit partikulární právo v provincii nebo diecézi, nejsou nijak popsány nebo stanoveny. Více pozornosti tomuto tématu bude věnováno ve čtvrté kapitole.
2. Jáhen – farní vikář:
Někteří z jáhnů jsou ustanovováni biskupy k jáhenské službě pro určitou farnost nebo i vikariát, resp. děkanát. Smyslem tohoto ustanovení je pomáhat faráři při správě farnosti nebo farností. Především takto pracují jáhni s civilním povoláním, kteří jako administrátoři působí jen výjimečně. V tomto případě, i když jáhen v mnohém zastupuje farního vikáře , lze říci, že jde o autentickou jáhenskou službu. Jáhen má totiž sice v různé míře, ale přece, na starosti diakonickou práci ve farnosti. Jáhni tak bývají také často ustanovování jako administrátor in materialibus. To znamená, že mají prakticky plně na starosti péči o hmotnou stránku farnosti. Administrativní práce patří také k řádné jáhenské službě. Vedle toho se však věnují také pastoraci. Pokud je jáhen ustanoven pro vikariát nebo děkanát, znamená to, že pomáhá ve více farnostech, které nepatří pod jednoho faráře. Způsob jakým pracují v těchto farnostech upravuje jejich dekret. V zásadě jde opět o práci podobnou té, kterou předepisuje kanonické právo farním vikářům. Pokud je jáhen ustanoven pro farnosti spravované různými faráři vede to často ke střetu zájmů mezi těmito farnostmi. Dochází však také k problémům opačného charakteru, kdy o jáhna není ve vikariátu nebo v sousedních farnostech ze strany farářů zájem. Nicméně tato služba jáhna, který má v popisu práce především příležitostné zastupování hned několika nepřítomných nebo nemocných farářů není celkově šťastná, protože silně popírá autenticitu jáhenství.
Zcela novým řešením je následující konkrétní ustanovení: Jáhen byl nejprve ustanoven k jáhenské službě při kostele, u kterého je pouze duchovní správa, která je svěřená rektorovi. Později byl jáhnovi změněn dekret na rektor in materialibus. Jedná se zde o zřetelný posun v chápání jáhenské služby. Administrátor farnosti totiž pouze zastupuje neobsazený úřad faráře , zatímco rektor kostela je prakticky samostatným duchovním. Takže jáhen má podíl na plném úřadu, ne na zástupném nebo provizorním.
Dále můžeme způsob pastoračního využití jáhnů rozdělit podle toho, v jakém pracovním vztahu jsou vzhledem k církvi. Jáhen však také zároveň vždy spadá do jedné z předchozích dvou kategorií. Vždy je totiž v nějakém vztahu k určité farnosti. Jaký je stav zapojení jáhnů do jednotlivých typů pastorace a služby měl zjistit druhý průzkum provedený pro tuto práci. Byly v něm dotázány kurie všech biskupství, včetně Apoštolského exarchátu. Jednotlivé služby jáhnů se samozřejmě různě prolínají. To znamená, že celkový počet jáhnů v diecézi neodpovídá prostému součtu počtu jáhnů v jednotlivých druzích služby.

Z poměrně velkého množství informací můžeme provést zmíněné rozdělení práce jáhnů podle vztahu jejich práce ke službě církve:
a) Jáhen – profesionální pastorační pracovník
Jedná se o jáhny, kteří, jak už bylo zmíněno, různými způsoby profesionálně vypomáhají ve farní pastoraci nebo jsou přímo administrátory farností na základě CIC k. 517.2. Zajímavé je, že s farní pastorací pomáhá více jáhnů v Čechách než na Moravě. Naopak je pochopitelné, že počet jáhnů – administrátorů je v Čechách samozřejmě větší než na Moravě. Tuto službu zná z přímé zkušenosti na Moravě zatím jen diecéze Ostravsko-Opavská. V české provincii už jáhnové spravují farnosti ve všech diecézích. Zajímavá je situace v diecézi České Budějovice, kde administruje farnosti již osm jáhnů, což je prakticky polovina všech jáhnů diecéze. Celkem 19 jáhnů z obou provincií působí v pastoraci diakonické. To znamená například v domovech důchodců, věznicích, atp. Jsou zde započítání ale pouze ti, kteří jsou k této službě nějakým způsobem řádně ustanoveni. Jde o 14% z celkového počtu jáhnů, což je dost nízké číslo. I pokud připočteme 6% jáhnů pracujících v Katolické Charitě, nezískáme ani číslo odpovídající čtvrtině počtu jáhnů z obou provincií.
b) Jáhen – dobrovolný pastorační pracovník
Celkově jde přibližně o třetinu jáhnů, kteří mají civilní zaměstnání, vedle kterého se věnují pastorační službě ve farnosti, ze které pocházejí, nebo také diakonii, např. v městské charitě. Nejsou vyloučeny ani kombinace. Tedy, že vedle svého civilního zaměstnání, má jáhen povinnosti jak ve farnosti, tak v diakonii. Je také možné, že dobrovolná je jen jedna ze služeb a za druhou je i částečně placen. Nejčastěji však jde v této kategorii o případ, kdy je jáhen pouze v dobrovolné službě farnosti. Jáhni v této službě se ovšem dostávají do problematických situací. Často totiž vykonávají službu na úkor svého civilního zaměstnání, což se většinou projeví na jejich platu. Důsledky potom nese zejména rodina jáhna. Z toho je patrné, že nařízení kanonického práva o tom, že jáhen pracující v civilním zaměstnání má hradit své životní náklady pouze z civilního platu , není zcela na místě. Nebo naopak, že na jáhna jsou kladeny nároky, které tento předpis vůbec nezvažuje. Je také třeba připomenout, že rodina často nese nejen následky snížení platu, ale také takové skutečnosti jako nepřítomnost otce nebo jeho únavu, plynoucí z množství práce. Tento stav nenaplňuje ideál sociálního učení katolické církve, resp. tzv. sociální etiky. A sami jáhni na tento bolestivý rozpor mezi naukou a praxí církve často poukazují. Výjimkou je, když jáhni například dostávají základní příspěvek ke svému platu, je jedno zda civilnímu nebo církevnímu, nebo když jsou v církví zaměstnáni minimálně na různě velký částečný úvazek. Předpisy Kongregace pro klérus si jsou vědomy rozdílných životních situací jáhnů v různých částech světa, a proto na tento problém pamatují a vyzývají biskupy, aby v rámci partikulárního práva tento problém řešily přímo farnosti, které by ze svých zdrojů měly vyrovnat civilní plat jáhna.
c) Jáhen – zaměstnanec církve mimo pastoraci
Řada jáhnů, asi třetina, je zaměstnána jako úředníci konzistoří, například na takových místech jako biskupští sekretáři nebo ceremonáři, ekonomové diecéze, stavební technici, atd. V moravské církevní provincii potom také jako vedoucí oddělení pro trvalé jáhny. Několik jáhnů pracuje jako úředníci pro některé řády nebo kongregace, nebo pracují v jimi zřízených organizacích a zařízeních. Vždy však také patří i do jedné z předešlých dvou kategorií. To znamená, že buď pracují v některé z církevních institucí, kde se nevěnují pastoraci nebo diakonii, ale administrativě, ale zároveň jsou i ve farní pastoraci, většinou ve své domácí farnosti. Pro farnost potom pracují buď zcela dobrovolně a nebo na částečný, ale i celý úvazek.



předcházející | obsah | následující