Česká biskupská konference se v lednu 1996 rozhodla zvolit za základní téma plenárního sněmu Uskutečnit závěry II. vatikánského sněmu a perspektivu nové evangelizace v našich podmínkách. Toto téma má dvě části: uskutečnění závěrů II. vatikánského koncilu včetně pokoncilního učení v našich podmínkách a uskutečnění perspektivy nové evangelizace v našich podmínkách. První část má za úkol konkretizaci učení církve v učení naší církve a v jejím partikulárním právu a druhá část má za úkol uskutečnění pastorálního projektu v životě naší církve.
Biskupská konference je jedině kompetentní určit věci k projednávání sněmem (kán.441,4° CIC), věci vyplývající z tohoto hlavního tématu, a to v obsahu a rozsahu danými kánonem 445 CIC, vymezujícím právní kompetenci plenárního sněmu: Podle něho tento sněm usiluje, aby na jeho území byly uspokojeny (1) pastorační potřeby Božího lidu, a má (2) moc řízení , především zákonodárnou, takže při dodržení (3) obecného práva církve smí stanovit, co považuje za vhodné pro (4) vzrůst víry, pro (5) společné řízení pastorační činnosti, pro (6) usměrnění mravů a pro (7) navození, zachování a ochranu obecné církevní kázně.
Ad 1. Pastorační potřeby Božího lidu je třeba pojmenovat, aby mohly být uspokojeny. Česká biskupská konference rozhodla, že se budou zjišťovat prostřednictvím informací ze sněmovních kroužků a historických a sociologických průzkumů a analýz v naší společnosti. Tyto potřeby pak přípravná komise plenárního sněmu zařadí do sněmovních předloh a Česká biskupská konference rozhodne o jejich zařazení na pořad jednání.
Ad 2. Moc řídící má sněm trojí - zákonodárnou, výkonnou a soudní (kán.135 CIC):
· zákonodárná moc, kterou má sněm především, ho opravňuje k vydávání zákonů podle stati CIC o zákonech církve (kán. 7-22 CIC). Sněm má bezprostřední moc stanovit zákony katolické církve na území České republiky, popř. schválit její právní obyčeje (kán.23-28 CIC) partikulárního práva tam, kde to obecné právo vyžaduje, a vydat obecně závazná nařízení a instrukce (kán.29-34 CIC) ke všem církevním kánonům;
· moc výkonnou smí uplatňovat vydáváním rozhodnutí (kán. 48-58 CIC), popř. dalších individuálních správních aktů (kán. 35-47 CIC). Tuto moc může vykonávat bezprostředním způsobem jen v případech , kde k tomu není výslovně kompetentní někdo jiný. Např. Apoštolskému stolci, biskupské konferenci, metropolitovi, nebo nejčastěji diecéznímu biskupovi či jinému ordinářovi může plenární sněm takový správní akt pouze navrhnout;
· moc soudní může sněm vykonávat jen nepřímo , např. v našem případě návrhem Apoštolskému stolci na zřízení soudu III. instance s kompetencí pro celou oblast katolické církve v České republice. Jeho jednání bude ovšem na plenárním sněmu nezávislé.
Ad 3. Obecným právem je míněn Kodex kanonického práva, (MIIV, CIC,) a v našem případě i Zákoník východních katolických církví, (kán.°1 CCEO, MIIV) jakož i všechny pravomocné výnosy Apoštolského stolce. Apoštolský stolec ve svém schvalovacím dopise potvrdil žádost České biskupské konference o schválení plenárního sněmu partikulárních církví, mezi nimiž byzantsko-slovanský exarchát vlastního práva, řídící se jmenovaným Zákoníkem CCEO v České republice, je výslovně jmenován jako účastník plenárního sněmu podle kán. 439 CIC. Apoštolský exarcha této východní církve v České republice je členem České biskupské konference, nepodléhá metropolitovi (kán. 174 CCEO), nýbrž přímo Apoštolskému stolci (kán. 175 CCEO). Mezi obecné právo, které je třeba dodržet, je třeba počítat právo světské (kán. 22 CIC), tj. v našem případě Ústavu České republiky a Listinu základních práva a svobod a z nich plynoucí platné konfesní právo
Dále biskupská konference může sněmu předložit věci k projednání týkající se
ad 4 vzrůstu víry. To znamená že sněm má kompetenci upřesnění věroučných formulací na místní podmínky. V našem případě je to např. konkretizace toho nového, co přinesla naší církvi věroučná konstituce Lumen gentium, Sacrosanctum concilium a Dei Verbum (DIIV) a s tím související upřesnění činnosti učitelského (kán. 747-833 CIC) a posvěcujícího (kán. 834-1253 CIC) úřadu naší církve;
ad 5 společné řízení pastorace. V našem případě v českých a moravských diecézích je to společný pastorační projekt pro všechny diecéze. S tím souvisí formulace pastoračního projektu, metoda uplatňování sněmovních usnesení, zacházení s církevním majetkem našich partikulárních církví (kán. 1259-1310 CIC) a norem konfesního práva. Hlavním cílem nového konfesního práva musí být skutečnost, že katolická církev v České republice patří k dobrým tradicím a zděděnému kulturnímu a duchovnímu bohatství .
ad 6 usměrnění mravů stanovením konkrétních, jasných a reálných kritérií mravnosti v naší společnosti. V našem případě je to např. konkretizace pastorální konstituce Gaudium et spes (DIIV) a příslušných následujících norem pokoncilního učení (MIIV) a s tím související upřesnění příslušných kanonických a konfesních právních norem.
ad 7 navození, zachování a ochrany obecné církevní kázně upřesněním práv a povinností Božího lidu (kán. 204-746 CIC) tam, kde to obecné právo předpokládá.
|
