P. RNDr. Robert Falkenauer

KOORDINACE VYSOKOŠKOLSKÉ PASTORACE V ČR
I když se u nás vždy někteří duchovní věnovali zvláště studentům, snahy o celorepublikové zmapování a koordinaci pastorace vysokoškoláků jsou velmi mladé a byly podníceny úsilím Rady evropských biskupských konferencí (CCEE) o oživení vysokoškolské pastorace v Evropě. Přede dvěma lety jsem se z podnětu CCEE a potažmo ČBK zúčastnil spolu s rektorem a prorektorem Západočeské univerzity sympozia evropských univerzitních studentů, pedagogů a kaplanů v Říme a vloni pracovního setkání univerzitních kaplanů v Madridu. ČBK mě poté jmenovala delegátem a koordinátorem vysokoškolské pastorace v ČR a uložila mi zorganizovat setkání těch, kteří se u nás v pastoraci vysokoškoládů angažují.
Tato první celorepubliková schůzka studentských kněží a několika reprezentatů studentů se uskutečnila letos v březnu Hradci Králové. Zúčastnili se jí zástupci 15 vysokoškolských společenství, jejichž aktivity zasahují ca 2.500 vysokoškoláků. Cílem setkání bylo navázat kontakt mezi společenstvími, vzájemně se informovat o své činnosti a vytvořit jakýsi hrubý celorepublikový přehled o pastoraci vysokoškoláků v ČR.
V tomto příspěvku chci seznámit sněm s výstupy hradeckého setkání setkání a zdůvodnit předkládaný návrh.

SOUČASNÝ STAV
Pastorační aktivity
Dnešní vysokoškolská pastorace v ČR se zatím týká hlavně studentů. Jejím posláním však je evangelizační a pastorační činnost celé akademické obce, tj. i pedagogů a jiných vysokoškolských pracovníků. O tom svědčí i termín „univerzitní kaplan“, který se jinde v Evropě používá. V našich současných poměrech se mi nezdá vhodný, protože na našich vysokých školách není – na rozdíl od armády, věznic etc. - církev nijak oficiálně přítomna. Je-li na vysoké škole přítomen kněz, pak jako učitel, nikoli jako duchovní. Z tohoto důvodu se mi termín „vysokoškolský kněz“ zdá vhodnější. Ke specifikům vysokoškolské pastorace patří vysoká fluktuace, neboť aktivní účast vysokoškoláků ve studentském společenství je zpravidla omezena jen na dobu studia. Potíže rovněž působí velká časová vytíženost studentů (zkoušky, studium, výdělečná činnost, prázdniny). Stabilizační roli by zde mohlo sehrát rozsáhlejší zapojení pedagogických pracovníků vysokých škol, kteří navíc mají na studenty zpravidla velký vliv.
Různa vysokoškolská společenství v ČR mají velmi podobný program. Lze v něm rozlišit liturgii a diakonii, formačně-vzdělávací a volnočasové aktivity.

Liturgie a diakonie
Jednou týdně, zpravidla v úterý nebo ve středu, se vysokoškoláci scházejí ke slavení mše sv. Tato mše je přístupná všem věřícím, ale obvykle se jí účastní převážně studenti, kteří ji také hudebně doprovázejí („kytarová mše“, ale i zpěv studentského sboru). Mši obvykle slouží studentský kněz a v homili se zaměřuje na vysokoškoláky. Přede mší sv. bývá příležitost ke svátosti smíření, v některých skupinách bývá jednou měsíčně nebo i častěji adorace, v adventní době roráty, v postní době křížová cesta etc. Některá společenství se věnují i charitativní činnosti, např. tříkrálové sbírce.

Formačně – vzdělávací aktivity
Po mši sv. následuje setkání ve farním sále, sakristii a pod., které obvykle moderuje studentský kněz. Toto setkání má často formačně-vzdělávací ráz: diskuse o aktuálních tématech, setkání se zajímavými osobnostmi, katecheze, v přípravné fázi sněmu sněmovní kroužky, biblické hodiny, promítání kvalitních filmů etc.
Někdy (zvláště ve zkouškovém období, kdy je účast nižší) nemá setkání žádný pevný program a celý prostor je věnován nekoordinované komunikaci studentů mezi sebou a s knězem, někdy se slaví různá výročí, mikulášská apod. Těchto setkání se zpravidla účastní jen část studentů, kteří předtím slavili mši sv., obvykle 10-30 osob.

Volnočasové aktivity
Mezi studenty jsou velmi oblíbené tzv. „výjezdy“ se studentským knězem, obvykle weekendové 2x-5x ročně a několikadenní o prázdninách. Program těchto akcí bývá sportovní, kulturní a duchovní, jeho součástí je společná mše sv. a společná modlitba breviáře.
V rámci těchto výletů mají studenti příležitost prožít církevní společenství se sobě rovnými, navazovat a pěstovat osobní vztahy mezi sebou (nezřídka se zde setkávají i budoucí manželské páry) i se svým knězem, prožívat nevšední situace, společně zpívat, vařit, jíst, veselit se etc.
Takovýchto výjezdů se obvykle účastní 10-30 studentů.

PROBLÉMY A OTÁZKY
Omezené možnosti kněze
Hlavní stížností snad všech účastníků hradeckého setkání bylo, že vysokoškolský kněz se z důvodu jiných úkolů v běžné pastoraci často nemůže naplno věnovat studentům, kteří na něj – jako jiní mladí lidé – obvykle kladou velké časové a osobnostní (komunikativní, morální a v případě vysokoškoláků i intelektuální) nároky.
Tak např. by bylo velmi žádoucí, aby studentský kněz mohl kromě výše zmíněných aktivit být přítomen na studentských kolejích, vytvářet a doprovázet tam modlitební společenství, hovořit se studenty, být jim k dispozici pro svátost smíření etc. Mělo by to velký evangelizační význam a posunulo by to činnost církve více na akademickou půdu, ale zpravidla se tak neděje, především proto, že studentský kněz, obvykle zatížený i jinými povinnostmi, na to nemá dost času a energie.
Problém nedostatku kněží, zvláště takových, kteří jsou vhodní pro pastoraci studentů, je jistě tíživý. Sněm by měl přesto zvážit, zda by nebylo vhodné motivovat ordináře, aby nelitovali obětí pro pastorační činnost církve, která má z hlediska její budoucnosti jistě jednu z nejvyšších priorit. Z celé problematiky vysokoškolské pastorace vyplývá, že by bylo velmi žádoucí, aby vyšokoškolský kněz byl zároveň také vysokoškolkým pedagogem. To by mohlo posunout pastorační a evangelizační činnost více na akademickou půdu, aby tak mohla oslovit i ty studenty a pedagogy, kteří ji z vlastní iniciativy nevyhledávají v církevním prostředí.

Zaslat reakci na tento text.