§ 85
Život Ježíše Krista byl bytostně spojen s životem chudých: nenarodil se v paláci a živil se prací vlastních rukou. Jeho veřejná činnost byla spojena s životem bezdomovce ( „lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu položil“ ; Mt 8,20), uzdravoval nemocné, osvobozoval posedlé ďáblem. Sám se stal vězněm, nechal se spoutat, odsoudit k smrti, byl ukřižován. Poslední dialog na kříži vedl se zločincem a jemu dal příslib ráje. I fyzicky mu ve chvíli umírání byli nejblíže lotr po pravici a levici.
§ 86
Pastorační péče v armádě a pastorace ve věznicích je ekumenická; byla podepsána smlouva mezi Vládou České republiky, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví. Pastorační péče je považována za vhodně uspořádanou a rozvíjející se. Není známo, že by někdo kvalifikovaně požadoval její změnu. Jako vhodné se ukazuje z katolické strany zařazování jáhnů do této služby. S přibývajícími zkušenostmi vzniká požadavek hlubší teologicko-pastorační reflexe této činnosti, která by měla být rozvinuta. V této souvislosti se také ukazuje naléhavost teologické reflexe otázky války, míru a vojenské činnosti a její popularizace v širších kruzích obyvatel. Je to úkol zejména pro teologická pracoviště.
§ 87
a) Od roku 1989 byly věznice České republiky navštěvovány jednotlivými křesťany i duchovními různých křesťanských církví spontánně. V roce 1994 vzniklo dobrovolné sdružení křesťanů pod názvem Vězeňská duchovenská péče (VDP), které sdružuje dobrovolníky a pastorační pracovníky. Základ tvoří křesťané, duchovní i laici, kteří byli vedením svých církví pověřeni duchovenskou službou ve věznicích České republiky (více než sto aktivně působících jednotlivců, z nichž přibližně jedna čtvrtina jsou katolíci). VDP vyvíjí činnost na základě spolupráce a vzájemné tolerance církví a náboženských společností v ekumenickém duchu a udržuje těsné vztahy s Ekumenickou radou církví v České republice a Českou biskupskou konferencí.
b) Později se vytvořila Vězeňská duchovenská služba (VDS), sdružující profesionální pracovníky duchovní služby ve věznicích (29 kaplanů dvanácti křesťanských církví, kteří pracují ve věznicích na základě pracovních smluv především na částečné pracovní úvazky, z nichž tvoří necelou třetinu katolíci - 3 kněží, 2 jáhni a 1 katecheta).
c) Intenzitu působení VDP je třeba dále rozvíjet zejména angažováním formovaných laiků. Služba kněze je v této oblasti potřebná jen v menším počtu případů. Zatím i zde chybí teologicko-pastorační reflexe a odborné zpracování otázek této pastorační činnosti.
§ 88
Pastorace Rómů je potřebná v podstatě ve všech diecézích, realizuje se však jen na několika málo místech. Souvisí to zřejmě i s xenofobními a rasistickými tendencemi v naší společnosti, které jsou poměrně silné, a to i mezi věřícími křesťany, a se slabým kritickým hlasem církve v této oblasti. K tomu přistupuje praktická neznalost kultury Rómů, ale také jiné chápání etiky, rozdílná mentalita a naše malá schopnost nalézat k nim cestu prostřednictvím vhodně připravených pracovníků. Tlak proti xenofobii a rasismu by měl mít svou oporu i na celonárodní úrovni. Rozvoj pastorace Rómů je řešitelný primárně na úrovni diecéze. Vyžaduje jak ochotu a podmínky ke specifickému stylu práce, tak charisma.
§ 89
Sněm předkládá diecézním synodám k rozlišení následující podněty:
a) V diecézích, kde žijí tradiční národnostní polské a německé menšiny, zapracovat do pastoračních plánů systematickou pastoraci v jejich mateřském jazyce.
b) Ve všech diecézích, na jejichž teritoriu se nachází věznice, zvážit vytvoření pracovní skupiny angažovaných křesťanů, kteří by se systematicky zabývali pastorační službou v méně obvyklých situacích. Jejich úkolem bude připravit podklady pro pastorační plány diecézí.
c) Sněm předkládá k vážné reflexi místní církvi
- potřebu systematicky se zabývat přípravou kněží a jáhnů, kteří by se profesionálně věnovali pastorační službě ve věznicích, armádě, práci s Rómy, Vietnamci, ostatními menšinami a cizinci;
- potřebu systematicky studovat a zabývat se problémy velkých sociálních skupin lidí, kteří trpí nespravedlností a nelidskými pracovními podmínkami, např. dělníci, zemědělci, zaměstnanci a především pracovníci obchodních řetězců, kteří kvůli svému zaměstnání nemohou žít lidsky důstojný a běžný křesťanský život.
|
