§ 120
a) Sněm si je vědom, že církev pro své duchovní poslání potřebuje základní hmotné zabezpečení, které nemůže spočívat jen ve štědrosti současných věřících. V péči o bohatý a vzácný odkaz minulých generací potřebuje narovnat ekonomicko-právní vztahy, které v minulosti garantovaly náklady, spojené s provozem a opravami chrámů a institucí.
b) V rámci zákona č. 298/1990 Sb. bylo vráceno nejméně tři sta objektů, další budovy byly vráceny v tzv. malé privatizaci. Sněm chce vyzvednout nemalé úsilí církve, především obětavost řeholních institucí a věřících, kteří se podílejí na rekonstrukci navrácených, často zdevastovaných budov. Sněm vyjadřuje rovněž vděčnost a poděkování křesťanům v západní Evropě, především v Německu (mezi jinými organizaci Kirche in Not, Renovabis a mnohým diecézím), i ze zámoří, kteří pomohli naší místní církvi při rekonstrukci zničeného dědictví. Jejich velkorysost a štědrost nemůže být zapomenuta a je svědectvím odkazujícím nás na prvotní církev. Stejně tak je třeba vyjádřit poděkování za nemalou státní pomoc při rekonstrukci a opravě církevních památek.
c) Stát financuje platy duchovních na základě Zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností č. 218/1949 Sb. jako povinné náhrady a finanční kompenzace za vyvlastněný majetek církve. Skromně přispívá na provoz biskupství a opravy památkově významných kostelů. Mnohé kostely, fary a kláštery však pro finanční nedostatek dále chátrají a i přes obětavost mnohých věřících a pomoc církve ze zahraničí kriticky chybějí peníze na budování církevních škol a pastoračních zařízení. Katolická církev je církví chudou a chudých.
§ 121
a) V současnosti přetrvává systém ekonomického zabezpečení církve, zavedený komunistickým režimem. Racionální důvody uplatnění principu kooperace státu a církve jsou opomíjeny a stávající nevyjasněná legislativa je zdrojem napětí a škod. Dosavadní politická jednání o postavení církve, navrácení či náhradě doposud nevrácené značné části církevního majetku a novém způsobu hmotného zabezpečení církve zatím nepřinesla plody. Při politických rozhovorech se církev setkává s nedůvěrou, ba dokonce i s nedostatkem politické vůle řešení nalézt. Ne bez důvodu je proto možné se domnívat, že stávající nevyjasněný vztah by mohl být považován za výhodný právě proto, že neumožňuje církvi pracovat s dlouhodobější perspektivou. Zkušenost naopak přesvědčuje o nutnosti změny, má-li být církev skutečně svobodná.
b) Zdá se, že úspěšné změně systému ekonomického zabezpečení církve musí předcházet změna společenského klimatu. Již podepsaná Smlouva mezi ČR a Svatým stolcem z 29. 7. 2002 čekající na ratifikaci v Parlamentu České republiky, stejně tak jako nejnovější stanoviska České biskupské konference z letošního roku skýtají naději, že dlouhodobě nedůsledně řešené problémy vztahů mezi Českou republikou a katolickou církví v České republice se podaří řešit jednáním a dohodou. Je úkolem všech věřících zapojit se do apoštolátu a budování společenství církve, angažovat se i v politickém životě a spojit své síly, aby církev svůj vliv mohla uplatnit k povznesení duchovní kvality života u nás.
c) Sněm se plně staví za stanovisko ČBK, která se opakovaně v letech 1999-2002 zabývala financováním církve v budoucnosti a dospěla k těmto závěrům:
- navrhuje hradit vnitřní provoz církve a platy kněží, biskupů aj. z vlastních zdrojů;
- neodmítá žádný ze způsobů majetkového vyrovnání: naturální vydání, finanční náhradu, církevní fond, náhradu za kongruu a patronát;
- navrhuje model daňových asignací;
- nemá být dotčeno financování charitativní, sociální činnosti církve a církevního školství státem;
- je třeba zákonem upravit závazný finanční podíl státu na opravách a údržbě církevních památek.
d) Sněm podporuje tzv. kooperační model: tam, kde se setkávají společné zájmy církve a státu a kde jsou rozvíjeny celospolečensky prospěšné činnosti církve, se má stát na nich závazně finančně podílet.
e) Sněm doporučuje vypracovat systematický program formace věřících ke spoluodpovědnosti za financování činnosti církve.
|
