Pozdrav prof. Tomáše Halíka Plenárnímu sněmu

JEDNÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU POSÍLILO MOU DŮVĚRU V ČESKOU KATOLICKOU CÍRKEV

Z prvního zasedání Plenárního sněmu české katolické církve jsem se vrátil s velmi pozitivními dojmy, zejména z otevřené, svobodné a opravdu bratrské výměny názorů bez jakékoliv osobní nevraživosti. Myslím, že všichni účastníci sněmu, zastupující nejrůznější stavy, skupiny a proudy v církvi, si uvědomili, že jsou si bližší, než si mysleli, že podobně cítí hlavní úkoly i obtíže a že je spojuje vědomí odpovědnosti za stav a věrohodnost naší církve. Od prvního jednání sněmu samozřejmě nelze očekávat rozhodnutí s bezprostředním dopadem na život církve - šlo spíše o pojmenování problémů, otevření procesu obnovy a vytvoření týmů a určité atmosféry pro další práci - a to se podařilo.
Má očekávání před zahájením sněmu nebyla příliš veliká, avšak celé jednání ale zejména řada osobních rozhovorů, které jsem měl mezi jednotlivými zasedáními s řadou biskupů, kněží, řeholníků a laiků - posílilo mou důvěru a naději, že česká katolická církev se "odrazila od dna". Lépe se vzájemně poznali lidé, kteří v různých prostředích se v církvi angažují, posuzují celkovou situaci u nás reálně a že jsou ochotni se vzájemně respektovat, naslouchat si a možná i spolupracovat. Jsem rád, že se jednání konalo právě na Velehradě - řada účastníků si tam připomenula atmosféru naděje při zakládání Díla koncilové obnovy během Pražského jara 1968 nebo při papežské mši v roce 1990 a pocítila opět chuť na tyto okamžiky navázat.