Vztahy kněží a laiků

Jeseník, 30. 6. 2001

Vážená paní,
se zájmem jsem si přečetl Váš rozhovor s p. Ant. Randou v KT č. 25. Protože nechci stát stranou přípravného dění plenárního Sněmu, píši Vám v tomto dopise několik zkušeností, které jsem v posledních letech udělal při mé účasti na životě farnosti zde u nás v okresním městě Jeseníku.
Je mně dnes 66 let, jsem katolík po rodičích a když jsem před mnoha lety pochopil, že víru je třeba žít a ne jen předstírat, zapojil jsem se různými aktivitami do života církve zde v kraji. Máme s manželkou 3 děti a dnes 12 vnuků, kteří s katolickou církví žijí a já věřím, že poctivě. Manželka zde v Jeseníku hraje ve farním kostele na varhany již 40 let.
Když bylo katolickou církví vyhlášeno zakládání sněmovních kroužků, založili jsme i zde v Jeseníku kroužek a na prvním zasedání (31. 1. 99) jsem byl tehdejším zdejším farářem pověřen jeho vedením. Následovala potom zasedání 25. 4. 99, 27. 6. a 17. 10. 99. Diskutovalo se podle směrnic o některých kapitolách „Lumen gentium“, „Tertio milenio adveniente“ a také samozřejmě o problémech, které nás bolí v životě církve i ve farnosti. Byl konstatován nedostatek důvěry mezi kněžími a laiky, nedostatek komunikace a neochota ke komunikaci ze strany církve, formálnost duchovního života kněží a obecný církevní formalizmus. To bylo za účasti faráře, který někdy koncem roku 99 odešel. Ten, který potom nastoupil, sice slíbil, že činnost kroužku umožní, bylo to však slib formální a dnes ve farnosti nepracuje již ani charita, ani farní rada natož sněmovní kroužek. Informoval jsem o tom diecézního moderátora, (za tu dobu se vystřídali dva), ale bez výsledku. Píši o tom dost nerad, protože to je vlastně pláč nad rozlitým mlékem, který není nic platný. Dovolte tedy několik osobních postřehů, které snad mohou být využity:
- současná doba je doba krizí mnoha kněžských povolání.
- dokud nebude plenární sněm chtít většina kněží, je snaha biskupské konference téměř nereálná.
- poslušnost kněží vůči biskupovi je dnes v mnoha případech iluzorní pojem.
- laici jsou děleni na dvě skupiny, poslušní, kteří jsou tiší, na nic se neptají a po mši v klidu odcházejí domů, a neposlušní, kteří chtějí ledacos vědět, s knězem mluvit, ledacos zlepšit a kteří si mnohdy již ve zcela krajích případech dovolí i kritická slova. Ty poslušné církev (= kněží) dává za vzor ostatním, ty druhé obviňuje z rozvracení.
- církev (= kněží) nechtějí žádná kritická slova slyšet.
- pro mnohé laiky skutečně církev = kněží.
Z těchto jevů potom pramení řada a řada problémů, konfliktů, nepochopení, odpadů od víry, nedůvěra v činnost církve, přílišná přilnavost k penězům a moci, lhostejnost a přetvářka.
Vím, že svolání plenárního sněmu byla odvážná myšlenka a že asi naráží v řadách duchovenstva na častý odpor. Nemyslím si, že by laická část církve nebyla ochotna diskutovat, formulovat problémy, otevírat se a podporovat přípravu sněmu intenzivní modlitbou. Musí však vidět a cítit, že tento zájem je i na straně pastýřů. Laici totiž vidí a slyší a cítí víc, než si mnozí myslí. Vím také, že naše církev (a já ji skutečně za naši považuji), má naštěstí kněze, opravdové nositele poselství evangelia a jsem za to Pánu Bohu velmi vděčný. Jsou však mnohdy ostatními spolubratry neuznávaní. To jsou však problémy, které církev měla i v minulosti.
Nezlobte se na mě, že píši až příliš otevřeně.Nechtěl jsem však nechat vaši výzvu v KT bez odezvy, byť asi není příliš radostná. Bohužel však žiji v prostředí, kde je popisovaná situace realitou a to mě bolí. Zbývá opravdu jen modlitba? Zesnulý Dr. Zvěřina říkával – jsme katolíci, musíme se tedy nejenom modlit, ale i pracovat a nejen pracovat, ale také se modlit. Kéž Pán Bůh na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje naplní Vás všechny, kteří pro kladný výsledek Sněmu poctivě pracujete, silou Ducha sv. a křesťanskou radostí.

Václav Dvořák z Jeseníku.

Zaslat reakci na tento text.