P. Václav Vacek

Vážení,
vedle obdivu k autorům Instrumentum laboris, chci připomenout očekávání sněmovních kroužků. Jejich členové několik let odpovídali na zadané otázky a očekávají naši reakci na jejich podněty.

V Instrumentu laboris, podle mého názoru, chybí větší konkrétní sebekritika našeho života.
Chci poukázat podrobněji na tři témata: vzdělávání, modlitbu a minulost.
Heslovitě pak na několik dalších bodů.

Ještě nikdy před námi se nedostalo lidem tak vysokého všeobecného vzdělání jako nám. Minulé generace neměly Písmo svaté a náboženskou literaturu v takovém množství jako máme my dnes a nikdy neměly tolik volného času. Přesto jsme v náboženských otázkách velice nevzdělaní.

Známe spoustu pěkných modliteb. Ale v umění modlitby zůstáváme na nizoučké úrovni.
Příklad: …
Ježíšova podobenství o modlitbě zůstala nepochopená. Znalosti z Písma máme minimální. I základní místa z evangelií často nezpracovaná. Na otázku, proč Ježíš zemřel na kříži, slyšíme často opakování odpovědí ze starého katechismu, bez hlubšího porozumění.
Přitom každý má nejméně osmileté všeobecné vzděláni. Rozumíme mnoha věcem. Skoro každá žena u nás peče 15 druhů vánočního cukroví (což je profesionální záležitost), mnoho starších mužských postavilo dům a „každý druhý chlap“ umí svářet. Velká část mladší populace ovládá práci s počítačem. Kolik lidí vlastní řidičský průkaz a umí telefonovat? Jen v náboženství se spokojujeme s minimem. Velice často se smiřujeme s takzvanou lidovou zbožností. Mimochodem, co to je? Odkud a kam sahá? Řada lidí má dojem, že snad stačí žít ctnostně a vyprosit si na Bohu potřebné milosti. Proč se namáhat porozumění Slovu Božímu a se vzděláváním, prostí pasáčci se modlí a jsou omilostněnými osobami.
My duchovní často podceňujeme laiky. Laici jsou inteligentní a jejich zájem o vzdělávání je větší, než naše nabídka. Řada jiných náboženských společností věnuje větší péči vzdělávání svých členů než my.
Ve většině farností nejsou biblické hodiny. Vymýšlíme náboženská témata jednotlivých roků, ale dosud jsme nepřijali geniální vzdělávací systém biblických čtení při nedělních bohoslužbách. Do roka si můžeme osvojit 50 lekcí. Zadarmo.
Z našich kázání ovšem často není snadné porozumět Písmu. Jiná vzdělávání téměř neexistují. Vzdělávání třetího věku nepostihuje širší počet lidí.
Většina účastníků se nepřipravuje na bohoslužby čtením biblických textů, ani se k nim po bohoslužbě téměř nevracejí. Kolik si mohou zapamatovat?
Věřící nejsou téměř schopni obhájit důvod své naděje srozumitelným způsobem těm, kteří by se jich ptali (srov. 1 P 3,19).

Náš pracovní text se jmenuje: „Nenechme si vzít budoucnost“, ale nepřipravme se o ni svou povrchností nebo naivitou. Víme, co ohrožovalo naši společnost před 70-ti nebo 50-ti léty, ale nevíme do jaké formy zmutuje zlo dnes.

V Instrumentum laboris, podle mého názoru, chybí rozbor příčin několika po sobě jdoucích krutých událostí 20. století. Pomineme-li příčinu 1. světové války, ptejme se, proč tak brzy přišlá válka ještě krutější? Proč došlo u nás k hrozným krutostem při vyhánění sudetských Němců těsně po válce? Proč jsme byli postiženi komunistickým terorem tři roky po válce?
Naši předkové byli poctiví, modlili se a chodili do kostela a přece je postihla veliká neštěstí.
Co čeká nás?

Z Písma svatého rozpoznáváme příčiny událostí, které vedly k následným tragickým událostem v životě starozákonního Izraele (od egyptského otroctví až po zničení chrámu v 1. století po Kr.).
Biblický vhled nám umožňuje porozumění i našim dějinám. Můžeme rozpoznat chyby v jednání našich předků (nepovyšujeme se nad ně - „nejsme lepší než naši otcové“ srov. 1 Kr 19,4).
V babylónském zajetí Izaiáš vyzývá Izraelity k správnému zamýšlení nad jejich údělem: „Ty jsi, Hospodine, milosrdným Otcem, Vykupitelem. Proč jsi nás nechal zbloudit ze svých cest? To, co nás postihlo, je velice kruté, ale důvod, musel být mnohem horší, vždyť známe tvou otcovskou péči. Pomoz nám poznat naše chyby.“ (srov. Iz 63 16 n)
Podobně Baruch: „Slyš Izraeli a přemýšlej, proč žiješ v otroctví, pod nadvládou pohanů? Čím to asi tak může být?“ (srov. Bar 3, 9n)

Když se Židé vrátili z babylónského zajetí, společně četli knihu zákona a srovnávali, co opomenuli a co zanedbali. My jsme takovému pokání mnoho dlužní. Poukazujeme jen na počet našich mučedníků a jejich utrpení. Kdo nerozpozná chyby, hrozí mu, že je bude opakovat.

Má-li v našem pracovním dokumentu také zaznít tón pokání, přimlouvám se za konkrétní pojmenování určitých příčin společenských neštěstí 20. stol.
Např.: „My křesťané jsme tehdy a tehdy zanedbali péči o sociální otázky, zanedbali jsme pastoraci dělníků,…“

Navrhuji doplnit v textu o manželství: „Nepříkladná manželství starších generací přispívají k nechuti dnešních lidí uzavírat sňatky“. § 73 b)

Další návrhy heslovitě:
Přimlouvám se za laskavější jednání s lidmi, kteří žijí v druhém – civilním manželství. Všichni totiž zůstáváme trvalými hříšníky. Některé své hříchy zatím neumíme vyřešit.
Prosím, aby náš sněm otevřel rozpravu o možnosti, aby jáhni směli vysluhovat svátost pomazání nemocných, případně požádat Řím o tuto možnost.
Laici často mluví o zdobrovolnění celibátu. Přimlouvám se, aby sněm odpověděl: souhlasíme, nesouhlasíme, nechceme, nemůžeme se o tom bavit. Podobně odpovědět na jiné závažné otázky laiků.
Naši věřící jsou málo zapojeni ve veřejné správě. Škoda, že jsme jim dříve nedali v církvi více důvěry a nevyužili jejich ochoty. Mohli už mít větší sebevědomí občanů. Nabídněme jim práci dnes.

Zaslat reakci na tento text.

michal

Děkuji za velký kus práce nejen na sněmu pro všechny zúčastněné. Měl bych jeden feed back, nejlépe přímo přednášejícímu. Pokud máte jeho adresu, informujete ho. Děkuji. Pavel Michal, t. 603771186

Pavel Michal

V odbornějším kruhu by se dalo jít dál, adresněji,konkrétněji, jasněji. Je však potřeba mít ohled na předkladatele i veřejnost a konečně chránit i sebe. Proto mi možná chybí alternativní e-adresa, aby třeba diskuse mohla běžet naplno a její plody potom mohly být i předloženy dalším. Pro širokou veřejnost to snad lze říci takto. Samo vzdělání jakkoliv velké je málo, je nutný i "výcvik" , tedy obratnost v praktické aplikaci, svět se neděje jen v knihách a definicích, ale právě v praxi. pokud tato zručnost schází, je potřeba se chránit a nevstupovat do akcí, vždyť by se jeden mohl "ztratit". Sebe, hlavu, smysl, skoro všechno. proto se držíme alespoň struktury, chráníme se před procesem. to je přirozené a nutné . tu katechismus slouží dobře. nakolik pokročíme v dobře zajištěném odborně vedeném a bezpečném výcvIku, natolik můžeme jít dál.vždyť sami se sebou, resp. hloubkou svého nitra, komunikujeme ve snech, tedy celkem bezpečných obrazech. biblická jsou kázání, nebo nejsou vůbec, lze jistě vyprávět, bavit lidi, učit, informovat, nadchnout /jak říkala jedna asi zklamaná paní: "jo pan vikář, ten měl hlas jako bejkt!"/, ale kázat křesťansky lze jen biblicky ve všech vrstvách . i systematická teologie je biblická k tomu patří vzdáleně i osobní "zdomácnění" ve Svaté zemi. Pokud posluchači "nejsou" uprostřed Kineretu, jsou ošizeni.ŽEL, POUTNÍ MORAVSKO ČESKÝ DŮM TAM DOSUD V CIZÍCH , CIZÍCH RUKÁCH.Student teologie, je-li chudší, musí tak proběhnout vlast Krista jen letem světem.Posluchači si zapamatují leda jeho nejistotu. /pokud ovšem nekopíruje nějakou sektu, která to má jasné ze své fantazie ihned/. Máme za sebou mnoho neštěstí, čekají nás další, takový tento svět je.Prezentujeme se kostelními ruinami, takto formované dětské duše nepochybně obdobný tvar dají i sobě a svému světu. Obvykle to nikomu nevadí.Tedy mediální konsument neví, že církev nejsou jen hladká slova. Tzv. "dobrovolný" celibát může být snadno nuceným: kandidáti nejspíše nenajdou vhodné partnerky. Nejsme všichni ve východním prostředí, západní život bývá složitější pro muže i ženy, jsme náročnější. Veřejná zpráva má jednu past: JAKO LIDÉ SE SETKÁME A SJEDNOTÍME SPÍŠE NA SVÝCH SPOLEČNÝCH NEDOSTATCÍCH, NEŽ NA SVÝCH PŘEDNOSTECH. NEJEN GALERKA, MAFIE, STRANA S VELKÝM S. FUNGUJÍ TAK I MANŽELSTVÍ, POKUD SE JEDEN ZLEPŠÍ, MŮŽE ZTRATIT PARTNERA, KTERÝ ZŮSTAL NA PŮVODNÍ ROVINĚ. DEMOKRACIE JAKO NOUZOVÉ ŘEŠENÍ PŘEDPOKLÁDÁ "VYTÍ S VLKY". NAKOLIK BUDE KOLABOVAT, NATOLIK SNAD PÁN BŮH OBNOVÍ POŽEHNÁNÍ PANOVNICKÉMU DOMU. JISTĚ JINAK, NEŽ DŘÍVE, ČAS JDE DOPŘEDU.ALE POKUD ZTRATÍME I ÚSTAVNÍ SOUD, JSME VYDÁNI JEN PARLAMENTNÍ KORUPCI A NÁLADĚ, ŽVANÍRNĚ, JAK ŘÍKAL NÁŠ POSLEDNÍ NEJEN SOBĚ ZODPOVÍDAJÍCÍ PANOVNÍK.