ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
Církev jako svátost spásy a společenství 
Církev jako společenství Božího lidu 
Ekumenismus 
Laici v církvi 
Kněžstvo 
Svatost, řehole, duchovní hnutí 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Odhad situace u nás + perspektivy

Pokus odhadu situace u nás dnes a perspektivy

1. Prožití situace zvratu – náboženskozkušenostní pole s otázkami /pro křesťany /: odkud a kam?

Pro Jana Pavla II. "Rozpad žulového mocenského systému komunismu má do sebe něco podivuhodného, kde stěží můžeme přehlédnout ruku Pána dějin, který moudře řídí věci lidské ve stálém tajemném dialogu se svobodou člověka. Jde o komplexní hodinu v historii, kde je těžko předvídat obrysy budoucnosti."
/srv. Oss.Rom., 11. 9. 1993/
Božímu lidu u nás bylo prodělat babylónské zajetí komunismu po krátkém přeryvu určité svobody po nacistické okupaci a liberalistickém dvacetiletí vlastního státu.
Přes všechna selhání to byla doba milosti. Pomoc Boží zakusili rozhodně žijící křesťané i heroičtí duchové v disentu /tichou, ale společnou modlitbu růžence při "rundě" na Borech navrhl a prosadil V. Havel /. Také, byť patrně jinak ji zakoušeli i jedinci, z nich někteří malověrní, v mase lidu. Teologickou otázkou by mohlo být, o jaké milostiplné zkušenosti šlo. Případně zda by nestálo na ně jako na impuls navázat.
J. Vaško přednáší na téma Jidáši a Patrové se schopností věcně rozlišit. Neméně prozřetelné bylo vyjádření donedávna kancléře /plenis titulis/ K. Schwarzenberga k dotazům v televizi ve smyslu jeho odpovědi: Bohudík jsme takovým pokušením nebyli vystaveni... Přesně do toho upadá formulace v rámci duchovního vedení zesnulého P. Kučery, SJ: Non sumus digni (být vystaveni...) Obojí poslední zahrnuje moment pokory, bez níž by takové hodnocení bylo sotva možné.
Zkušenosti kritického údobí by bylo lze zvážit a domyslet a dobrat se tak
1/ k aktuálním novým očekáváním lidí vůbec i v samotné církvi,
2/ a jak ta očekávání a oprávněné tužby naplnit?
Venkoncem zde vyvstává možnost formování v našich podmínkách touhy po blaženosti /augustinovské desiderium beatitudinis /. To vše v rámci onoho "církev nežije sama pro sebe" kard. M. Vlka. /sr. Lid.noviny, 1.2.1997, interwiew B. Fliedra/
Církev zde musí najít sílu pro vzájemný konsensus se společností přes její i oprávněné nebo aspon psychologicky vysvětlitelné ressentimenty vč. z dob c. a k. ... Pochopitelně se musí také sama evangelizovat, znovu sbírat v nových podmínkách sílu viry, naděje a lásky. Aby mohla ex plenitudine abundantiae poskytovat aktuální nova et vetera.
Mladí na prvním místě: přes veškeré nejistoty doby přechodu a transformací třeba i podvědomě očekávají církev v novém zážitku tak, aby opravdu bylo lze sentire cum ecelesia.
Na druhém místě: mravní požadavky až po případná varování typu Cave! a až po společenskou angažovanost křesťanů. Pokud se křesťané angažují jen ojediněle na způsob paraboly o aktivních sportovních jedincích.a nepřehledném množství příznivců-fanoušků, tak z toho sotva doroste bratrské společenství a skutečné dílo v horizontu přirozeného i nad - .
Stálou výzvou zůstává, jak v poúdobí až všeobecné konzumní zpohodlnělosti zviditelnit tázání po Bohu v celé závažnosti... K tomu by bylo~třeba poskytovat adekvátní životné příklady, jak lze život křesťana realizovat / exempla např. ekumenického skautingu trahunt/. Jde a půjde o takřka průběžné připamatovávání spásného konání a tedy vědomí boží přítomnosti. Dnešní skoro všeobecné zapomínání na Boha je v přímém rozporu se zkušeností Boha i z údobí nedávno minulého. Např. začátkem prosince 1989 v týž den vedl křesťanské fórum J. Zvěřina na ČVÚT Praha
J: Kánský umožnil jako rector ecclesiae totéž v kostele sv. Markéty, K. Kryl, bohoslovec z Litoměřic a další kolektiv v tom pokračovali v Národním divadle - vždy s maximální účastí i mladé veřejnosti .Bylo to ve znamení Boží přítomnosti ve smyslu SZ i NZ např. pod deklarovanou zkratkou "A viděl Bůh, že je to dobré." Podobně po koncelebrované mši sv. v Ostravě vedl J. Zvěřina křesťanské fórum za aktivní účasti zástupce Charty 77. Oproti tomu dnes postava takového typu a formátu např. v Lidových novinách které J.Zvěřina bez nadsázky miloval, chybí ... Dosah toho je nabíledni ... Bohužel.
Pochopitelně se občas objeví mezi lidem až nostalgie nesené různým směrem. Např. "obyčejným lidem" někdy připadá takřka vše kolem nich až zmatené bez aspoň poněkud altruistické perspektivy v péči o bližní. Pracovitý cestář a hluboce věřící obětavý kostelník z přesvědčení hodnocení stávajícího stavu zachytil lapidárně: "Nemohu si pomoct, ale v péči o člověka jsou našemu křesťanskému snažení nejblíž komunisti." Není pochyb o tom, že to myslí, jak říká, byť s velkými rozpaky ... I stávky něco naznačují ...

2. Poslání církve a některé z aktuálních úkolů:.

Církev i po roce 1989 získávala pochopitelné další zkušenosti , zdaleka ne jenom negativní, i když kritických. postřehů je dost ... Pro další postup v každém případě budu nesporně dvě věci důležité.
1/ Odhadnout vlastní úkol, kde namnoze nikdo ji nemůže nahradit.
2/ Nepřecenit vlastní síly, kterými je, či bude moci disponovat.
Velmi výstižný je dílčí kvalifikovaný odhad zkušeného provinciála: Kdyby církev dostala všechno, co jí patřilo, tak by se musela zhroutit /nemohla by při nejlepší vůli stačit/. Realizace první poloviny výroku jí zdaleka nehrozí. Platí to ovšem i o jiných věcech.
Souhrnně shrnuto by se mělo postupně realizovat všechno to, co vždy statečně prosazovala a požadovala. Dnes ovšem jde a půjde o nové souvis1osti všeho, kde budeme muset mít i adekvátní znalosti a dovednosti. Samozřejmě nelze vycházet z oněch kontextů věcí, jak to kdysi bývalo. Sotva lze aplikovat devizy ředitele knížecího arcibiskupského gymnázia, jinak svatého života: Co nebývalo, nebude...
Ale i minulost musíme dokázat zvládnout i s příspěvkem církve k ozdravění naší společnosti až po snahu o snížení kriminality, duchovní pomoc vězeňství a až po duchovní péči v armádě. Jsou i potěšitelné ukázky z nejposlednější doby včetně péče o naše vojáky na Balkáně při zajišťování mírové stabilizace. A je krásné, když i biskupové mohou přijít povzbudit do prostředí, kam dříve nemohli, třeba v uniformě s hodnostním označením, nebo v hornické přilbě s čelním hlavovým světlem. Bohudík. I ona jen viditelná odezva není nikterak zanedbatelná,. i když jde o podstatně víc v jiných horizontech...

MUDr. Mgr.Václav Šimčík




Zaslat reakci na tento text.