Naléhavé potřeby naší církve očima kontemplativních řeholí

HLAS KONTEMPLATIVNÍCH ŘEHOLÍ KE SNĚMU

a) Slovo povzbuzení k plenárnímu sněmu
b) Jakou vidíte naléhavou potřebu naší církve v naší zemi

Řád Navštívení:
a) Jsme vděčné těm, kteří pracují na přípravě sněmu. My se účastníme společnou modlitbou a některý den obětujeme na tento úmysl společné úkony. Myslíme si, že Duch sv. odmění účastníky nejen tím, že je bude na sněmu vést, ale že je obdaří osobními milostmi za to, že se o to snaží.
b) Chybí v naší církvi živá víra a speciálně úcta k Nejsvětější svátosti. Považujeme za důležité uznání autority Svatého Otce. Laici mají spolupracovat, ale nechtít být ve farnosti řídícím elementem. Je třeba svornost uvnitř církve, láskou vedené dialogy a snahou o vzájemné porozumění. Jinak se to může rozbít a všechno rozdvojit. Pokud se týká kontemplativních řádů, my bychom měly být duchovním zázemím církve, která toto zázemí potřebuje.

Řád klarisek – kapucínek
a) Denně se za sněm modlíme a jsme vděčné za povolání.
b) Je třeba prohlubovat u každého věřícího osobní modlitbu a osobní vztah k Bohu. Ve farnostech vytvářet společenství, duchovní obnovy a konat poutě. Prohlubovat duchovní život farnosti. Modlit se za posvěcení vlastních kněží ve farnostech. Dále se spokojit s malými kroky kupředu. U nás se teď nedají dělat „velké“ věci. Je nutný vzájemný láskyplný přístup ve farnosti a v rodinách.

Řád sester cisterciaček a) Konvent sester cisterciaček z kláštera Porta coeli prosí každého přítomného účastníka, aby jeho pronesená slova vycházela z ticha vnitřního mlčení, z mlčení nasloucajícího přítomnému trojjedinému Bohu skrze Krista, a aby se každé pronesené slovo navrátilo do vnitřního naslouchajícího mlčení. Aby „zachoval právo“, tj. vědě, co Bůh ustanovil za dobré a pravé. Aby „miloval milosrdenství“, celým srdcem lnul k Bohu a nenahrazoval kultické jednání etikou. Aby se pokořil, uznal svou nemohoucnost a s důvěrou se nechal Bohem vést. Porta coeli je dílo smíru. Sestry po dobu sněmu v ustavičné modlitbě a adoracích nabízejí své životy Bohu na smír a jako prosbu za každého účastníka sněmu.
b) Dílo smíru, které modlitbami a obětmi vyprošuje dar víry a obrácení každému člověku a dává Bohu za něho život svůj.

Řád sester premonstrátek - Doksany a) Protože Bůh vidí i to, co je skryté, a odplatí to,jistě odmění i angažovanost všech, kteří se účastní příprav na něj. To je povzbuzující pro každé konání dobra, tedy i tohoto. Přesto si myslíme, že buď by se měl vyhlásit již přesný termín sněmu, nebo tyto přípravy přestávají mít smysl.
b) Nejnaléhavější potřeby církve u nás:
· Nutnost vzít evangelium vážně – žít opravdu podle něho. To se týká nejen laiků, ale i hierarchie.
· Poctivější péče o duchovní formaci bohoslovců a kněží, vedení k zodpovědnosti, protože mnozí pak bohužel „pasou sami sebe“ než aby byli opravdovými pastýři svěřeného lidu.
· Ukončení tahanic o majetek, víc věřit v Boží prozřetelnost, protože když církvi půjde o Boží království, všechno jí bude přidáno.

Mnišky kazatelského řádu - Znojmo
a) Bůh Otec v Dialogu sv. Kateřiny Sienské: Jediná ctnost bude v nebi korunována – VYTRVALOST. Vytrvejte v úsilí o obnovu víry v naší církvi a celé vlasti. I když není hned vidět hojnost plodů, ovoce práce úsilí, námah, které souvisejí s přípravným procesem plenárního sněmu, ale když se každý člen, který se do procesu obnovy zapojuje, s důvěrou přenechá Prozřetelnosti a ze své strany se snaží zvláště o to jediné potřebné, tj. o velikou lásku k Bohu a věrnost evangeliu (u řeholníků velikou lásku k Ježíši – našemu Snoubenci a Králi srdce). Ježíš stojí u dveří a klepe – pozice žebráka, chudáka, odkázaného na naši dobrou vůli, že ho vpustíme dál, potom Bůh milostí doplní to, na co nám už nestačí síly a nač nemáme z přirozeného hlediska schopnosti nebo prostředky, a dá rozkvést církvi v naší zemi.
Naděje neklame. Především hledat sílu a odvahu před svatostánkem – aspoň krátké denní adorace pro intimní život s Kristem, které by nás pozvolna proměňovaly v oběť. Důležitost svatého přijímání. Ze sdělení našeho laického spolubratra z Kanady víme, jaký užitek pro farnost přinášejí pravidelné adorace před vystavenou Nejsvětější Svátostí. Tím spíše pro řeholníky. U Ježíšových nohou se nechat osvěcovat a proniknout světlem jeho Ducha. Vyprošovat jeho dary pro věrné naplnění Božího plánu s námi a s milostí daru církevního sněmu pro dnešní časy.
b) Připomínky
· Revize stupně svátků českých patronů – nejenom nezávazná památka nebo u významnějších světců památka, ale svátek (např. sv. Anežka Česká) – oni to naše oslavování nepotřebují k větší slávě v nebi, ale my ho potřebujeme, aby se životy Čechů a Moravanů co nejvíce jim podobaly.
· Vracejme se k prvotní chudobě v církvi – více spoléhat na Boží prozřetelnost. Jak kláštery, tak biskupské konference a jakékoliv církevní instituce by se měly varovat zbytečného přepychu, který odcizuje. Mělo by to všude vypadat tak, aby se nikdo neštítil sednout nebo dotknout něčeho, ale také aby se ani nebál honosnosti prostředí. (doslechly jsme se to od laiků, kteří při svém vstupu na taková místa byli ohromeni) Mnoho se modlit za vládní činitele a za ty, kteří rozhodují o otázkách vztahů mezi církví a státem: ti, kdo nám vládnou, se modlitbou všech věřících budou měnit. Je nutné pro ně vyprosit milost obrácení!!! (doposud mají zatvrzelá srdce jako faraón vůči Izraeli).
· Kněží mají být solí země na prvním místě. Příkladem svatosti života mohou udělat nejvíce pro svou farnost a duše jim svěřené. Připomínat často slova Svatého otce JP II., který vyžaduje od kněží třetího tisíciletí svatost.
· Ze strany ostatních by měla být větší úcta ke kněžství: nedovolit si tak snadno tykání. Vidět v nich přátele, ale ne kamarády. Ze strany kněží větší opatrnost při pastoraci žen (důvěrnost, dotyky, nedostatečné oblečení), pak by bylo méně problémů s celibátem.
· Mnoho hovořit o spravedlnosti a o míru vzhledem k válkám a teroru ve světě. Už matka Tereza upozorňovala na nejvyšších místech, že když matka dokáže zabít dítě ve svém lůně, může být ještě horší věc, než že se navzájem vraždíme? Vražda, to je válka. Ročně 60 miliónů dětí je potraceno, ale o tom se mlčí. Mlčí se i o popotratových syndromech, mlčí se o nebezpečí používání antikoncepčních prostředků. Jenom dopady potratů jsou vždy víc viditelné. Rozpadávající se rodiny, týrání dětí, rostoucí počet narkomanů, neurotiků, depresivních jedinců, lidí s psychosomatickými potížemi… I když se touto oblastí zabývají psychologové a psychoanalytici, měli by všichni kněží a řeholníci být obeznámeni s touto „neviditelnou válkou“, kterou vede nepřítel vůči lidstvu. A tak potrat a eutanazie jdou ruku v ruce.
PROTO CHRÁNIT NENAROZENÝ ŽIVOT VŮBEC BY SE MĚLO STÁT PRIORITNÍ OBLASTÍ při působení církve mezi mládeží při pastoraci rodin, místem ekumenického dialogu a aktivit mezi nevěřícími.

Řád sester karmelitek – Dačice
a) Chceme vám všem, kteří se namáháte při práci v sněmovních kroužcích říci, že i nám leží na srdci uvedení koncilu do života církve. Snažíme se na tom s vámi spolupracovat nám vlastním způsobem: modlitbou a obětí
b) Naléhavých potřeb církve je u nás hodně. Jistě se konkrétně o nich kodně a věřím, že i plodně diskutuje. Chceme zdůraznit pouze jednu – svatost nás všech, kteří církev tvoříme, a s tím související docenění modlitby. „Církev je svátost důvěrného spojení s Bohem“ LG 1. Chtěly bychom připomenout každému pokřtěnému úděl, který mu připravil Bůh, úděl plný slávy v sjednocení s Ním ve víře a lásce, úplné sdílení, plnost života…
My karmelitky vás všechny ze srdce zveme pít z pramene duchovního dědictví našich učitelů. Nabízejí nám cestu důvěrného spojení s Bohem, na které se osobní štěstí člověka pojí s nesmírnou plodností pro svět.

Řád sester karmelitek – Praha Hradčany
a) Vaše řeč budiž ano – ano, ne – ne.
b) Že církev bude víc organizací než organismem. Že podlehne tržní mentalitě, že bude měřit své aktivity okamžitým úspěchem.

Zaslat reakci na tento text.