Mons. Marcel Tesarčík

Eminence, Excelence, vážení přítomní,
Plenární sněm katolické církve v ČR dostal do vínku snahu naplnit závěry II. vatikánského koncilu v naší zemi a tím se stát událostí velké duchovní obnovy – tolik citace z poselství českých a moravských biskupů všem lidem dobré vůle v ČR k závěru Desetiletí duchovní obnovy. Je proto pochopitelné, že se materiál Instrumentum laboris zabývá našimi problémy a že my, účastníci sněmu, společně hledáme cestu, jak dál. V některých příspěvcích zazněly slova jako krize apod. Z našeho místního pohledu leckterá záležitost nevypadá příliš nadějně. To není nic nového. Nebylo nám příliš do zpěvu i v dobách totality. Vzpomínám si však, že i v době maximálního komunistického či jiného marasmu pro nás bylo obrovskou posilou vědomí, že nejsme jenom malá lokální skupinka, ale součást celé Církve. Proto bych chtěl jako připomínku uvést přání, aby výsledné texty toho sněmu odzrcadlovaly i naše vědomí sounáležitosti s celosvětovou církví, která se spolu se svým vrchním pastýřem, římským biskupem, může těšit přislíbení : „ brány pekelné ji nepřemohou.“ A to také znamená, že církvi jako celku, do kterého patříme, nemůže být vzata budoucnost, kterou nám dal Kristus.
Dále bych chtěl dát jeden návrh – týká se kapitoly 28 § 129 : Tato kapitola konstatuje nutnost ekumenického dialogu a formace k mezináboženskému dialogu. Ze své praxe faráře vím o problémech s tímto úsilím spojených a proto jsem přivítal odstavec e), který poctivě konstatuje, že v dialogu musíme být pravdiví a nesmíme zamlžovat učení církve. Celá kapitola připomíná vatikánské dokumenty ,Direktář k provádění ekumenických principů a norem, encykliku Ut unum sint. Vzhledem k novým dokumentům k této problematice navrhuji rozšíření § 129 odstavce e) o následující větu (v textu vytištěna tučně):

§ 129
e) Přes všechny pozitivní kroky se setkáváme v oblasti ekumenismu s mnoha otevřenými problémy a bolestnými zkušenostmi katolických křesťanů, jimž se někdy právem jeví jejich vlastní otevřenost nedostatečně opětovaná. Se znepokojením a bolestí se díváme na takové „ekumenické iniciativy“, které tu a tam, i když mohou být velkomyslné v úmyslech, dávají prostor pro praxi a teologické poznání odporující způsobu, kterým církev vyjadřuje svou víru. Špatně chápaný ekumenismus nemá vést k zapírání či zamlžování učení církve a nevede ve svém výsledku k jednotě, která je přáním našeho Pána. Proto potvrzujeme věrnost oficiálnímu stanovisku katolické církve vyjádřenému deklarací Kongregace pro nauku víry „ Dominus Iesus“ a encyklikou papeže Jana Pavla II. „ Ecclesia de eucharistia“.

Zaslat reakci na tento text.