Laici v církvi - příspěvek kroužku od sv. Ludmily

Úvod: Úkolem Sněmovní komise č. 5 je zhodnotit poslání (tj. povinnosti a odpovědnost) laiků ve světě a v církvi. To „poslání“ znamená
1. pro věřící laiky (pozice v předních liniích):
1.1 uskutečňovat svým životem ve světě (ve svém povolání) pronikání Božího ducha do světa (sůl Země, světlo světa – Mat 5,13). Tím, že se zabýváme i časnými věcmi, upravovat je podle Boha. To je úkol těch, kdo stojí „v přední linii života církve“ (Katech. § 898, 899).
1.2 podílet se na činnosti církve službou bližním v církevním společenství (v charitě, liturgii)
1.3 tím usilovat o vlastní posvěcení, spásu duše, návrat do nebeské vlasti;
2. pro církev (zásobování předních linií):
2.1 posilovat laické věřící Božím slovem, zaměřeným na plnění jejich úkolu, jímž je působit v přední linii církve ve světě (viz výše 1.1)
2.2 zprostředkovat jim nadpřirozenou pomoc pro tyto úkoly (mší sv., svátostmi, duchovním vedením)
2.3 nepředpisovat jim povinnosti, prospěšné snad individuálně jen někomu a jen v některých podmínkách (nezatěžovat jinými povinnostmi než naprosto nutnými – Sk 15,28)

Pozn.: Poslání laiků byly v roce 2000 v kroužku č. 03040 věnovány 4 schůzky (zápis č. 28, 41-43).
V Královéhradecké diecézi byla v r. 2000 zpracována studie Katoličtí křesťané laici v ČR (J. Matěna),

Chvilka zamyšlení: Luk 3,7-15: K přijetí Mesiášova vykoupení nestačí odkaz na Abrahama, na minulé zásluhy a výsady. Je třeba nést ovoce – to spočívá v řádném plnění svého úkolu, v tom, že nepodléháme běžným světským zvyklostem, že bereme život a jeho povinnosti jako službu Bohu (i sv. František a Benedikt byli laici) – podobně Mat 25,31 (měl jsem hlad a nasytili jste mne)

Ad 1.1 - Povinnosti laiků – pronikání Božího ducha do světských věcí, služba světu:
a) Práce – zaměstnání jako pokračování v díle stvoření, vládnout Zemi (Gen 1,28 - vládnout = sloužit, jako Karel IV nebo Baťa, ne jako Stalin nebo Kožený). Pro děti to znamená přípravu, vzdělání (zodpovědnost rodičů, prarodičů, příbuzných i jinak blízkých).
b) Rodina – nejen pro ni vydělávat, ale v rozumné dohodě mezi manžely (a dětmi) se podílet na péči o domácnost a výchovu dětí – hlavně příkladem, vlastními postoji. Bezdětní, svobodní – snad mohou najít vhodnou náhradu rodiny mezi příbuznými a bližními, v charitě, péče o seniory.
c) Příspěvek společenství: Vycházet se sousedy, kolegy, příbuznými; organizovat zájmovou činnost (pro děti, vnoučata), účast ve veřejně prospěšné službě, angažovanost v (čestné) politice.

Ad 1.2 – laikova služba společenství církve:
a) Služba farnosti, podílet se na vytváření společenství, případně na charitativních aktivitách
b) Liturgická služba – lektoři, zpěváci a hudebníci, ministranti, péče o kostel. Podíl na organizaci života farnosti, farní rada, technická a účetní agenda, výchova ministrantů. Cítit zodpovědnost za farnost, konkrétní pomoc faráři, zastání při bohoslužbě slova, iniciativa k jejímu zorganizování nemůže-li farář. Farář by měl své ovečky k takové pomoci vychovávat, vyžádat si ji - a také ocenit.
c) Spolupráce s církevními institucemi: odborní poradci, členové rad, dopisovatelé.

Povinnost a náročnost laické služby církvi stoupá s nedostatkem kněží a může být časově náročná, nepodílí-li se na ní dost lidí Má své meze, laik nesmí kvůli ní ošidit nároky rodiny, zaměstnání a přípravy na ně (vlastní vzdělání). V oprávněných případech by měla taková služba být honorována, nebo aspoň s díky a s uznáním přijímána. Kdo pro náročnost svého povolání a nedostatek času pomáhat nemůže, měl by se podílet finančně, aby se některé služby pro farnost (i třeba úklid) mohly objednat za plat.

Ad 1.3 – Duchovní život laiků – služba sobě, vlastní duši:
Představuje hlavní povinnost, všechna činnost podle 1.1, 1.2 na ní musí být založena. Nelze ji měřit množstvím modliteb a rozjímání, důležitý je výsledek – ukázněné (nikoli otrocké) využívání času, řádný a poctivý život podle Desatera a Kristova přikázání lásky (Mat 7,12). Žít v Boží přítomnosti, všechny denní povinnosti se musejí věřícímu laikovi stát neoddělitelnou součástí jeho duchovního života. Modlit se též vlastními slovy – formou rozmluvy s Bohem. Opěrné body: ráno zasvěcení dne, večer zhodnocení a dík, přes den prosby o požehnání a pomoc, poděkování, ve volných chvilkách neformální rozhovor s Otcem. Práce je službou Bohu nebo bližnímu, znamená účast na dotváření – zdokonalování světa. Žít v duchu vděčnosti za Boží dary, žít skromně, vést k tomu i děti i vnoučata (rodiče mohou mít méně času). Nebát se žít jinak než druzí, naopak ukazovat, že to jde bez televize a jiných žroutů času a energie. Všímat si druhých a nezištně pomáhat, udržovat společenství, dětem pořídit dobrou společnost. Pak můžeme s klidným svědomím - jsme-li tázáni - sdělit důvod své naděje (1Petr, 13,15).
Vyhradit čas na mši sv., Písmo a intenzivně jej využívat.
Máme hodně svatých vzorů, ale málo víme o laických svatých.

Ad 2.1 – Církev laikům (svým předním liniím): služba Božím Slovem
Laikům je třeba včas i nevčas připomínat jejich spoluzodpovědnost za církev a svět, protože i mezi námi stále přetrvává tendence nechávat náboženské a církevní záležitosti na hierarchii a pouze je využívat jako (ne)placenou službu. Připomínat jim souvislost vztahu k Bohu s denním životem, zaměstnáním, rodinnými povinnostmi a službou společnosti. Málokdy jsou věřící vyzývání k modlitbě či postu za zdar nějaké důležité veřejné události (ne ovšem za vítězství některého kandidáta či strany ve volbách!!), málokdy je při mši sv. slyšet přímluvy za nějaký veřejný zájem. Laiky je třeba učit číst a rozjímat Písmo, aby sami poznali, jak jim může pomoci v jejich životě a problémech, a že stojí za to z něj čerpat. Bylo by vhodné, aby si tuto službu mohli dělat i sami laici v malých společenstvích či v rodinách (možná raději ne na faře). Bylo by potřeba je k tomu vést a vybízet také včas i nevčas, ale brzy jim nechat zodpovědnost a potřebnou míru svobody.
V laických společenstvích přečkalo křesťanství staleté pronásledování na Dálném Východě, v laických společenstvích přečkalo i komunistické pronásledování u nás, když jsme byli na ně připraveni mobilizací laických kroužků ještě před rokem 1948 (P. Kolakovič, Heidler, Mádr …). Jejich náplní bylo: rozjímání nad Písmem, vzdělání, praktické úvahy o životě kolem nás podle schematu: vidět – soudit – jednat. I dnešní dobu je třeba prožít, vzdorovat při tom nátlaku konzumu, pohodlnosti a nezodpovědnosti, navzájem se i s dětmi posilovat, podobně jako to bylo za komunizmu.

Ad 2.2 Svátostná služba
V ní jsou kněží nezastupitelní. Pokud je a bude kněží málo, musejí všechno ostatní dělat správně vybraní laici, a musejí k tomu být vybaveni dostatečnými pravomocemi a zodpovědností. (viz pozn. u 1.2 o placených službách). Svátostnou službu kněží bude třeba zorganizovat tak, aby doba a délka mše sv., příležitost k svátosti smíření apod. vyhovovala maximu věřících, respektovat při tom, která kategorie věřících jich bude nejvíce využívat (jde-li o mši sv. pro důchodce, pracující před zaměstnáním, studenty před vyučováním, cestou z práce). V Praze máme výběr, přesto by např. bylo vhodné vydat – podobně jako je seznam mší sv. – i seznam doby zpovídání – hlavně v řádových kostelích, kde je zpravidla nabídka větší.
S postupující připravovanou reformou farností v arcidiecézi by bylo dobře koordinovat dobu bohoslužeb v blízkých kostelích, aby byla zachována možnost časového přizpůsobení. Kde to je možné, nabídnout mši sv. i v neděli později večer.
Věřící by se měli při mši sv. maximálně zapojovat, anebo aspoň by se mělo začít s jejich vychováváním v tomto smyslu: přinášení darů, vlastní přímluvy, časem snad i projev při promluvě jako odpověď na dotaz kazatele, zpočátku v menších společenstvích (máte-li co k povzbuzení, mluvte – Sk 13,15). Umožnit kontakt věřících s celebrantem před mší sv., podáním ruky při východu z kostela apod. Svým způsobem se před časem osvědčila schránka na dotazy věřících. Kněz na ně může navázat při promluvě, která se tak stane aktuálnější a do jisté míry představuje zpětnou vazbu – informuje kněze o reakci posluchačů.
Obáváme se, že kněží se nedovedou vžít do laického světa a jeho nároků (opačně to ovšem platí také) natolik, aby mohli těmto nárokům vycházet vstříc, což je škoda jak pro službu svátostnou, tak pro službu slova. Neocenitelné zkušenosti v tomto ohledu poskytl bolševik kněžím nasazeným v kriminálech a na civilních pracovištích. Jejich uplatnění v současné pastoraci či dokonce ve výchově kněží bylo do značné míry promarněno (z obavy o pravověrnost? z nepochopení? z pohodlnosti?) – mezitím mnozí z takto postižení zemřeli nebo ztratili elán.

Ad 2.3 Služba zadáváním (jen) přiměřených úkolů laikům:
Laikům by měly být jen velmi opatrně předepisovány určité modlitby, pobožnosti a věroučné poučky podávané málo srozumitelným církevním jazykem, opatrně by se měly vydávat i podrobné směrnice, osnovy a plány katechetických a pastoračních kurzů a jiných aktivit, pokud jsou vypracovávány u zelených stolů na biskupstvích.
Věřícímu musí být jasné, že to co se od něj požaduje (jak v duchovním životě, tak v pomoci farnosti) je opravdu potřebné a prospívá to jemu i společenství. Když se od laika žádá pomoc, musí být jasná koncepce, případně by se pomocník měl na vypracování té koncepce podílet, jeho názor by měl být slyšen a brán vážně. Nic nedokáže tak účinně laika odradit od snahy spolupracovat jako zjištění, že jeho pomoc vyšla vniveč. Poděkování, příp. jiný projev vděčnosti za spolupráci by měly být samozřejmostí.

Zaslat reakci na tento text.