Burza nápadů

Ing. Josef Svoboda
Burza nápadů
Příspěvek 13. S. 96

1) Vztah stát - církev
Církev je nejen zdrojem spásy lidstvu, ale má také svoji nezastupitelnou roli ve společnosti každé země. Při politických změnách po roce 1989 se římskokatolická církev postupné etabluje v podvědomí občanů jako nedílná součást každodenního života demokratické společnosti. Po čtyřicetiletém putování pouští komunismu zůstávají mezi občany nejasné, zkreslené až negativně laděné představy, co je vlastně církev. S jistou mírou přesnosti totiž dnes víme, kudy asi vede hranice mezi možným a nesplnitelným v oblasti stát - církev.
Uvědomujeme si, že nejde o jednorázový akt, ale o proces, který v budoucnu ukáže správnost rozhodnutí a nutnost jejich korektur a nových úprav. Bohužel jsme ve vztahu stát - církev od listopadu 1989 nijak výrazně nepokročili. Důvody vyplývají z historie staleté, ale i nedávné, největší a zároveň pozemskými statky nejvíce v této zemi obdařené církve římskokatolické. Statky ji byly ze známých ideologicko-mocenských důvodů z velké části neprávem odcizeny. Nejen duchovní často varovně poukazují na skutečnost, že veřejné mínění zcela neúměrně spojuje poměr státu ke všem registrovaným církvím a náboženským společnostem právě a jen s problémem církevního majetku "vinou církve katolické". Obecně je vztah k církvím ve společnosti ambivalentní, rozporný, ale zároveň nevyvolávající žádné vášnivé přístupy, prostě je nemastný-neslaný. Nesporné je, že jak věřící, tak i nevěřící by v naši zemí uvítali spravedlivou a definitivní zákonnou úpravu, jejímž cílem by bylo naplnění odluky církví od státu. Všichni ze své zkušenosti víme, že zákon sám o sobě nic nevyřeší, nebude-li mít právní sílu, neboli autoritu či respekt.
Proto cítím potřebu programu zabezpečení ekonomické báze církevních struktur, který musí být zřetelný, průhledný a motivující k respektu.
Bez jednotného přístupu církví a náboženských společností je nižší naděje v rychlém nalezení řešení.

2) Církev a sdělovací prostředky
Společnost v každé zemi se na jedné straně skládá z organizovaných skupin až po vysoce formalizované organizace a na straně druhé zde existují indiferentní izolované masy, jejichž soudružnost, pokud existuje, je vytvářena masovými médii komunikace. Masová komunikace je hlavní kostrou přediva sítě sociálního života, proto jsou sdělovací prostředky v moderní společnosti nejdůležitějším nástrojem motivování, případně uvádění do pohybu velkého množství lidí. Žurnalista - žurnalistika je idealizováno do konstrukcí dvou protikladných typů.
Jedním je neutrálně objektivní žurnalista, jež se pasivně distancuje od událostí, na které se zaměřuje. Opakem je aktivně zapojená, účastná, sociálně angažovaná a zabývající se problémovými záležitostmi. Žurnalista advokát se nepokládá za někoho, kdo je oddán principu neutrality hodnot, ale identifikuje se s hodnotami zastávajícími veřejností, nebo části veřejnosti a energicky usiluje o rozšíření jistých myšlenek a faktů. Cítím na tomto poli nespornou absenci komunikace se sdělovacími prostředky s nedoceněním trvalé spolupráce s žurnalisty, kteří sami usilují o poznání pravdy. Právě zde platí, nedáme-li svůj hlas, dají ho jiní s velkým rizikem optimálních důsledků.

3) Laik - motto 21. století
II. vatikánský koncil otevřel nové perspektivy církve také vymezením postavení neduchovních ve struktuře církve. Pod slovem laik jsou zahrnuti všichni věřící, kteří nejsou stavu duchovního nebo řeholního, ti, kdo jsou křtem zapojeni do Krista a učiněni Božím lidem. Laici se svým vlastním způsobem účastní na kněžském, učitelském a královském úřadu Kristově, a tak svým podílem uskutečňují v církvi a ve světě poslání, které je vlastní celému křesťanskému lidu. V období Pražského jara 1968 zahájila skupina křesťanských intelektuálů Dílo pokoncilové obnovy. I zde období konsolidace komunistické moci udusilo pravé nadšení žít plně pro církev a Boží království. Zapojení laků závisí na motivaci, kterou mu ta, či jiná církevní společenství nabízí. Základní jednotkou jsou farní společenství, kde dosud vázne komunikace laik - kněz na poli dělby práce, pravomoci a odpovědnosti, dialog prostřednictvím kooperace. V kolika farnostech fungují farní rady jako nezávislý orgán, dávající doporučeni knězi, který s konečnou platností rozhodne a který hledá cestu v důvěře farní radě a přijímá její doporučení. Extrémním důsledkem je pomlouvání kněze na úkor důvěry a ochoty ke sdělování nedostatků či námětů ke zlepšení.

4) Liturgie Božího slova
Dalším dědictvím minulosti je ustrnulost ve formách přednášení homilii. Každý kazatel má svůj osobitý styl, který tvoří integrální součást jeho osobnosti, a tedy i povolání v kněžské, kazatelské službě. Prvním místem, kde církev svobodně káže radostnou zvěst, je kostel. Většina kostelních staveb je z minulých století, jsou stavěné k jiné liturgii, než žádá pokoncilová úprava. Ambon u oltáře napomáhá tvořit společenství, ale má i svá úskalí. Akustické podmínky způsobují nižší slyšitelnost, někdy jakoby kazatele nezajímalo, jak je vnímán v prázdném, či plném kostele, zda není eliminován důležitý prvek vizuální jak pro kazatele, tak i pro auditorium. Když pomineme nedostatky při přípravě kázání, kdy nekonečné monology ode zdi ke zdi, poučování na místo vzdělávání a posilování ve víře, špatná artikulace, rychlá mluva apod., cítím potřebu věnovat pozornost formálním a technickým podmínkám pronášení Božího slova. Je třeba pamatovat na hůře vidící a slyšící. Kolik jich nepřijde jenom proto, že nerozumí?

5) Kumulované a neřešené problémy
Diskutované svátostí rozvedeným, regulace početí, sexuální výchova, celibát, cirkulace zpovědníků a další považuji za. nutné sledovat z pozice psychologie a zapovězení předkládat pozitivně. Rovněž nutnost jednoty v přístupu řešení i v případě křtů atd. - přenecháváme to kněžím.

Zaslat reakci na tento text.