|
|
Bible v životě církve
Praenotanda & adnotanda
k tezím pro přípravu dokumentu z biblické oblasti pro Plenární sněm
katolické církve v České republice.
Přípravný text se může jevit jako příliš teoretický. Z velké části
tomu tak skutečně je. Ale bez teoretického základu nelze provádět
správnou biblickou práci.
Základem je konstituce Druhého vatikánského koncilu o Božím zjevení
Dei Verbum. Jsou zde i další dokumenty. Nezanedbatelný význam má
dokument Papežské biblické komise Výklad bible v církvi z roku 1993.
V praktické biblické práci zbývá u nás ještě mnoho vykonat. Máme
překlady biblických textů pro liturgii. Ale nemáme katolické vydání
Písma svatého. Překlady, které existují, nesplňují uspokojivě ve
všem požadavky na liturgický překlad. Existují už některé pomůcky pro
práci s Biblí. Ale pro biblickou pastoraci bude zapotřebí vydat
pomůcek mnohem více (pro různé typy práce s Biblí). S pomocí toho
všeho bude možné v plném rozsahu pěstovat a rozvíjet biblickou
zbožnost.
Pro cestu vpřed je zapotřebí znát současný stav. Kromě známých údajů
o vydaných publikacích bude nutné znát také údaje o rozšíření Písma
svatého a jeho užívání. Příslušná komise by měla buď shromáždit známé
údaje, nebo získat přehledné údaje výzkumem v České republice o:
- rozšíření Písma sv. v rodinách, popř. u jednotlivců
- existenci biblických kroužků, popř. společné meditaci Písma
sv.
- pravidelnosti a frekvenci četby Písma svatého u jednotlivců,
popř. v rodinách - biblických hodinách ve farnostech - bohoslužbách
slova
- dalšího uplatnění Písma sv. v životě farností
Cílem všeho by měla být samozřejmě láska k Božímu slovu a jeho
prožívání v životě
V Olomouci 9. června 1998
doc. ThDr. Ladislav Tichý
"... aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno" (2 8013,1)
Bible v životě církve
Teze z biblické oblasti pro přípravný dokument Plenárního sněmu
katolické církve v České republice
(Podkladem pro tento text je pastýřský list Italské biskupské
konfenrence z 18.11.1995. Na přípravě se pod vedením Ladislava
Tichého podíleli členové přípravné komise: Mireia Ryšková, Jaroslav
Brož, Josef Hřebík, Petr Chalupa a Ladislav Heryán)
I.
"Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu" (Lk 24,45)
Zásady správného používání Bible v životě církve
1. "Odtud (z onoho města) nám Otec poslal dopis, Bůh nám poslal svatá
Písma. A tímto dopisem v nás měla být probuzena touha po návratu
domů", píše svatý Augustin. Bible, která je církevními otci
označována jako "Boží dopis lidem", je nejprve láskyplnou otcovou
zprávou dětem. na kterou by měly odpovídat horlivou a přemýšlivou
četbou v duchu modlitby a poslušnosti.
Církev nikdy nevnímala používání Bible jako prosté konzumování knihy,
i kdyby tato kniha byla zajímavá. Požaduje spíš, aby četba tohoto
díla byla skutečným setkáním ve víře a lásce. K tomu však je třeba
určitých principů a jasných kriterií. Jakýkoli přístup neznamená tedy
automaticky přijetí milosti, kterou nám Bůh chce darovat. Je proto
naléhavým úkolem každého křesťana, především však pastýřů, aby stále
měli na zřeteli podstatu Písma svatého, jak ji církev chápe.
Boží sdílení; společenství s Bohem
2. Určujícím dokumentem o tom. jak podle křesťanské víry Boží slovo
směřuje k nám a my k Božímu slovu, je dnes dogmatická konstituce
Druhého vatikánského sněmu Dei Verbum. Tato konstituce popisuje na
jedné straně tradiční víru církve - pomocí citátů z Bible, pomocí
výroků církevních otců, koncilů a učitelského úřadu - , na druhé
straně ukazuje srozumitelnou a praktickou formou postavení této víry
v kulturním a církevním rámci dnešního světa.
Dei Verbum je tedy nenahraditelným úvodem a nástrojem ke správnému
porozumění Písmu svatému. Tato konstituce by měla být známá všem
věřícím křesťanům.
3. Na základě tohoto dokumentu dokážeme porozumět pravdě a významu
Písma svatého. Je součástí tajemství Božího slova, Božího zjevení,
které nám chce Nejsvětější Trojice darovat. První a největší význam
Bible spočívá proto jednoznačně v milosti uctivého setkání s Otcem,
který hovoří ke svým dětem. Zprvu tedy nejde o dosažení jiných -
veskrze oprávněných - cílů, kterými jsou poznání a praxe. Už svatý
Řehoř Veliký nás napomíná: "Pomocí Božích slov se uč poznávat Boží
srdce."
Jde o setkání se vzkříšeným Kristem, který je "přítomen ve svém
slově, neboť mluví on sám, když se v církvi předčítá Písmo svaté"
(Sacrosanctum Concilium 7).
Jde o vnímání Ducha svatého, neboť Bible se má číst a vykládat v témž
Duchu, ve kterém byla sepsána. Podle svatého Řehoře Velikého dokonce
Bible "roste s tím, kdo ji čte."
Jde o setkání v srdci církve, v její živé tradici, jak to objasňuje
příklad Panny Marie, "do jejíhož lůna Bůh vložil všechna Písma a
každé své slovo" (Rupert von Deutz) k osvícení a pro útěchu svému
lidu.
Jde o hostinu, při které církev nepřestává nabízet svým věřícím
"chléb života". Tak se Bible stává "posilou víry, duchovním pokrmem,
čistým a nevyčerpatelným zdrojem duchovního života" (Dei Verbum 21).
Jde o zhuštěné vnímání lidských a kulturních hodnot, protože Bible je
knihou minulosti i přítomnosti. Zrcadli život: otázky a odpovědi,
utrpení i radost, pochybnosti i jistoty člověka každé doby. Je
pramenem mnoha historických, uměleckých a kulturních událostí, je
skutečným duchovním dědictvím celého lidstva.
Ve světě, který touží po komunikaci, nám Bůh vychází vstříc svým
slovem, aby odhalil pravdu a vytvářel společenství.
Četba v duchu církve, četba blízká životu
4. Slovo probouzí víru a shromažďuje církev. Víra církve slovo
přijímá, uchovává, vykládá a šíří. Kriteria pro porozumění Bibli a
výklad Bible vycházejí proto z tajemství samotného Božího slova,
které se v písmenech Bible stalo tělem. Tato kriteria spočívají na
božském a zároveň lidském charakteru Písma svatého a na jeho
podstatném a nerozlučném spojení s celou vírou církve. Odpovídá to
zkušenosti věřících, jak dosvědčuje sv. Řehoř Veliký: "Poznávám, že
to, co jsem v Bibli sám nepochopil, se mi většinou vyjasnilo ve
chvíli, kdy jsem předstoupil před své bratry."
Existuje řada objektivních norem, které však nevylučují mnohé jiné
metody. Tyto normy, které se zčásti nacházejí v Katechismu katolické
církve a zčásti v dokumentu Papežské biblické komise Výklad Bible v
církvi, lze krátce shrnout takto:
- Je třeba hledat historický smysl posvátného textu. Nezbytnou
pomůckou je přitom historicko- kritická metoda, která se doplňuje
jinými metodami. Rozhodně je však třeba odmítnout fundamentalistickou
četbu Bible a jakýkoli čistě subjektivní výklad.
- Je třeba věnovat velkou pozornost obsahu a jednotě celého
Písma" tedy také tajemství Krista a církve.
- Je třeba číst Bibli v živé tradici celé církve.
- Je třeba dbát na analogii víry, tedy na soulad pravd víry v
rámci celého Božího plánu zjevení.
- Je třeba naplňovat požadavek inkulturace a aktualizace, aby
se Boží slovo stalo poselstvím pro naši dobu.
Důsledky pro pastorační práci
5. Na tomto pozadí bychom rádi uvedli několik metodických návodů,
které by měly zajistit užitečnou četbu Bible.
a) Dbát na historický smysl
Jestliže má psané slovo podíl na tajemství vtělení, je nezbytné,
abychom hledali především historický smysl, tedy to, co nám Bůh chtěl
říci prostřednictvím autorů Bible. K tomu je třeba použít nástrojů
odborného výkladu, abychom se vyhnuli svévolným interpretacím.
b) Porovnání s ostatními texty Bible
Jednota Božího plánu spásy, kterou Duch svatý v Bibli zjevuje,
požaduje, aby každá část byla čtena na pozadí celku a jednotlivé
úryvky byly vždy srovnávány s ostatními úseky. Zejména Starý zákon
máme číst ve světle Nového. Také Nový zákon však máme číst s pomocí
Starého, abychom poznali "Boží výchovné umění", které se vine celými
dějinami spásy.
c) Četba ve spojení s církví a svátostmi
Každé ryzí setkání s Bibli, každé použití Bible vyžaduje přijetí víry
církve. Čteme-li Bibli, neotvíráme prostě knihu, ale setkáváme se s
Otcem, který k nám mluví v Kristu skrze Ducha. Naslouchat Nejsvětější
Trojici můžeme jen tehdy, jsme-li naplněni porozuměním pro církev a
věrnosti vůči církvi, která vychází z Otce, je tělem Ježíšovým a
snoubenkou Ducha svatého.
Taková četba v církvi dochází své plnosti při slavení svátostí,
zvláště v Eucharistii, která je zdrojem a vrcholem Božího sdílení se
lidem, a také při hlásání slova, které má být potvrzováno i životem.
d) Dbát na velké otázky naši doby
Jako slovo živého Boha je Písmo svaté neustále moderní a aktuální pro
každého čtenáře. Osvěcuje, napomíná, sytí.
Pomocí slova, které bylo kdysi sepsáno, nám Duch svatý pomáhá poznat
smysl, který on sám dává otázkám a událostem naší doby. Uschopňuje
nás, abychom poznávali Bibli v životě a život v Bibli.
e) Schopnost vnímat souvislost mezi Bibli a životem
Jako každé slovo je i slovo Boží součástí naší komunikace. Ta musí na
jedné straně respektovat tajemství a transcendentní charakter tohoto
slova, na druhé straně však dbát na pedagogii a didaktiku Bible s
ohledem na požadavky, které vyplývají ze skutečnosti, že Bible je
literaturou i poselstvím. Současně je třeba vnímat situaci
adresátů.
6. Bible tedy patří k životu církve, je jejím základním dokumentem a
"nejvyšším měřítkem její víry", má mimořádnou lidskou a kulturní
hodnotu, je především prostředkem neustálého nitemého dialogu mezi
církví a jejím Pánem. Musíme si uvědomovat nevyčerpatelnou dynamiku,
která se díky Písmu svatému projevuje v životě věřících: Nejprve je
zde hlásání slova a naslouchání slovu; neodlučně je však s tím
spojeno slavení slova ve svátosti. Jeden a týž je "stůl Božího slova
a stůl Kristova těla". Nasloucháni slovu a slavení slova pak nutně
přechází v životní zkušenost - v podobě svědectví, služby a lásky k
bližním. Na konci cesty se slovo stává posláním. Svědčí o tom apoštol
Pavel, který po svých dramatických setkáních s lidmi, náboženstvími a
kulturami, které "hledaly, zda by se ho snad nějakým způsobem mohly
dopátrat" (Sk 17,27), statečně vyznává: "Koho takto uctíváte, a ještě
j nemáte, toho vám zvěstuji" (Sk 17,23).
Návod k jednání
Jestliže si uvědomíme tuto dynamiku, poznáváme velmi jasně, že Bible
i pastorace z ní vycházející jsou v církvi přítomny, a to ve všech
oblastech víry: při hlásání a v katechezi, v liturgii a při slavení,
v modlitbě a rozjímání, individuálně i ve společenství, zvláště v
rodině; ve svědectví charitativní práce, v oblasti ekumenismu i v
dialogu mezi náboženstvími.
Pastorace vycházející z Bible má tedy pronikat veškerou pastoraci
církve. Pomocí Písma svatého má lidi přivádět k životu z víry a k
poznání církve. Dostává se jim neustále nezměrného bohatství, které
vychází z živého svědectví dějin spásy, z jejich událostí a hlavních
postav, z jejich hlubokého smyslu a jejich výzvy k rozhodnutí.
8. Na základě těchto úvah by měla pastorace vycházející z Bible
sledovat tyto cíle:
· pomáhat věřícím, aby sami a ve skupině Bibli poznávali a
četli s ohledem na teologický a historický charakter Písma svatého
· povzbuzovat věřící k přímému setkávání se psaným Božím
slovem; uschopňovat je, aby slovu naslouchali a s jeho pomocí se
dokázali modlit, aby se snažili Boží slovo aktualizovat a převádět do
života
· umožnit vzájemnou výměnu názorů, jak tomu bývá v biblických
skupinách
· poskytnout vzdělání služebníkům slova i ostatním
spolupracovníkům, aby dokázali uvádět věřící do Bible.
9. Máme-li dosáhnout těchto cílů, je třeba dodržet jasné metodické
zásady:
· zabývat se Biblí je samo o sobě hodnotou, i když nejde o
hodnotu absolutní; setkání s Biblí má tedy být - co se formy týče -
autonomní, má však zároveň zůstat v těsném spojení s ostatními
formami hlásání víry, jak vyplývají z tradice církve (s liturgií,
katechezi atd.)
· je třeba dbát na dva odlišné, navzájem se však doplňující
způsoby, jak se přiblížit Písmu svatému: na jedné straně vlastní
cestou, na druhé straně zprostředkováním biblického textu například
při katechezi a slavení Eucharistie
· způsob setkávání s Biblí se neustále mění v souvislosti s
dobou a místem, se stavem víry a životem těch, kteří se nechali
oslovit. Je dobré povšimnout si různých zkušeností s pastorací
vycházející z Bible. Jde o zkušeností křesťanských společenství z
celého světa.
10. Především dnes, kdy nás Duch svatý vybízí k "nové evangelizaci“
uprostřed náboženské a kulturní mnohotvárnosti světa, jsme pozváni
podílet se na jedinečném vzájemném vztahu mezi biblickými texty a
znameními Boží přítomnosti, které on sám vkládá do těchto výpovědí.
Jde o inkulturaci Božího slova, o níž Bible svědčí.
Kdo dnes zkoumá dějiny s ohledem na působení Písma svatého v oblasti
náboženské, duchovní, etické a kulturní - v církvi i ve společnosti -
snadno pozná, že vskutku "Hospodin s námi učinil velké věci" (Žl
126,3). Podivuhodné věci učinil pro svůj lid, podivuhodně působní
dodnes - od prvního dne stvoření až k plnosti spásy.
II.
"Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci" (Iz 55,11)
- Formy a cesty, jak se setkávat s Božím slovem v Bibli
Hlavní úkoly
11. Je úkolem biskupů "uvádět věřící sobě svěřené do správného
užívání biblických knih, hlavně Nového zákona a především evangelií,
... aby se děti církve s jistotou a užitkem zabývaly Písmem svatým a
nechaly se proniknout jeho duchem" (Dei Verbum 25).
Jsme přesvědčení, že Pánův Duch vyzývá každou obec, aby přispěla k
novému, rozsáhlému a zřetelnému uplatnění Bible v každé oblasti
pastorace. Duch zvláště vyzývá k podporování přímého kontaktu s
Písmem svatým. Má se přitom postupovat trpělivě, přesto však s
jasnými záměry a pevným předsevzetím.
Pastorace vycházející z Bible se týká každého křesťana, měla by však
splňovat dva zvláštní předpoklady:
1) Měla by dokázat oslovit a zapojit věřící v našich farnostech,
především ty, kteří nepatří k žádnému církevnímu uskupení.
2) Měla by sjednocovat a koordinovat existující biblické iniciativy a
zkušenosti se snahou, aby Boží slovo bylo se svou mnohotvárnou
milostí přijímáno jednotlivci, skupinami i společenstvími jako
nezbytné pro růst víry a jednotu ve víře, jako posila duchovního
života a zřetelný impuls ke svědectví lidem, kteří nemají dar
víry.
Formy, jak se setkávat s Biblí v pastorační činnosti
církve
a) při slaveni liturgie
12. K setkání s Písmem svatým dochází i dnes u mnoha křesťanů
převážně, i když ne výlučně, při liturgii, především ve čteních
nedělní mše. Liturgie skutečně žije z Božího slova, je nejvhodnějším
rámcem k nasloucháni slovu, neustále nabízí díkůvzdání za takto
přijaté dary.
Naším církevním obcím musí proto zvláště záležet na tom, aby se
hlásání Bible při liturgii dělo s patřičnou důstojností a Boží lid
aby měl po ruce všechny prostředky, které chápání Písma usnadňují. V
našich podmínkách to znamená mít především k dispozici kompletní
katolické vydání biblického textu, který je užíván při liturgii.
Úkolem pastýřů bude především napomáhat lidem k pochopení
skutečnosti, že oba projevy Slova spojuje nerozlučné pouto. Bible
zvěstuje to, co se slavením dovršuje; v liturgii se uskutečňuje to,
čeho je Bible příslibem. Hlásání tohoto slova musí být středem víry a
Života věřících, kteří se shromažďují okolo Krista, aby chválili
Otce. Slavení Eucharistie, liturgický rok, svátosti uvádějící do
křesťanského života - to vše jsou body, na které je možno navázat,
snažíme-li se přiblížit Bibli lidem.
13. Nejpůsobivější liturgickou cestou k Biblí je bohoslužba slova,
zejména v rámci slavení Eucharistie. Slovo, hlásané při eucharistické
slavnosti, není jen poučením o obsahu svátosti. Slovo nelze chápat
ani jako pouhou přípravu k vlastnímu svátostnému momentu. Hlásání
slova je neodlučným prvkem slavnosti - musíme tedy označit za
nedůsledné a bezmyšlenkovité chování, přichází-li někdo na mši svatou
úmyslně pozdě.
"Ve čteních, která homilie vykládá, Bůh mluví k svému lidu, zjevuje
tajemství vykoupení a spásy a nabízí duchovní pokrm. Sám Kristus je
svým slovem přítomen mezi věřícími" (Římský misál, Všeobecný úvod
33.). Je proto třeba věnovat velkou pečlivost přednesu čtení i jeho
výkladu: Na všechna tato hlediska je nutné dbát při vzdělávání těch,
kdo vedou bohoslužbu slova, lektorů a ostatních spolupracovníků.
Takto lze nejlepším způsobem využít - liturgickou reformou obnovených
- lekcionářů, které dovolují pomocí slova sledovat celé dějiny
spásy.
V této souvislosti bychom rádi připomněli, že bohoslužba slova je
modelem pro četbu Bible. V různých formách četby Bible s vírou by se
měly zrcadlit jednotlivé momenty bohoslužby slova.
Homilie, která po čtení následuje, plní významnou úlohu. Úskalí této
důležité služby jsou všeobecně známa: odsunutí posvátného textu na
okraj, manipulace se smyslem moralizující výklad, odtažitost od
života věřících, opominutí souvislosti slova se slavností. Z toho
vyplývá, jak velkou odpovědnost má kazatel. Homilie musí uchovat
podstatu biblického slova jako "radostného poselství" o Boží nabídce
spásy lidstvu. "Kázání vykoná práci mnohem prospěšnější a více
odpovídající Bibli, jestliže věřícím nejprve pomůže poznat Boží dar
(Jan 4,10), tak jak je zjeven v Písmu, a pozitivním způsobem pochopit
nároky, které z něho vyplývají" (Papežská biblická komise, Výklad
Bible v církvi IV,C,3). Předpokládá to přiměřenou dobu přípravy,
případně za podpory ostatních členů společenství, a především jasné
poznání o tom, jakou funkci má úryvek Bible ve vztahu k ostatním
liturgickým textům. Důležitá je také snaha o těsné sepětí hlásaného
slova se slavením svátostí a životní zkušeností určitého společenství
věřících.
Tlak mnoha povinností nemůže kněze zbavit odpovědností za dobrou
přípravu. Jsou už dobré zkušeností se společným zamyšlením se kněží
nad biblickými texty liturgie příští neděle - na začátku týdne. Velmi
užitečné jsou přípravy na nedělní bohoslužbu slova v rodinách a ve
farnostech. Byly už vydány homiletické pomůcky (Josef Hrbata, Aleš
Opatmý, Tomáš Špidlík, Karel Flossmann). Do budoucna by bylo velmi
vhodné periodicky publikovat fundované exegetické rozbory
liturgických biblických čtení.
b) při uvedeni do křesťanského života
14. Dlouhá tradice církve často používá pojmu uvedení do svátostí,
které může probíhat v různé podobě. K tomuto uvedení patří však také
vyučování Božímu slovu. Křesťan musí získat schopnost číst Písmo
svaté a rozumět mu. Jedním z hlavních úkolů katecheze je proto
"uvedení do správného chápání a plodné četby Bible, což umožňuje
objevovat Boží pravdu v ní obsaženou a podněcuje k co
nejvelkodušnější odpovědi na poselství, kterým se Bůh obrací k
lidstvu ve svém slově" (Papežská biblická komise, Výklad Bible v
církvi IV, C,3).
c) při katechezi
15. Připomeňme si, že "slovem Písma je zdravě živena a svatě se
rozvíjí služba slova, totiž pastýřské kázání, katecheze a veškerá
křesťanská výchova...“ (Dei Verbum 24).
Katecheze je zajisté nejdůležitější cestou, jak získat vztah k Písmu
svatému. Znamená-li katecheze pro mnoho křesťanů - dětí, mladých i
dospělých lidí - hlavní přístup k Písmu, je nezbytné, aby Bible byla
správně zabudována do celku víry; aby neodporovala teologickému
obsahu katecheze ani aby se nemanipulovalo významem biblických textů.
Katechismus staví Bibli do širší souvislostí víry a propojuje ji se
třemi hlavními oblastmi, ve kterých se slovo prožívá: s naukou, která
je zamyšlením nad vírou církve; se svátostmi, které jsou slavením
víry v církvi a s láskou k bližnímu, která je životem z víry. Má-li
katecheze umožnit živý kontakt s Biblí, je třeba dbát na tuto těsnou
souvislost.
Katecheté by měli procházet pravidelným biblickým vzděláváním.
Katechetické pomůcky by měly být více proniknuty biblickým
duchem.
d) při vyučováni náboženství
16. Vzácnou příležitostí, jak dospět k základní znalosti Bible, je
vyučování náboženství, které považuje Bibli za svůj první pramen a
hlavní učebnici.
Vyučování náboženství by se mělo stát dobře plánovaným a intenzivním
úvodem do Písma svatého. Jde přitom o následující znalosti:
historická, literární a teologická totožnost - posvátné knihy a její
přínos k porozumění mezi židovským a křesťanským náboženstvím; místo
Bible v myšlení a životě církve; význam Bible pro ekumenismus; dosah
Bible v dějinách. zvláště v oblasti náboženství, občanského života a
umění u nás i v celé Evropě; přínos Písma svatého k mezináboženskému
dialogu v aktuálním společenském kontextu. Plánují učitelé
náboženství výuku tak, aby seznámení s posvátným textem odpovídalo na
očekávání žáků, takže všichni budou moci vnímat působivost slova,
které je schopno dát životu smysl a směr? Jsou takto připravovány
katechetické pomůcky?
Metody a oblasti přímého přístupu k Bibli
a) duchovní četba Písma - lectio divina
17. Uvedené možnosti se však mohou zcela uplatnit jen tehdy, získá-li
každý věřící přímý přístup k Písmu svatému a z vlastní iniciativy se
jím zabývá.
Zde si připomeňme vynikající zkušenost duchovní četby Písma (lectio
divina). Je známa od počátků církve, vyznačuje se solidními základy,
všem přístupnou pedagogií a vysokou účinností při zdokonalování víry.
Duchovní četba Písma (lectio divina) je individuální nebo společná
četba kratšího či delšího úryvku z Písma. vnímaného jako Boží slovo a
rozvíjeného působením Ducha svatého v rozjímání, modlitbě a
kontemplaci... Zamýšleným cílem je probouzet a živit "opravdovou a
stálou lásku" k Písmu svatému, prameni vnitřního života a apoštolské
plodnosti, podporovat také lepší chápání liturgie a zajistit bibli
přednější místo v teologickém bádání a v modlitbě" (Papežská biblická
komise, Výklad Bible v církvi IV,C,2).
I když byla původně pěstována v mnišském prostředí, na doporučení
Druhého vatikánského sněmu se dnes otevírá všem věřícím v Krista a
představuje skutečnou Boží milost, ke které by měl být přiveden každý
křesťan.
Je proto nutné, aby každé společenství věřících plánovalo a
uskutečňovalo vhodné formy duchovní četby Písma pro mladé i dospělé.
Nerozlučně k tomu patří dlouhodobé vzdělávání věřících - prováděné s
moudrostí a trpělivostí - , které nepodléhá módním výstřelkům a
namísto toho povzbuzuje k získání hlubšího poznání Boha a silnějšího
vědomí jeho vykupitelského díla. Je proto třeba zavést praxi duchovní
četby Písma a podporovat ji neustálým promýšlením. To by mělo
objasňovat důvody, které hovoří pro duchovní četbu Písma, vysvětlovat
její podstatu, cíle a metodiku, poukazovat na obtíže, a překonávat je
odkazem na zakotvení v tradici církve, zdůrazňovat užitečnost
budování společenství církve a evangelní hodnotu účinné lásky k
bližnímu. To vše jsou dary a pohnutky, které Duch svatý dává každému,
kdo bere vážně setkání s Božím slovem.
b) šíření Bible
18. Vedle snah o rozšíření praxe duchovní četby Písma je třeba starat
se také o jiné cesty, pomocí kterých Bible pevně zakotví v
křesťanském lidu. Je úkolem biblického apoštolátu tyto cesty poznávat
a podporovat.
Je třeba podporovat šíření textu Písma svatého mezi věřícími, zejména
katolického překladu s důkladnými úvody do jednotlivých knih a s
vysvětlivkami; dále je třeba vzdělávat skupiny, které se nad Biblí
setkávají, vydávat pomůcky a fundované úvody do základních pojmů
Bible. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzdělávání animátorů
skupin a systematické koordinaci jejich činnosti. Věřícím je nutno
poskytovat orientaci v množství biblických publikací nejrůznější
provenience a kvality.
c) Bible v rodině
19. Prostředím, ve kterém dnes musíme podporovat přímý kontakt s
Písmem svatým, je rodina. Máme k tomu dva důvody: rodina je prvním a
nejdůležitějším společenstvím v životě křesťana, je výsadním místem
náboženské výchovy dětí. Odpovídá to skutečnosti, že Bible jakožto
dějiny jedné Boží rodiny v mnoha lidských rodinách nabízí velké
množství pedagogických a didaktických prvků, které vycházejí vstříc
rodinnému prostředí: vyprávěcí způsob, jednoduchá a hluboká
náboženská symbolika, konkrétnost událostí a jasná nauka, zjevení
Boží lásky lidem - Božím dětem atd. Přítomnost Bible v rodině
vyžaduje nejprve, aby sami rodiče nalezli přístup k Bibli, aby byli
schopni vyprávět ji jako posvátné dějiny, aby dokázali správně
vyložit její znamení a symboly, aby se modlili žalmy, aby znali
nejdůležitější momenty dějin spásy a - především - aby žili v důvěrné
blízkosti Ježíše, jak ho líčí evangelia. Doporučujeme rodinám, aby se
připravovaly na nedělní slavení Eucharistie tím, že si během týdne
společně přečtou biblické texty, které jsou určeny pro bohoslužbu
slova následující neděle.
d) ekumenické hnutí
20. Při ekumenickém dialogu je Bible místem, na kterém se setkávají
církve a církevní společenství. Přísluší jí tedy rozhodující význam,
protože je společnou základnou různých vyznání.
"Ekumenický imperativ obsahuje pro všechny křesťany naléhavou výzvu
znovu číst inspirované texty s ochotou vůči vedeni Ducha svatého, v
lásce, upřímnosti a pokoře, rozjímat tyto texty a žít je tak, aby
dospěli k obrácení srdce a ke svatosti života, jež jsou, spolu s
modlitbou za jednotu křesťanů, duší celého ekumenického hnutí"
(Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,4).
Doporučuje se, aby "členové církví a církevních společenství četli,
pokud možno společně, Boží slovo". Ekumenická spolupráce na podporu
znalosti Písma svatého a roto spolupráci doprovázející modlitba
posilují existující pouta jednoty a představují důležitou formu
společné služby a společného svědectví v církvi i pro svět.
e) Bible a kultura
21. Na základě těsného propojení víry a kultury se dnes všeobecně
uznává, že Bible měla vynikající podíl na utváření západní i východní
kultury. I početní nevěřící ji oceňují jako velký kodex filozofie,
etiky, uměni, zvyklostí, náboženských a občanských institucí.
"Když se více zabýváme tímto bohatým pokladem Bible, pomáhá nám to
hlouběji pronikat do tajemství slova a přispívá to k dialogu mezi
kulturami a k uchování všeobecných duchovních a lidských hodnot.
Vhodnými cestami jsou přitom mj. vyučování náboženství, dialog se
skupinami či hnutími, která se věnují studiu Písma svatého, a
vysokoškolské bádání.
Vzdělávání pomocníků
22. Vysoké pastorační nároky požadují odpovídající zapojení ze strany
pomocníků či animátorů a také jejich důkladné vzdělání. I když má
vzdělání zvláštní význam, požaduje se odborné teologické vědění a
dobrá schopnost komunikovat. Koncil nás napomíná: "Proto se veškeré
duchovenstvo, v prvé řadě Kristovi kněží i všichni ostatní, kdo se
věnují službě slova, jako jáhni a katechisté, musí zabývat Písmem
svatým ve vytrvalé duchovní četbě a v pečlivém studiu" (Dei Verbum
25).
Už v semináři má být pastorační návod k používání posvátné knihy
stálým zájmem. Během vykonávání kněžské služby je třeba dbát na
pravidelnou aktualizaci. Totéž platí pro vzdělání jáhnů, lektorů,
katechetů, pastoračních pomocníků a charitativních pracovníků.
Laikové mají získat zvláštní přípravu k vedení biblických skupin
dospělých.
Ke vzdělání a k duchovnímu životu služebníků slova a jejich pomocníků
patří také pravidelné, organicky vzdělávající prohloubení v psaném
Božím slově.
Do studijních programů teologických fakult by měl být zařazen kurz
metod praktické práce s Písmem svatým (jako pomůcka může posloužit
dílo A. Hechtové: Přístupy k Bibli).
23. Jsme si vědomi toho, že setkat se důstojně se slovem, nebo lépe,
nechat se nalézt Božím slovem, vyžaduje čisté srdce a ochotu jít jeho
cestami.
Do této souvislosti patří apoštolské nasazení odborníků, jak
připomíná koncil: ,Je třeba, aby katoličtí exegeté a jiní
představitelé teologické vědy v pilné spolupráci se snažili o to, aby
pod dozorem učitelského úřadu církve vhodnými metodami tak zkoumali a
vykládali Písmo svaté, aby co největší počet služebníků Božího slova
byl schopen předkládat s užitkem lidu Božímu pokrm Písem, který
osvěcuje mysl, upevňuje vůli a rozněcuje lidské srdce láskou k Bohu"
(Dei Verbum 23).
S vědomím významu této služby se obracíme na biblisty v naší zemi s
vděčností za dosavadní pomoc a s přesvědčením, že v budoucnu ještě
více přispějí k obnově křesťanských společenství.
Pomůcky a nástroje
24. Vedle přípravy osob musíme také dbát na připravenost vhodných
nástrojů a pomůcek pro setkání s Biblí. Východiskem by měl být
posvátný text v dobrém překladu (který chybí!). Výhledově by měl být
připraven systematický projekt zevrubné biblické introdukce.
Doporučeníhodné jsou též další prostředky, které u nás zatím chybí:
"průvodce Biblí" pro různé věkové skupiny a příležitosti; návody k
soustavné četbě (popř. s odkazy na lekcionář); vybraná místa pro
vyučování náboženství a katechezi dětí; komentáře k Bibli, určené k
bohoslužbě slova; materiály pro biblické skupiny; časopisy a letáky,
které lehce srozumitelnou formou přibližují biblické poselství co
možná největšímu počtu lidí.
Obecně je přitom třeba držet se zásady, že pomůcky zesilují každou
dobrou iniciativu - ten, kdo je aplikuje, je navíc povzbuzen, aby dal
svou tvořivost do služeb slova.
25. Hromadné sdělovací prostředky, rozhlas, film a televize mohou být
cennými nástroji k šíření Božího poselství a znalosti Bible.
Při používání těchto prostředků je však třeba dodržovat určitá
pravidla a dbát na důkladnou přípravu, aby byla zaručena kvalita
výsledků. Je tedy třeba vyhnout se teatrálnímu ztvárnění, které v
zájmu maximálního efektu opomíjí poselství. Je také třeba vyhnout se
improvizaci a nabídnout kvalitu, která odpovídá podstatě posvátných
textů.
26. Je třeba doporučit vzdělávání animátorů a při zhotovování pomůcek
mít na zřeteli věrnost Božímu slovu podle víry církve a s ohledem na
ty, kterým je slovo určeno.
Biblická pastorace se pozná podle toho, že vytváří společenství
církve, prohlubuje smysl pro službu a účinnou lásku k bližnímu, vede
k vyšší exegetické a komunikativní schopnosti a přivádí lidi k "(vše
převyšujícímu) poznání Ježíše Krista" (Flp 3,8) pomocí časté četby
Písma svatého; "četba Písma však také musí být provázena modlitbou,
aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem'" (Dei Verbum 25).
Koncilový dokument chce tento aspekt zdůraznit, cituje proto výstižná
slova sv. Ambrože: "Jej oslovujeme, když se modlíme, jej posloucháme,
když čteme božské výroky".
Vybudování struktury
27. Uvedené cíle vyžadují více než srdečné přitakání a dobrou vůli.
Ke splnění očekávaných úkolů je dnes třeba dobře plánovaných aktivit
v rámci stálé struktury. Na úrovni národní vzniklo České katolické
biblické dílo. Jeho úkolem je podporovat biblické iniciativy na
celonárodní úrovni a snažit se o vybudování odpovídajících struktur v
diecézích. Spolupracuje přitom s pastoračními a katechetickými
středisky jednotlivých diecézí. V ekumenické oblasti se začíná se
spoluprací s Českou biblickou společností.
Česká biskupská konference by mohla projevit větší zájem o České
katolické biblické dílo, jehož statut schválila v roce 1993. Je
známo, že jednotliví biskupové pořádají každoročně ve svých diecézích
sbírky k podpoře činnosti České biblické společnosti. Aktivitám
Českého katolického biblického díla se od ČBK nedostává žádné
pravidelné finanční podpory.
(Redakčně zpracoval P. Chalupa - v Českých Budějovicích dne 1.6.
1998)
Zaslat reakci na tento text.
|