ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Bible v životě církve

Praenotanda & adnotanda

k tezím pro přípravu dokumentu z biblické oblasti pro Plenární sněm katolické církve v České republice.
Přípravný text se může jevit jako příliš teoretický. Z velké části tomu tak skutečně je. Ale bez teoretického základu nelze provádět správnou biblickou práci.
Základem je konstituce Druhého vatikánského koncilu o Božím zjevení Dei Verbum. Jsou zde i další dokumenty. Nezanedbatelný význam má dokument Papežské biblické komise Výklad bible v církvi z roku 1993. V praktické biblické práci zbývá u nás ještě mnoho vykonat. Máme překlady biblických textů pro liturgii. Ale nemáme katolické vydání Písma svatého. Překlady, které existují, nesplňují uspokojivě ve všem požadavky na liturgický překlad. Existují už některé pomůcky pro práci s Biblí. Ale pro biblickou pastoraci bude zapotřebí vydat pomůcek mnohem více (pro různé typy práce s Biblí). S pomocí toho všeho bude možné v plném rozsahu pěstovat a rozvíjet biblickou zbožnost.
Pro cestu vpřed je zapotřebí znát současný stav. Kromě známých údajů o vydaných publikacích bude nutné znát také údaje o rozšíření Písma svatého a jeho užívání. Příslušná komise by měla buď shromáždit známé údaje, nebo získat přehledné údaje výzkumem v České republice o:
- rozšíření Písma sv. v rodinách, popř. u jednotlivců
- existenci biblických kroužků, popř. společné meditaci Písma sv.
- pravidelnosti a frekvenci četby Písma svatého u jednotlivců, popř. v rodinách - biblických hodinách ve farnostech - bohoslužbách slova
- dalšího uplatnění Písma sv. v životě farností

Cílem všeho by měla být samozřejmě láska k Božímu slovu a jeho prožívání v životě

V Olomouci 9. června 1998
doc. ThDr. Ladislav Tichý

"... aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno" (2 8013,1)

Bible v životě církve

Teze z biblické oblasti pro přípravný dokument Plenárního sněmu katolické církve v České republice
(Podkladem pro tento text je pastýřský list Italské biskupské konfenrence z 18.11.1995. Na přípravě se pod vedením Ladislava Tichého podíleli členové přípravné komise: Mireia Ryšková, Jaroslav Brož, Josef Hřebík, Petr Chalupa a Ladislav Heryán)

I.

"Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu" (Lk 24,45)

Zásady správného používání Bible v životě církve

1. "Odtud (z onoho města) nám Otec poslal dopis, Bůh nám poslal svatá Písma. A tímto dopisem v nás měla být probuzena touha po návratu domů", píše svatý Augustin. Bible, která je církevními otci označována jako "Boží dopis lidem", je nejprve láskyplnou otcovou zprávou dětem. na kterou by měly odpovídat horlivou a přemýšlivou četbou v duchu modlitby a poslušnosti.
Církev nikdy nevnímala používání Bible jako prosté konzumování knihy, i kdyby tato kniha byla zajímavá. Požaduje spíš, aby četba tohoto díla byla skutečným setkáním ve víře a lásce. K tomu však je třeba určitých principů a jasných kriterií. Jakýkoli přístup neznamená tedy automaticky přijetí milosti, kterou nám Bůh chce darovat. Je proto naléhavým úkolem každého křesťana, především však pastýřů, aby stále měli na zřeteli podstatu Písma svatého, jak ji církev chápe.

Boží sdílení; společenství s Bohem

2. Určujícím dokumentem o tom. jak podle křesťanské víry Boží slovo směřuje k nám a my k Božímu slovu, je dnes dogmatická konstituce Druhého vatikánského sněmu Dei Verbum. Tato konstituce popisuje na jedné straně tradiční víru církve - pomocí citátů z Bible, pomocí výroků církevních otců, koncilů a učitelského úřadu - , na druhé straně ukazuje srozumitelnou a praktickou formou postavení této víry v kulturním a církevním rámci dnešního světa.
Dei Verbum je tedy nenahraditelným úvodem a nástrojem ke správnému porozumění Písmu svatému. Tato konstituce by měla být známá všem věřícím křesťanům.
3. Na základě tohoto dokumentu dokážeme porozumět pravdě a významu Písma svatého. Je součástí tajemství Božího slova, Božího zjevení, které nám chce Nejsvětější Trojice darovat. První a největší význam Bible spočívá proto jednoznačně v milosti uctivého setkání s Otcem, který hovoří ke svým dětem. Zprvu tedy nejde o dosažení jiných - veskrze oprávněných - cílů, kterými jsou poznání a praxe. Už svatý Řehoř Veliký nás napomíná: "Pomocí Božích slov se uč poznávat Boží srdce."
Jde o setkání se vzkříšeným Kristem, který je "přítomen ve svém slově, neboť mluví on sám, když se v církvi předčítá Písmo svaté" (Sacrosanctum Concilium 7).
Jde o vnímání Ducha svatého, neboť Bible se má číst a vykládat v témž Duchu, ve kterém byla sepsána. Podle svatého Řehoře Velikého dokonce Bible "roste s tím, kdo ji čte."
Jde o setkání v srdci církve, v její živé tradici, jak to objasňuje příklad Panny Marie, "do jejíhož lůna Bůh vložil všechna Písma a každé své slovo" (Rupert von Deutz) k osvícení a pro útěchu svému lidu.
Jde o hostinu, při které církev nepřestává nabízet svým věřícím "chléb života". Tak se Bible stává "posilou víry, duchovním pokrmem, čistým a nevyčerpatelným zdrojem duchovního života" (Dei Verbum 21). Jde o zhuštěné vnímání lidských a kulturních hodnot, protože Bible je knihou minulosti i přítomnosti. Zrcadli život: otázky a odpovědi, utrpení i radost, pochybnosti i jistoty člověka každé doby. Je pramenem mnoha historických, uměleckých a kulturních událostí, je skutečným duchovním dědictvím celého lidstva.
Ve světě, který touží po komunikaci, nám Bůh vychází vstříc svým slovem, aby odhalil pravdu a vytvářel společenství.

Četba v duchu církve, četba blízká životu

4. Slovo probouzí víru a shromažďuje církev. Víra církve slovo přijímá, uchovává, vykládá a šíří. Kriteria pro porozumění Bibli a výklad Bible vycházejí proto z tajemství samotného Božího slova, které se v písmenech Bible stalo tělem. Tato kriteria spočívají na božském a zároveň lidském charakteru Písma svatého a na jeho podstatném a nerozlučném spojení s celou vírou církve. Odpovídá to zkušenosti věřících, jak dosvědčuje sv. Řehoř Veliký: "Poznávám, že to, co jsem v Bibli sám nepochopil, se mi většinou vyjasnilo ve chvíli, kdy jsem předstoupil před své bratry."
Existuje řada objektivních norem, které však nevylučují mnohé jiné metody. Tyto normy, které se zčásti nacházejí v Katechismu katolické církve a zčásti v dokumentu Papežské biblické komise Výklad Bible v církvi, lze krátce shrnout takto:
- Je třeba hledat historický smysl posvátného textu. Nezbytnou pomůckou je přitom historicko- kritická metoda, která se doplňuje jinými metodami. Rozhodně je však třeba odmítnout fundamentalistickou četbu Bible a jakýkoli čistě subjektivní výklad.
- Je třeba věnovat velkou pozornost obsahu a jednotě celého Písma" tedy také tajemství Krista a církve.
- Je třeba číst Bibli v živé tradici celé církve.
- Je třeba dbát na analogii víry, tedy na soulad pravd víry v rámci celého Božího plánu zjevení.
- Je třeba naplňovat požadavek inkulturace a aktualizace, aby se Boží slovo stalo poselstvím pro naši dobu.

Důsledky pro pastorační práci

5. Na tomto pozadí bychom rádi uvedli několik metodických návodů, které by měly zajistit užitečnou četbu Bible.
a) Dbát na historický smysl
Jestliže má psané slovo podíl na tajemství vtělení, je nezbytné, abychom hledali především historický smysl, tedy to, co nám Bůh chtěl říci prostřednictvím autorů Bible. K tomu je třeba použít nástrojů odborného výkladu, abychom se vyhnuli svévolným interpretacím.
b) Porovnání s ostatními texty Bible
Jednota Božího plánu spásy, kterou Duch svatý v Bibli zjevuje, požaduje, aby každá část byla čtena na pozadí celku a jednotlivé úryvky byly vždy srovnávány s ostatními úseky. Zejména Starý zákon máme číst ve světle Nového. Také Nový zákon však máme číst s pomocí Starého, abychom poznali "Boží výchovné umění", které se vine celými dějinami spásy.
c) Četba ve spojení s církví a svátostmi
Každé ryzí setkání s Bibli, každé použití Bible vyžaduje přijetí víry církve. Čteme-li Bibli, neotvíráme prostě knihu, ale setkáváme se s Otcem, který k nám mluví v Kristu skrze Ducha. Naslouchat Nejsvětější Trojici můžeme jen tehdy, jsme-li naplněni porozuměním pro církev a věrnosti vůči církvi, která vychází z Otce, je tělem Ježíšovým a snoubenkou Ducha svatého.
Taková četba v církvi dochází své plnosti při slavení svátostí, zvláště v Eucharistii, která je zdrojem a vrcholem Božího sdílení se lidem, a také při hlásání slova, které má být potvrzováno i životem.
d) Dbát na velké otázky naši doby
Jako slovo živého Boha je Písmo svaté neustále moderní a aktuální pro každého čtenáře. Osvěcuje, napomíná, sytí.
Pomocí slova, které bylo kdysi sepsáno, nám Duch svatý pomáhá poznat smysl, který on sám dává otázkám a událostem naší doby. Uschopňuje nás, abychom poznávali Bibli v životě a život v Bibli.
e) Schopnost vnímat souvislost mezi Bibli a životem
Jako každé slovo je i slovo Boží součástí naší komunikace. Ta musí na jedné straně respektovat tajemství a transcendentní charakter tohoto slova, na druhé straně však dbát na pedagogii a didaktiku Bible s ohledem na požadavky, které vyplývají ze skutečnosti, že Bible je literaturou i poselstvím. Současně je třeba vnímat situaci adresátů.

6. Bible tedy patří k životu církve, je jejím základním dokumentem a "nejvyšším měřítkem její víry", má mimořádnou lidskou a kulturní hodnotu, je především prostředkem neustálého nitemého dialogu mezi církví a jejím Pánem. Musíme si uvědomovat nevyčerpatelnou dynamiku, která se díky Písmu svatému projevuje v životě věřících: Nejprve je zde hlásání slova a naslouchání slovu; neodlučně je však s tím spojeno slavení slova ve svátosti. Jeden a týž je "stůl Božího slova a stůl Kristova těla". Nasloucháni slovu a slavení slova pak nutně přechází v životní zkušenost - v podobě svědectví, služby a lásky k bližním. Na konci cesty se slovo stává posláním. Svědčí o tom apoštol Pavel, který po svých dramatických setkáních s lidmi, náboženstvími a kulturami, které "hledaly, zda by se ho snad nějakým způsobem mohly dopátrat" (Sk 17,27), statečně vyznává: "Koho takto uctíváte, a ještě j nemáte, toho vám zvěstuji" (Sk 17,23).

Návod k jednání

Jestliže si uvědomíme tuto dynamiku, poznáváme velmi jasně, že Bible i pastorace z ní vycházející jsou v církvi přítomny, a to ve všech oblastech víry: při hlásání a v katechezi, v liturgii a při slavení, v modlitbě a rozjímání, individuálně i ve společenství, zvláště v rodině; ve svědectví charitativní práce, v oblasti ekumenismu i v dialogu mezi náboženstvími.
Pastorace vycházející z Bible má tedy pronikat veškerou pastoraci církve. Pomocí Písma svatého má lidi přivádět k životu z víry a k poznání církve. Dostává se jim neustále nezměrného bohatství, které vychází z živého svědectví dějin spásy, z jejich událostí a hlavních postav, z jejich hlubokého smyslu a jejich výzvy k rozhodnutí.

8. Na základě těchto úvah by měla pastorace vycházející z Bible sledovat tyto cíle:
· pomáhat věřícím, aby sami a ve skupině Bibli poznávali a četli s ohledem na teologický a historický charakter Písma svatého
· povzbuzovat věřící k přímému setkávání se psaným Božím slovem; uschopňovat je, aby slovu naslouchali a s jeho pomocí se dokázali modlit, aby se snažili Boží slovo aktualizovat a převádět do života
· umožnit vzájemnou výměnu názorů, jak tomu bývá v biblických skupinách
· poskytnout vzdělání služebníkům slova i ostatním spolupracovníkům, aby dokázali uvádět věřící do Bible.

9. Máme-li dosáhnout těchto cílů, je třeba dodržet jasné metodické zásady:
· zabývat se Biblí je samo o sobě hodnotou, i když nejde o hodnotu absolutní; setkání s Biblí má tedy být - co se formy týče - autonomní, má však zároveň zůstat v těsném spojení s ostatními formami hlásání víry, jak vyplývají z tradice církve (s liturgií, katechezi atd.)
· je třeba dbát na dva odlišné, navzájem se však doplňující způsoby, jak se přiblížit Písmu svatému: na jedné straně vlastní cestou, na druhé straně zprostředkováním biblického textu například při katechezi a slavení Eucharistie
· způsob setkávání s Biblí se neustále mění v souvislosti s dobou a místem, se stavem víry a životem těch, kteří se nechali oslovit. Je dobré povšimnout si různých zkušeností s pastorací vycházející z Bible. Jde o zkušeností křesťanských společenství z celého světa.

10. Především dnes, kdy nás Duch svatý vybízí k "nové evangelizaci“ uprostřed náboženské a kulturní mnohotvárnosti světa, jsme pozváni podílet se na jedinečném vzájemném vztahu mezi biblickými texty a znameními Boží přítomnosti, které on sám vkládá do těchto výpovědí. Jde o inkulturaci Božího slova, o níž Bible svědčí.
Kdo dnes zkoumá dějiny s ohledem na působení Písma svatého v oblasti náboženské, duchovní, etické a kulturní - v církvi i ve společnosti - snadno pozná, že vskutku "Hospodin s námi učinil velké věci" (Žl 126,3). Podivuhodné věci učinil pro svůj lid, podivuhodně působní dodnes - od prvního dne stvoření až k plnosti spásy.

II.

"Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci" (Iz 55,11) - Formy a cesty, jak se setkávat s Božím slovem v Bibli

Hlavní úkoly

11. Je úkolem biskupů "uvádět věřící sobě svěřené do správného užívání biblických knih, hlavně Nového zákona a především evangelií, ... aby se děti církve s jistotou a užitkem zabývaly Písmem svatým a nechaly se proniknout jeho duchem" (Dei Verbum 25).
Jsme přesvědčení, že Pánův Duch vyzývá každou obec, aby přispěla k novému, rozsáhlému a zřetelnému uplatnění Bible v každé oblasti pastorace. Duch zvláště vyzývá k podporování přímého kontaktu s Písmem svatým. Má se přitom postupovat trpělivě, přesto však s jasnými záměry a pevným předsevzetím.
Pastorace vycházející z Bible se týká každého křesťana, měla by však splňovat dva zvláštní předpoklady:
1) Měla by dokázat oslovit a zapojit věřící v našich farnostech, především ty, kteří nepatří k žádnému církevnímu uskupení.
2) Měla by sjednocovat a koordinovat existující biblické iniciativy a zkušenosti se snahou, aby Boží slovo bylo se svou mnohotvárnou milostí přijímáno jednotlivci, skupinami i společenstvími jako nezbytné pro růst víry a jednotu ve víře, jako posila duchovního života a zřetelný impuls ke svědectví lidem, kteří nemají dar víry.

Formy, jak se setkávat s Biblí v pastorační činnosti církve

a) při slaveni liturgie
12. K setkání s Písmem svatým dochází i dnes u mnoha křesťanů převážně, i když ne výlučně, při liturgii, především ve čteních nedělní mše. Liturgie skutečně žije z Božího slova, je nejvhodnějším rámcem k nasloucháni slovu, neustále nabízí díkůvzdání za takto přijaté dary.
Naším církevním obcím musí proto zvláště záležet na tom, aby se hlásání Bible při liturgii dělo s patřičnou důstojností a Boží lid aby měl po ruce všechny prostředky, které chápání Písma usnadňují. V našich podmínkách to znamená mít především k dispozici kompletní katolické vydání biblického textu, který je užíván při liturgii. Úkolem pastýřů bude především napomáhat lidem k pochopení skutečnosti, že oba projevy Slova spojuje nerozlučné pouto. Bible zvěstuje to, co se slavením dovršuje; v liturgii se uskutečňuje to, čeho je Bible příslibem. Hlásání tohoto slova musí být středem víry a Života věřících, kteří se shromažďují okolo Krista, aby chválili Otce. Slavení Eucharistie, liturgický rok, svátosti uvádějící do křesťanského života - to vše jsou body, na které je možno navázat, snažíme-li se přiblížit Bibli lidem.
13. Nejpůsobivější liturgickou cestou k Biblí je bohoslužba slova, zejména v rámci slavení Eucharistie. Slovo, hlásané při eucharistické slavnosti, není jen poučením o obsahu svátosti. Slovo nelze chápat ani jako pouhou přípravu k vlastnímu svátostnému momentu. Hlásání slova je neodlučným prvkem slavnosti - musíme tedy označit za nedůsledné a bezmyšlenkovité chování, přichází-li někdo na mši svatou úmyslně pozdě.
"Ve čteních, která homilie vykládá, Bůh mluví k svému lidu, zjevuje tajemství vykoupení a spásy a nabízí duchovní pokrm. Sám Kristus je svým slovem přítomen mezi věřícími" (Římský misál, Všeobecný úvod 33.). Je proto třeba věnovat velkou pečlivost přednesu čtení i jeho výkladu: Na všechna tato hlediska je nutné dbát při vzdělávání těch, kdo vedou bohoslužbu slova, lektorů a ostatních spolupracovníků. Takto lze nejlepším způsobem využít - liturgickou reformou obnovených - lekcionářů, které dovolují pomocí slova sledovat celé dějiny spásy.
V této souvislosti bychom rádi připomněli, že bohoslužba slova je modelem pro četbu Bible. V různých formách četby Bible s vírou by se měly zrcadlit jednotlivé momenty bohoslužby slova.
Homilie, která po čtení následuje, plní významnou úlohu. Úskalí této důležité služby jsou všeobecně známa: odsunutí posvátného textu na okraj, manipulace se smyslem moralizující výklad, odtažitost od života věřících, opominutí souvislosti slova se slavností. Z toho vyplývá, jak velkou odpovědnost má kazatel. Homilie musí uchovat podstatu biblického slova jako "radostného poselství" o Boží nabídce spásy lidstvu. "Kázání vykoná práci mnohem prospěšnější a více odpovídající Bibli, jestliže věřícím nejprve pomůže poznat Boží dar (Jan 4,10), tak jak je zjeven v Písmu, a pozitivním způsobem pochopit nároky, které z něho vyplývají" (Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,3). Předpokládá to přiměřenou dobu přípravy, případně za podpory ostatních členů společenství, a především jasné poznání o tom, jakou funkci má úryvek Bible ve vztahu k ostatním liturgickým textům. Důležitá je také snaha o těsné sepětí hlásaného slova se slavením svátostí a životní zkušeností určitého společenství věřících.
Tlak mnoha povinností nemůže kněze zbavit odpovědností za dobrou přípravu. Jsou už dobré zkušeností se společným zamyšlením se kněží nad biblickými texty liturgie příští neděle - na začátku týdne. Velmi užitečné jsou přípravy na nedělní bohoslužbu slova v rodinách a ve farnostech. Byly už vydány homiletické pomůcky (Josef Hrbata, Aleš Opatmý, Tomáš Špidlík, Karel Flossmann). Do budoucna by bylo velmi vhodné periodicky publikovat fundované exegetické rozbory liturgických biblických čtení.

b) při uvedeni do křesťanského života
14. Dlouhá tradice církve často používá pojmu uvedení do svátostí, které může probíhat v různé podobě. K tomuto uvedení patří však také vyučování Božímu slovu. Křesťan musí získat schopnost číst Písmo svaté a rozumět mu. Jedním z hlavních úkolů katecheze je proto "uvedení do správného chápání a plodné četby Bible, což umožňuje objevovat Boží pravdu v ní obsaženou a podněcuje k co nejvelkodušnější odpovědi na poselství, kterým se Bůh obrací k lidstvu ve svém slově" (Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV, C,3).

c) při katechezi
15. Připomeňme si, že "slovem Písma je zdravě živena a svatě se rozvíjí služba slova, totiž pastýřské kázání, katecheze a veškerá křesťanská výchova...“ (Dei Verbum 24).
Katecheze je zajisté nejdůležitější cestou, jak získat vztah k Písmu svatému. Znamená-li katecheze pro mnoho křesťanů - dětí, mladých i dospělých lidí - hlavní přístup k Písmu, je nezbytné, aby Bible byla správně zabudována do celku víry; aby neodporovala teologickému obsahu katecheze ani aby se nemanipulovalo významem biblických textů. Katechismus staví Bibli do širší souvislostí víry a propojuje ji se třemi hlavními oblastmi, ve kterých se slovo prožívá: s naukou, která je zamyšlením nad vírou církve; se svátostmi, které jsou slavením víry v církvi a s láskou k bližnímu, která je životem z víry. Má-li katecheze umožnit živý kontakt s Biblí, je třeba dbát na tuto těsnou souvislost.
Katecheté by měli procházet pravidelným biblickým vzděláváním. Katechetické pomůcky by měly být více proniknuty biblickým duchem.

d) při vyučováni náboženství
16. Vzácnou příležitostí, jak dospět k základní znalosti Bible, je vyučování náboženství, které považuje Bibli za svůj první pramen a hlavní učebnici.
Vyučování náboženství by se mělo stát dobře plánovaným a intenzivním úvodem do Písma svatého. Jde přitom o následující znalosti: historická, literární a teologická totožnost - posvátné knihy a její přínos k porozumění mezi židovským a křesťanským náboženstvím; místo Bible v myšlení a životě církve; význam Bible pro ekumenismus; dosah Bible v dějinách. zvláště v oblasti náboženství, občanského života a umění u nás i v celé Evropě; přínos Písma svatého k mezináboženskému dialogu v aktuálním společenském kontextu. Plánují učitelé náboženství výuku tak, aby seznámení s posvátným textem odpovídalo na očekávání žáků, takže všichni budou moci vnímat působivost slova, které je schopno dát životu smysl a směr? Jsou takto připravovány katechetické pomůcky?

Metody a oblasti přímého přístupu k Bibli

a) duchovní četba Písma - lectio divina
17. Uvedené možnosti se však mohou zcela uplatnit jen tehdy, získá-li každý věřící přímý přístup k Písmu svatému a z vlastní iniciativy se jím zabývá.
Zde si připomeňme vynikající zkušenost duchovní četby Písma (lectio divina). Je známa od počátků církve, vyznačuje se solidními základy, všem přístupnou pedagogií a vysokou účinností při zdokonalování víry. Duchovní četba Písma (lectio divina) je individuální nebo společná četba kratšího či delšího úryvku z Písma. vnímaného jako Boží slovo a rozvíjeného působením Ducha svatého v rozjímání, modlitbě a kontemplaci... Zamýšleným cílem je probouzet a živit "opravdovou a stálou lásku" k Písmu svatému, prameni vnitřního života a apoštolské plodnosti, podporovat také lepší chápání liturgie a zajistit bibli přednější místo v teologickém bádání a v modlitbě" (Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,2).
I když byla původně pěstována v mnišském prostředí, na doporučení Druhého vatikánského sněmu se dnes otevírá všem věřícím v Krista a představuje skutečnou Boží milost, ke které by měl být přiveden každý křesťan.
Je proto nutné, aby každé společenství věřících plánovalo a uskutečňovalo vhodné formy duchovní četby Písma pro mladé i dospělé. Nerozlučně k tomu patří dlouhodobé vzdělávání věřících - prováděné s moudrostí a trpělivostí - , které nepodléhá módním výstřelkům a namísto toho povzbuzuje k získání hlubšího poznání Boha a silnějšího vědomí jeho vykupitelského díla. Je proto třeba zavést praxi duchovní četby Písma a podporovat ji neustálým promýšlením. To by mělo objasňovat důvody, které hovoří pro duchovní četbu Písma, vysvětlovat její podstatu, cíle a metodiku, poukazovat na obtíže, a překonávat je odkazem na zakotvení v tradici církve, zdůrazňovat užitečnost budování společenství církve a evangelní hodnotu účinné lásky k bližnímu. To vše jsou dary a pohnutky, které Duch svatý dává každému, kdo bere vážně setkání s Božím slovem.

b) šíření Bible
18. Vedle snah o rozšíření praxe duchovní četby Písma je třeba starat se také o jiné cesty, pomocí kterých Bible pevně zakotví v křesťanském lidu. Je úkolem biblického apoštolátu tyto cesty poznávat a podporovat.
Je třeba podporovat šíření textu Písma svatého mezi věřícími, zejména katolického překladu s důkladnými úvody do jednotlivých knih a s vysvětlivkami; dále je třeba vzdělávat skupiny, které se nad Biblí setkávají, vydávat pomůcky a fundované úvody do základních pojmů Bible. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzdělávání animátorů skupin a systematické koordinaci jejich činnosti. Věřícím je nutno poskytovat orientaci v množství biblických publikací nejrůznější provenience a kvality.

c) Bible v rodině
19. Prostředím, ve kterém dnes musíme podporovat přímý kontakt s Písmem svatým, je rodina. Máme k tomu dva důvody: rodina je prvním a nejdůležitějším společenstvím v životě křesťana, je výsadním místem náboženské výchovy dětí. Odpovídá to skutečnosti, že Bible jakožto dějiny jedné Boží rodiny v mnoha lidských rodinách nabízí velké množství pedagogických a didaktických prvků, které vycházejí vstříc rodinnému prostředí: vyprávěcí způsob, jednoduchá a hluboká náboženská symbolika, konkrétnost událostí a jasná nauka, zjevení Boží lásky lidem - Božím dětem atd. Přítomnost Bible v rodině vyžaduje nejprve, aby sami rodiče nalezli přístup k Bibli, aby byli schopni vyprávět ji jako posvátné dějiny, aby dokázali správně vyložit její znamení a symboly, aby se modlili žalmy, aby znali nejdůležitější momenty dějin spásy a - především - aby žili v důvěrné blízkosti Ježíše, jak ho líčí evangelia. Doporučujeme rodinám, aby se připravovaly na nedělní slavení Eucharistie tím, že si během týdne společně přečtou biblické texty, které jsou určeny pro bohoslužbu slova následující neděle.

d) ekumenické hnutí
20. Při ekumenickém dialogu je Bible místem, na kterém se setkávají církve a církevní společenství. Přísluší jí tedy rozhodující význam, protože je společnou základnou různých vyznání.
"Ekumenický imperativ obsahuje pro všechny křesťany naléhavou výzvu znovu číst inspirované texty s ochotou vůči vedeni Ducha svatého, v lásce, upřímnosti a pokoře, rozjímat tyto texty a žít je tak, aby dospěli k obrácení srdce a ke svatosti života, jež jsou, spolu s modlitbou za jednotu křesťanů, duší celého ekumenického hnutí" (Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,4).
Doporučuje se, aby "členové církví a církevních společenství četli, pokud možno společně, Boží slovo". Ekumenická spolupráce na podporu znalosti Písma svatého a roto spolupráci doprovázející modlitba posilují existující pouta jednoty a představují důležitou formu společné služby a společného svědectví v církvi i pro svět.

e) Bible a kultura
21. Na základě těsného propojení víry a kultury se dnes všeobecně uznává, že Bible měla vynikající podíl na utváření západní i východní kultury. I početní nevěřící ji oceňují jako velký kodex filozofie, etiky, uměni, zvyklostí, náboženských a občanských institucí.
"Když se více zabýváme tímto bohatým pokladem Bible, pomáhá nám to hlouběji pronikat do tajemství slova a přispívá to k dialogu mezi kulturami a k uchování všeobecných duchovních a lidských hodnot. Vhodnými cestami jsou přitom mj. vyučování náboženství, dialog se skupinami či hnutími, která se věnují studiu Písma svatého, a vysokoškolské bádání.

Vzdělávání pomocníků

22. Vysoké pastorační nároky požadují odpovídající zapojení ze strany pomocníků či animátorů a také jejich důkladné vzdělání. I když má vzdělání zvláštní význam, požaduje se odborné teologické vědění a dobrá schopnost komunikovat. Koncil nás napomíná: "Proto se veškeré duchovenstvo, v prvé řadě Kristovi kněží i všichni ostatní, kdo se věnují službě slova, jako jáhni a katechisté, musí zabývat Písmem svatým ve vytrvalé duchovní četbě a v pečlivém studiu" (Dei Verbum 25).
Už v semináři má být pastorační návod k používání posvátné knihy stálým zájmem. Během vykonávání kněžské služby je třeba dbát na pravidelnou aktualizaci. Totéž platí pro vzdělání jáhnů, lektorů, katechetů, pastoračních pomocníků a charitativních pracovníků. Laikové mají získat zvláštní přípravu k vedení biblických skupin dospělých.
Ke vzdělání a k duchovnímu životu služebníků slova a jejich pomocníků patří také pravidelné, organicky vzdělávající prohloubení v psaném Božím slově.
Do studijních programů teologických fakult by měl být zařazen kurz metod praktické práce s Písmem svatým (jako pomůcka může posloužit dílo A. Hechtové: Přístupy k Bibli).
23. Jsme si vědomi toho, že setkat se důstojně se slovem, nebo lépe, nechat se nalézt Božím slovem, vyžaduje čisté srdce a ochotu jít jeho cestami.
Do této souvislosti patří apoštolské nasazení odborníků, jak připomíná koncil: ,Je třeba, aby katoličtí exegeté a jiní představitelé teologické vědy v pilné spolupráci se snažili o to, aby pod dozorem učitelského úřadu církve vhodnými metodami tak zkoumali a vykládali Písmo svaté, aby co největší počet služebníků Božího slova byl schopen předkládat s užitkem lidu Božímu pokrm Písem, který osvěcuje mysl, upevňuje vůli a rozněcuje lidské srdce láskou k Bohu" (Dei Verbum 23).
S vědomím významu této služby se obracíme na biblisty v naší zemi s vděčností za dosavadní pomoc a s přesvědčením, že v budoucnu ještě více přispějí k obnově křesťanských společenství.

Pomůcky a nástroje

24. Vedle přípravy osob musíme také dbát na připravenost vhodných nástrojů a pomůcek pro setkání s Biblí. Východiskem by měl být posvátný text v dobrém překladu (který chybí!). Výhledově by měl být připraven systematický projekt zevrubné biblické introdukce.
Doporučeníhodné jsou též další prostředky, které u nás zatím chybí: "průvodce Biblí" pro různé věkové skupiny a příležitosti; návody k soustavné četbě (popř. s odkazy na lekcionář); vybraná místa pro vyučování náboženství a katechezi dětí; komentáře k Bibli, určené k bohoslužbě slova; materiály pro biblické skupiny; časopisy a letáky, které lehce srozumitelnou formou přibližují biblické poselství co možná největšímu počtu lidí.
Obecně je přitom třeba držet se zásady, že pomůcky zesilují každou dobrou iniciativu - ten, kdo je aplikuje, je navíc povzbuzen, aby dal svou tvořivost do služeb slova.
25. Hromadné sdělovací prostředky, rozhlas, film a televize mohou být cennými nástroji k šíření Božího poselství a znalosti Bible.
Při používání těchto prostředků je však třeba dodržovat určitá pravidla a dbát na důkladnou přípravu, aby byla zaručena kvalita výsledků. Je tedy třeba vyhnout se teatrálnímu ztvárnění, které v zájmu maximálního efektu opomíjí poselství. Je také třeba vyhnout se improvizaci a nabídnout kvalitu, která odpovídá podstatě posvátných textů.
26. Je třeba doporučit vzdělávání animátorů a při zhotovování pomůcek mít na zřeteli věrnost Božímu slovu podle víry církve a s ohledem na ty, kterým je slovo určeno.
Biblická pastorace se pozná podle toho, že vytváří společenství církve, prohlubuje smysl pro službu a účinnou lásku k bližnímu, vede k vyšší exegetické a komunikativní schopnosti a přivádí lidi k "(vše převyšujícímu) poznání Ježíše Krista" (Flp 3,8) pomocí časté četby Písma svatého; "četba Písma však také musí být provázena modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem'" (Dei Verbum 25).
Koncilový dokument chce tento aspekt zdůraznit, cituje proto výstižná slova sv. Ambrože: "Jej oslovujeme, když se modlíme, jej posloucháme, když čteme božské výroky".

Vybudování struktury

27. Uvedené cíle vyžadují více než srdečné přitakání a dobrou vůli. Ke splnění očekávaných úkolů je dnes třeba dobře plánovaných aktivit v rámci stálé struktury. Na úrovni národní vzniklo České katolické biblické dílo. Jeho úkolem je podporovat biblické iniciativy na celonárodní úrovni a snažit se o vybudování odpovídajících struktur v diecézích. Spolupracuje přitom s pastoračními a katechetickými středisky jednotlivých diecézí. V ekumenické oblasti se začíná se spoluprací s Českou biblickou společností.
Česká biskupská konference by mohla projevit větší zájem o České katolické biblické dílo, jehož statut schválila v roce 1993. Je známo, že jednotliví biskupové pořádají každoročně ve svých diecézích sbírky k podpoře činnosti České biblické společnosti. Aktivitám Českého katolického biblického díla se od ČBK nedostává žádné pravidelné finanční podpory.

(Redakčně zpracoval P. Chalupa - v Českých Budějovicích dne 1.6. 1998)




Zaslat reakci na tento text.