§ 125
a) Teologický pohled na sociální komunikaci vychází z nauky o Trojici, o stvoření a o inkarnaci. Prostředky sociální komunikace mohou pomáhat vytvářet společenství lidí, které je zakotveno a zároveň zpodobeno v tajemství trojjediného Boha. Důvodem ke komunikaci a zároveň vzorem v ní je Bůh, který se nám sdělil ve vtěleném Slově, který uložil svým učedníkům, aby přinášeli radostnou zvěst všem lidem a aby ji hlásali „ve světle“ a „ze střechy“. Prostředky sociální komunikace pak mohou sloužit budování společenství, mohou pomoci člověku naplnit jedno z jeho základních práv, totiž právo na informaci, a uspokojovat jednu z jeho základních potřeb, totiž potřebu komunikovat. Plní dále funkci výchovnou, kontrolní, zábavní, tvorby veřejného mínění a předávání hodnot. Jako každý jiný účinný nástroj v lidských rukou mohou působit také pravý opak a škodit.
b) Média tvoří autonomní společenské prostředí s vlastními zákonitostmi a vývojem. Pro katolíky jsou média významná ze tří důvodů: napomáhají dnešnímu světu církev pochopit; podněcují dialog uvnitř církve; umožňují jí pochopit mentalitu a lidi dnešní doby.
§ 126
a) Křesťanská angažovanost v mediální oblasti se před rokem 1989 mohla projevovat pouze omezeně, a to především v oblasti samizdatu (Teologické texty, Informace o církvi aj.) a zahraniční produkce (Křesťanská akademie v Římě, Opus bonum, římské Studie). Éra samizdatu byla charakterizována silnou motivací, často nedostatečnými technickými i personálními podmínkami, zdravým nadšením a ochotou podstupovat poměrně vysoká rizika. Po roce 1989 se otevřely do té doby netušené možnosti, v nichž vyrostla řada aktivit či ambicí nesených často přetrvávajícím nadšením, avšak postupně narážejících na ekonomické limity a nedostatek profesionality, což v řadě případů vedlo k jejich zániku.
b) V současné době je církev přítomna různým způsobem ve všech důležitých typech médií, v tisku, rozhlase, televizi a na internetu. Ve všech oblastech existují aktivity, jejichž zřizovateli jsou církevní subjekty; aktivity, kde církev participuje na médiu zřízeném jiným subjektem, případně s ním spolupracuje. V některých médiích je přítomna skrze práci jednotlivých křesťanů. Kromě profesionálních pracovníků, jež tato oblast vyžaduje, je významná činnost dobrovolnická, například ve sféře řady farních časopisů a internetových stránek. Funkci oficiální tiskové agentury české církve plní Tiskové středisko České biskupské konference, aktivní spolupráci s médii zajišťují u některých církevních subjektů tiskoví mluvčí. V oblasti vzdělávání působí Vyšší odborná škola publicistiky, teologické fakulty, k mediální problematice se pořádají příležitostné semináře. V oblasti mediální politiky se v legislativním procesu angažují jednotliví křesťané, v ojedinělých případech státní legislativa počítá s hlasem církví.
c) Většina aktivit církevních médií je zaměřena informačně, vnitrocírkevní dialog je záležitostí postupného vývoje mentality.
§ 127
a) Sněm vybízí místní církev, aby se zabývala osvětou a vzděláváním, učila se promýšlet zákonitosti mediálního procesu a způsoby, jak do něj jednotlivci i instituce mohou vstupovat, a tím jej ovlivňovat. Významnou oblastí je rovněž plynulost informací mezi biskupstvími, Českou biskupskou konferencí, řeholníky, farnostmi a všemi ostatními církevními institucemi.
b) Dále je nezbytné zabývat se personálním a materiálním zabezpečením vlastních mediálních struktur, formulovat vlastní pastorační plány v oblasti mediální pedagogiky (výchova k zacházení s médii) a mediálních strategií (umět zviditelňovat i bránit před zneužitím).
c) Bude vhodné promyslet slova Jana Pavla II.: „A konečně také vydávání knih a časopisů zasluhuje, aby vaším prozíravým pastoračním nasazením bylo podporováno a zhodnocováno“.
d) Sněm považuje požadovanou profesionální kvalitu a smýšlení s církví za základní podmínky pro vznik, hodnocení a plánování práce církevních medií, především pro Katolický týdeník a české vysílání Vatikánského rozhlasu.
|