Ing. Cyril Martinek

Otevřenost církve vůči světu: sněm katolické církve, Velehrad

Prof. Mlčoch už zde uvedl, že Průvodce zasedáním sněmu, Vademecum, prakticky neobráží v tématických skupinách problémy vztahu české církve k evangelizaci současné společnosti.
Domnívám se, že dnes, po více jak čtyřiceti letech od II. vatikánského koncilu by se i česká církev mohla odvážit mluvit o problémech svého vztahu k soudobé společnosti („ad extra“) a nesoustřeďovala se jen na své vnitřní problémy (ad intra“).
V době konání koncilu vyslovil jeden kritik bonmot, že Pastorální konstituce Gaudium et spes je něco jako Noemova archa, do níž se na koncilu provizorně snesla všechna témata, pro které se jinde nenašlo místo. Vyvolala tím velké naděje a hrozilo, že pak způsobí tím větší zklamání. Ale stalo něco neuvěřitelného, udál se přímo převrat ve smýšlení a postoji. Církev se otevírá světu, nepovažuje ho už za protivníka, kterého musí porazit, nýbrž za přítele, jemuž chce naslouchat a jemuž chce pomáhat. Církev pochopila, že se musí se světem solidarizovat a setkat se s ním v upřímném a přátelském rozhovoru. A měla by to pochopit i česká církev a podle toho jednat. Téma „Církev ve světě“ bylo na koncilu tak naléhavé, že jej vůbec nebylo možno obejít a myslím, že i naše církev by se neměla bát otevřít se světu, který se po II. světové válce radikálně změnil. Od dob pontifikátu Jana XXIII. zavanul v církvi duch dialogu, který definitivně prolomil odmítavý postoj církve vůči modernímu světu. Profesor Karel Skalický ve své knize „Radost a naděje říká, že předkoncilní církev se podobala obleženému středověkému městu s opevněnými hradbami, zavřenými branami a vytaženými padacími mosty. Církev na koncilu pochopila, že lidstvo je na prahu nové dějinné epochy, epochy sjednocování světa, kdy v důsledku technické civilizace se svět stává globální vesnicí a největší chybou křesťanů by bylo, kdyby nechali svět, aby se vytvářel a sjednocoval bez nich. Před námi se otevírá nová cesta, na kterou chceme s odvahou vykročit. Dobře to vyjádřil papež Jan Pavel II., když během své pastorační cesty ve Francii v roce 1997 zdůraznil, že církev se nedívá na svoje dědictví jako na poklad dávno zašlé minulosti, ale jako na mocnou inspiraci k tomu, aby se vydávala na pouť víry po stále nových cestách. Do průmyslového věku 19. století vstupovala církev nepřipravená, dnes však jsou vývojové trendy tak zřejmé, že církev se může na budoucnost připravit. Jen dobře číst „znamení času“! A to je velká výzva i pro českou církev!
Pastorální konstituce GS kritizuje politickou a sociální lhostejnost křesťanů a vyzývá je, aby vnímali znamení doby a všestranně se zapojili do veřejného života. Hybnou silou církve se mají stát laici. Jsou vzdělaní v různých vědních oborech, a proto mají svými profesionálními znalostmi a osobní odpovědností vnášet do světa hospodářství a politiky křesťanského ducha, a tak napomáhat obnově časného řádu. Mají jednat na vlastní odpovědnost ve světle křesťanské moudrosti.
V dnešní době stále častěji slyšíme, že politika je špinavost, a proto by se jí křesťan měl spíše vyhýbat. Jenže politika není jen bojem o moc, ale také službou člověku, uměním a příležitostí pro lidi statečné, zásadové, pravdomluvné a neúplatné. Angažovanost věřících laiků v politice však předpokládá hluboké zakotvení ve víře, nadání, odbornou průpravu, pevný charakter a odvahu. Konstituce označuje politiku za „obtížné a vznešené umění“! A je úkolem duchovních vůdců, aby laiky k tomuto úkolu formovali a připravovali.
Pastorální konstituce Gaudium et spes, která se stala nejdelší a nejdiskutovanější konstitucí koncilu, spojuje pozemské skutečnosti s vykupitelským plánem Božím. Kristus slíbil své církvi, že s ní bude až do konce věků a že ji brány pekelné nepřemohou. Ale je otázka, která církev je autentickou hlasatelkou radostné zvěsti evangelia, zda mocná a vlivná církev, která se déle než tisíc let podílela na řízení běhu světa nebo chudá, trpící a sloužící církev, která může být budoucností světa v příštím tisíciletí.
Nemám sice právo podávat návrhy, ale domnívám se, že i česká církev by se měla otevřít světu a příští zasedání sněmu by se mohlo více zaměřit na pastorální konstituci Gaudium et spes.

Zaslat reakci na tento text.