Obecné aspekty plenárního sněmu

Pavel Ambros
Přípravná komise plenárního sněmu katolické církve v ČR
22. října 1996

Jaká je základní charakteristika plenárního sněmu? Slaví se. Je slavností. Jsem přesvědčen o tom, že není předčasné o tom hovořit, poněvadž tento poslední krok bude rozhodující. Výsledek plenárního sněmu nemůžeme zcela postihnout kán. 445. Význam sněmu spočívá ve slavení jednoty církve. Cílem sněmu nemůže být jen diskuse, dialog nebo obnova institucí. Plenární sněm je výrazem:
- »communio cum Deo et hominibus«
- »communio ecclesiae et ecclesiarum«
- univerzální církev se uskutečňuje v místní církvi a skrze místní církev (»in quibus et ex quibus una et unica ecclesia catholica exsistit« LG 23)
- jednota kněží v místní církvi na základě jejich účasti na plnosti kněžství
- jednota laiků, analogicky spoluzodpovědných za místní církev, »communio ecclesiastica«

Z tohoto důvodu:
Jsou důležité nejen samotné práce sněmu, popřípadě jeho výsledky, ale i to, čeho je vědomím, snad lépe řečeno vědomím koho.
Proto by měl sněm vyjádřit nejdříve své vyznání víry (LG 4) v dějinách, obnovit historickou paměť křesťanského společenství, definovat podobu obrácení, které je třeba vyjádřit zcela konkrétně, a stanovit úkoly.
Název plenárního sněmu by měl vyjadřovat citlivěji skutečnost, že se jedná o sněm dvou církevních provincií a dvou charakteristicky odlišných a přece vzájemně jednotných místních církví.
Své místo v univerzální církvi by měla formulovat v duchu cyrilometodějské tradice, a to ekumenicky, aby se mohla stát i integrující součástí jednoty s pravoslavnými církvemi i s ostatními křesťanskými společenstvími.
Měla být nalézt vyjádření tak bohaté, aby vyjádřil celou rozmanitost a bohatství duchovních, řeholních a historických tradic, včetně všech neveřejných forem života církve v období komunismu.
Zasvěcený život má místní církev objevit jako svůj velký a zcela nepostradatelný dar.

Jednací řád proto musí obsahovat takové struktury dialogu, spolupráce a společného konání, aby různé a legitimně různorodé části církevního společenství
- viděly realisticky výchozí body a stávající situaci
- objasnily příčiny a stanovily cíle (z vědění roste vědomí)
- zavázaly se k zodpovědnému jednání v každodenním životě celé církve.
Toto vše musí předcházet, aby církev v Čechách a na Moravě mohla slavit svůj sněm jako svou nově objevenou jednotu.
Kritériem teologicko-spirituální četby výzev současného světa, reflexe vědomí církve, praktických rozhodnutí sněmu i jeho jazyka může být jen evangelizace. Veškerá práce sněmu proto nemůže být ničím jiným než svědectvím o evangeliu lásky, zvěstované církvi.
Výrazem dějinného usmíření, které má křesťanství v našich zemí ještě před sebou, pak může být kalich, přijímání eucharistie pod obojí způsobou jako její vlastní svéráz. Takovéto slavení eucharistie se může stát trvalým znamením obnovy a jednoty církve v Čechách a na Moravě.

Zaslat reakci na tento text.