Laici v ČR

Laici v ČR

Pod pojmem „laik“ si představíme většinou ty bratry a sestry, kterým se nedostalo povolání ke kněžství či řeholnímu životu a často v nás převládá pocit, že jsou to oni, kteří byli určeni k apoštolátu. To je však veliký omyl. Svátostí křtu se každému z nás dostalo účasti na Kristově obecném kněžství a máme tudíž nejen právo, ale i povinnost být apoštoly. Problém je ovšem v tom, že si toto málo uvědomujeme.
Kde apoštolát konat? Všude tam, kde je toho zapotřebí. Například mnoho našich bratří a sester nemělo během 40 let možnost hlouběji se vzdělávat v Písmu, často nemají jasno v otázkách morálních. Zde mohou náležitě vzdělaní laici pomoci svým kněžím katechezemi pro dospělé a dříve narozené, taktéž i výukou náboženství u dětí.
„Na náboženství chodí málo dětí“. Ano, to je možné, dětí se vůbec rodí méně. Opět příležitost k apoštolátu, zejména pro laiky – zdravotníky, ale nejen pro ně. Interrupce se v současné době staly běžnou záležitost, a to bohužel i pro některé křesťanky, stejně jako různé formy antikoncepce. Nechci v žádném případě tyto ženy odsuzovat, v mnoha případech zde hraje roli neznalost, 40 let se o antikoncepci mluvilo jako o něčem samozřejmém, převratném a neškodném, interrupce byly sice považovány za krajní řešení, nicméně byly ve většině případů povoleny. Děti dosud nenarozené byly označovány jako „to“, a tak není divu, že některé jinak zbožné ženy používaly např. nitroděložní tělísko, aniž tušily, co činí, anebo se podrobily interrupci. Věřících lékařů – gynekologů nebylo mnoho, a tak nebylo pro takovou ženu jednoduché obstát v boji o své dítě. Nyní máme možnost více bojovat za ochranu nenarozených. Bojujeme dostatečně? Podporujeme podle svých možností organizace, chránící život nenarozených, propagujeme je? Máme jedinou křesťanskou pojišťovnu – Mendelovu, podporujeme ji svou účastí v ní? Bohužel nikoliv. Většina z nás je členy VZP a ti, kdo Mendelovu pojišťovnu podpořili svým členstvím, mají problémy s ošetřením, a to i u věřících lékařů. Otázky typu: „s touto pojišťovnou nemám smlouvu a ani ji nehodlám uzavřít“, nebo „ideály Mendelovy pojišťovny jsou krásné, ale já potřebuji peníze“, naše spolubratry rozhodně nenadchnou.
Na vojně bují šikana. Ano, to je pravda, ale kolik mladých křesťanů absolvuje vojenskou službu? Mnoho jich (mám na mysli zdravé muže) volí „civilku“, ale osobně se domnívám, že ač služba v nemocnici či farním úřadě je prospěšná, je prospěšnější nést Krista a jeho lásku tam, kde chybí. Jsou pravda vojenští kněží, ale myslím, že jich není mnoho a nemohou být všude. Ke své službě budou potřebovat věřící laiky, kteří mohou a mají svým příkladem působit. Je přece třeba oslovit i ty, kteří Krista neznají a s těmi se obvykle na farních úřadech nesetkáváme. Právě zde na vojně mohou mladí chlapci podle vzoru svatých vojáků působit.
Je zde ovšem problém, který jsem nastínila již na začátku. Málo známe Bibli, zejména Starý zákon, mnozí z nás nemají jasno v některých morálních oblastech. Těžko potom můžeme oslovit nevěřící.
Dále jsou zde konvertité. Jdeme jim dobrým příkladem? Uvědomujeme si, že oni mají situaci daleko těžší než ti, kteří ve víře vyrostli? Že jsou mnohem křehčí a náchylnější k pádu? Plníme dobře, jsme-li jim kmotry, své poslání? Myslím, že zde jsme zůstali mnohé dlužni. Zejména těm konvertitům, kteří byli pokřtěni před rokem 1989.
Je to mnoho úkolů, je to práce těžká a náročná, která potrvá léta, ale víme, že náš Pán nám neslíbil pohodlný a bezstarostný život zde na zemi a že naše práce je a bude krásná, budeme-li ji konat z lásky k Němu a bližním.

Mgr. A. Králová

Zaslat reakci na tento text.