ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
2001 
Duchovní situace společnosti 
Rodina, manželství, žena 
Výchova a vzdělání 
Kultura a inkulturace 
Misie, preevangelizace, evangelizace 
Média, komunikace uvnitř církve 
Sociální život, podnikání 
Politický řád 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Význam rodiny v církvi, a tedy i ve společnosti

Význam rodiny v církvi (a tedy i ve společnosti)

Dr. Jiří Ludvík (YMCA - Živá rodina, Praha)

Sestry a bratři,
při velmi zjednodušeném pohledu na historický vývoj ve společnosti můžeme zaznamenat posun od matriarchátu přes patriarchát až k dnešku, kdy rodina, kdysi nedotknutelná základní společenská jednotka, ustoupila individualismu a kdy se nejprestižnější společenská role měnila z mateřství v nejstarších dobách přes otcovskou autoritu až po dnešní ideál člověčenství, který je redukován na mladého, svobodného, dynamického a prosperujícího podnikatele či managera. Proto, mluví-li se dnes ve veřejných sdělovacích prostředcích či na úrovni oficiálních představitelů státu o rodině, jde převážně o jednu z následujících tří možných souvislostí:
a) krize rodiny jakožto instituce
b) rodina (zvláště s více dětmi) je brána jako jakýsi produkt nezodpovědnosti, jakýsi ne zcela racionální pozůstatek starých časů, tedy jako "sociální problém" (podobně jako jiná neštěstí, která na lidi mohou přijít jako třeba živelná pohroma či úraz), který je třeba "řešit" na úkor daňových poplatníků státní sociální pomocí či blahosklonnými dary.
c) pokud je dnes rodina v centru zájmu některých státních či nevládních institucí (včetně křesťanských), pak jde vždy o rodiny zaviněně či nezaviněně postižené (rodiny neúplné, opuštěné děti, rodiny zdravotně hendikepované apod.), či o rodiny s nějakými patologickými rysy (drogy, kriminalita, týrání a zneužívání dětí, homosexualita,...). V těchto souvislostech zde o rodině mluvila před chvílí i dr. Voňková. Je bezesporu nutné se těmito problémy zabývat a je určitě pozitivní každý příspěvek k jejich řešení.
Ve svém příspěvku bych však rád připomenul, že se tady vytrácí principiální význam rodiny fungující, rodiny s více dětmi či s více generacemi, která představuje skutečný základní kámen společnosti, či lépe řečeno zdravý standard, který je pro pozitivní vývoj a stabilitu společnosti nezbytný. Takováto rodina si zaslouží pozornost a péči společnosti ne jako "sociální případ", ale jako duchovní a kulturní bohatství, jako záruka budoucnosti. Na druhé straně každá, i harmonicky žijící rodina, je vystavena nebezpečí nějaké krize, ať už psychické, sociální či ekonomické a jedním z úkolů státu stejně jako církve by mělo být těmto krizím předcházet a ne je nechat vyvinout a pak se snažit je řešit.
Jaký je tedy význam rodiny? O tom už bylo řečeno mnoho, já bych se však zde soustředil na jeden aspekt: harmonická funkční rodina je vlastně modelem jakéhokoli zdravého, přirozeného a fungujícího lidského společenství (počínaje pracovním či zájmovým kolektivem přes farnost až po obec, region, stát), nebol rodiče, děti různého věku, případně i prarodiče v ní společně vytvářejí jediný organický celek, v němž má každý své místo, svůj význam a svoji nezastupitelnou roli, které jsou dány věkem, schopnostmi a (třeba zdravotními) možnostmi. Život v takovémto prostředí zcela přirozeně vede člověka ke spolupráci, k solidaritě a k oběti, ukazuje důležitost hodnot jako je důvěra, spolehlivost, úcta či zodpovědnost, které jsou všechny postaveny na nesobecké lásce.
Takováto rodina je pak (v tom nejlepším slova smyslu) jakýmsi výcvikovým střediskem pro novou generaci, která se tak naučí nejen umění prosadit se, ale i zastat se slabých a malých, zapojit se do společného díla, něco vykonat nezištně. Mladí lidé, kteří v těchto podmínkách vyrostou, mají pak lepší předpoklady pro vytváření a udržování zdravých a funkčních společenství. Vedle principu konkurence tu vystupuje i princip spolupráce.
Zachovávání hodnot typických pro rodinný život tak působí jako prevence před negativními jevy ve společnosti, jejichž následky se dnes s největším vypětím snažíme odstranit.
Z těchto důvodů bych rád zdůraznil, že právě fungující rodina (přes všechny nedostatky nás, rodičů) je instituce pro společnost zcela nezbytná a ve svých důsledcích i pro ekonomiku státu vysoce produktivní. Měla by být tedy všemožně chráněna a podporována. Proto si myslím, že jedním z námětů Sněmu by měla být i snaha najít způsoby, jak tuto skutečnost uvést do všeobecného povědomí, jinak řečeno, jak zabránit v tomto směru další relativizaci hodnot a dalšímu liberalismu, jak zvýšit v populaci úctu k rodinným hodnotám.
A jak, když ne penězi? Třeba:
Prací na zvýšení společenské prestiže rodin s dětmi či společenské prestiže žen, které se rozhodnou o děti doma celodenně pečovat.
Oceněním otců rodin, kteří nepovažují čas věnovaný rodině za ztracený a kteří se snaží o to, aby, jak říká náš zdejší pan farář, byl otec v rodině druhým knězem.
Oslovením mládeže chystající se na vstup do manželství a předmanželskou výchovou.
Manželskou duchovní obnovou.
Spoluprací na vytváření zákonů týkajících se života rodin. atd., atd ...
Tady by ale asi přišly na řadu i další náměty, a to spíš pro státní instituce.




Zaslat reakci na tento text.