|
|
Význam rodiny v církvi, a tedy i ve společnosti
Význam rodiny v církvi (a tedy i ve společnosti)
Dr. Jiří Ludvík (YMCA - Živá rodina, Praha)
Sestry a bratři,
při velmi zjednodušeném pohledu na historický vývoj ve společnosti
můžeme zaznamenat posun od matriarchátu přes patriarchát až k dnešku,
kdy rodina, kdysi nedotknutelná základní společenská jednotka,
ustoupila individualismu a kdy se nejprestižnější společenská role
měnila z mateřství v nejstarších dobách přes otcovskou autoritu až po
dnešní ideál člověčenství, který je redukován na mladého, svobodného,
dynamického a prosperujícího podnikatele či managera. Proto, mluví-li
se dnes ve veřejných sdělovacích prostředcích či na úrovni oficiálních
představitelů státu o rodině, jde převážně o jednu z následujících tří
možných souvislostí:
a) krize rodiny jakožto instituce
b) rodina (zvláště s více dětmi) je brána jako jakýsi produkt
nezodpovědnosti, jakýsi ne zcela racionální pozůstatek starých časů,
tedy jako "sociální problém" (podobně jako jiná neštěstí, která na
lidi mohou přijít jako třeba živelná pohroma či úraz), který je třeba
"řešit" na úkor daňových poplatníků státní sociální pomocí či
blahosklonnými dary.
c) pokud je dnes rodina v centru zájmu některých státních či
nevládních institucí (včetně křesťanských), pak jde vždy o rodiny
zaviněně či nezaviněně postižené (rodiny neúplné, opuštěné děti,
rodiny zdravotně hendikepované apod.), či o rodiny s nějakými
patologickými rysy (drogy, kriminalita, týrání a zneužívání dětí,
homosexualita,...). V těchto souvislostech zde o rodině mluvila před
chvílí i dr. Voňková. Je bezesporu nutné se těmito problémy zabývat a
je určitě pozitivní každý příspěvek k jejich řešení.
Ve svém příspěvku bych však rád připomenul, že se tady vytrácí
principiální význam rodiny fungující, rodiny s více dětmi či s více
generacemi, která představuje skutečný základní kámen společnosti, či
lépe řečeno zdravý standard, který je pro pozitivní vývoj a stabilitu
společnosti nezbytný. Takováto rodina si zaslouží pozornost a péči
společnosti ne jako "sociální případ", ale jako duchovní a kulturní
bohatství, jako záruka budoucnosti. Na druhé straně každá, i
harmonicky žijící rodina, je vystavena nebezpečí nějaké krize, ať už
psychické, sociální či ekonomické a jedním z úkolů státu stejně jako
církve by mělo být těmto krizím předcházet a ne je nechat vyvinout a
pak se snažit je řešit.
Jaký je tedy význam rodiny? O tom už bylo řečeno mnoho, já bych se
však zde soustředil na jeden aspekt: harmonická funkční rodina je
vlastně modelem jakéhokoli zdravého, přirozeného a fungujícího
lidského společenství (počínaje pracovním či zájmovým kolektivem přes
farnost až po obec, region, stát), nebol rodiče, děti různého věku,
případně i prarodiče v ní společně vytvářejí jediný organický celek, v
němž má každý své místo, svůj význam a svoji nezastupitelnou roli,
které jsou dány věkem, schopnostmi a (třeba zdravotními) možnostmi.
Život v takovémto prostředí zcela přirozeně vede člověka ke
spolupráci, k solidaritě a k oběti, ukazuje důležitost hodnot jako je
důvěra, spolehlivost, úcta či zodpovědnost, které jsou všechny
postaveny na nesobecké lásce.
Takováto rodina je pak (v tom nejlepším slova smyslu) jakýmsi
výcvikovým střediskem pro novou generaci, která se tak naučí nejen
umění prosadit se, ale i zastat se slabých a malých, zapojit se do
společného díla, něco vykonat nezištně. Mladí lidé, kteří v těchto
podmínkách vyrostou, mají pak lepší předpoklady pro vytváření a
udržování zdravých a funkčních společenství. Vedle principu konkurence
tu vystupuje i princip spolupráce.
Zachovávání hodnot typických pro rodinný život tak působí jako
prevence před negativními jevy ve společnosti, jejichž následky se
dnes s největším vypětím snažíme odstranit.
Z těchto důvodů bych rád zdůraznil, že právě fungující rodina (přes
všechny nedostatky nás, rodičů) je instituce pro společnost zcela
nezbytná a ve svých důsledcích i pro ekonomiku státu vysoce
produktivní. Měla by být tedy všemožně chráněna a podporována. Proto
si myslím, že jedním z námětů Sněmu by měla být i snaha najít způsoby,
jak tuto skutečnost uvést do všeobecného povědomí, jinak řečeno, jak
zabránit v tomto směru další relativizaci hodnot a dalšímu
liberalismu, jak zvýšit v populaci úctu k rodinným hodnotám.
A jak, když ne penězi? Třeba:
Prací na zvýšení společenské prestiže rodin s dětmi či společenské
prestiže žen, které se rozhodnou o děti doma celodenně pečovat.
Oceněním otců rodin, kteří nepovažují čas věnovaný rodině za ztracený
a kteří se snaží o to, aby, jak říká náš zdejší pan farář, byl otec v
rodině druhým knězem.
Oslovením mládeže chystající se na vstup do manželství a
předmanželskou výchovou.
Manželskou duchovní obnovou.
Spoluprací na vytváření zákonů týkajících se života rodin. atd., atd
...
Tady by ale asi přišly na řadu i další náměty, a to spíš pro státní
instituce.
Zaslat reakci na tento text.
|