ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
První zasedání 
POSELSTVÍ Z PRVNÍHO ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU 
Všeobecné informace 
Materiály prvního zasedání 
Instrumentum Laboris 
Příspěvky z prvního zasedání 
Pondělí, 7. 7. 2003 
Úterý, 8. 7. 2003 
Středa, 9. 7. 2003 
Výstupy z tématických skupin 
Tiskové zprávy 
Sněmovní zpravodaj 
Přípravná komise Plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
Sekretariát Plenárního sněmu 
Liturgie Plenárního sněmu 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

P. ThDr. Jan Mráz

Následující příspěvek do obecné rozpravy v plénu tohoto koncilu přednáším nejen sám za sebe, ale je výsledkem dřívějších setkání představených seminářů a jednání formační komise; tato se v jakési redukované formě sešla i zde na sněmu, v čase, který vznikl první zasedací den. Přítomen byl biskup Vojtěch Cikrle a účastníci sněmu: P. Vojtěch Šíma, P. Artur Matuszek, P. Jan Mráz a P. Alfréd Volný.

Jako ti, kterým byl svěřen úkol formace našich budoucích kněží, chceme přispět do rozpravy několika poznámkami a návrhy právě v oblasti přípravy na kněžství. Také my si klademe otázku (jako jistě všichni, kdo odpovědně pracují pro církev – každý na svém místě) CO MÁME DĚLAT, co je pro kněžskou formaci opravdu to důležité. Anebo ještě více: co můžeme udělat pro to, je-li možné lidsky něco udělat, aby rostl počet kněžských povolání.

Tendence, jak ji vidíme v posledních letech, je dosti alarmující. Vysoký průměrný věk kněží zůstává realitou a rok od roku klesá počet přihlášek do semináře. Rok od roku v naší vlasti ubývá kněží. Nemyslíme si, že vše se vyřeší množstvím kléru. Ale víme také, že bez kněží mnoho věcí v církvi prostě nebude fungovat.

Text 21 kapitoly IL o životě jáhnů a kněží se nám zdá jako celek dobrý a vyvážený. Připojujeme se k návrhu, který zde již zazněl, totiž, aby vzhledem k obrovským nárokům, které jsou na kněze kladeny, biskupové skutečně vážili koho vysvětit a koho ne, a aby měli odvahu odmítnout vysvětit nevhodné kandidáty. Toto NAVRHUJEME vhodným způsobem zapracovat do textu, nejlépe zřejmě ke konci paragrafu 104. Tentýž paragraf povzbuzuje zvážit kritéria přijetí kandidátů, NAVRHUJEME pozměnit text v následujícím smyslu: kritéria jsou již totiž celkem jasně daná a není zapotřebí je až tak znovu zvažovat jako spíše uplatňovat. Jeden z problémů, se kterým se v naší praxi častěji setkáváme, je předčasné přijímání konvertitů. Je běžné, že po konverzi je člověk plný touhy naplno sloužit Bohu. Ale trvá nějaký čas, než se rozezná, zda jde skutečně také o duchovní povolání.

PŘIPOMÍNKA: do par. 104 přidat text, který vyzývá k pečlivému výběru formátorů / představených seminářů, zajištění jejich dostatečného počtu a kvalitní přípravy. Nelitovat nejkvalitnějších kněží, kteří by mohli výborně působit i jinde. Formace budoucích kněží je absolutní prioritou! V diecézích vyčlenit kněze pro pastoraci povolání.

Je jasné, že povolání nikdy nebude doopravdy nadbytek, alespoň ne v celocírkevním měřítku. Asi bude vždy platit Pánovo slovo, že žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Především chceme vyjádřit svou VÍRU v to, že Bůh povolání dává. Otázka je: co můžeme udělat pro ty, které Pán povolává, aby toto povolání mohlo mohli 1) zaslechnout / odhalit 2) následovat a 3) realizovat.

V tomto smyslu vnímáme jako velmi důležitý cíl pastoračních snah na všech úrovních vychovávání toho, co by se dalo nazvat mentalitou povolání. Myslíme tím toto: učit se svůj život chápat jako povolání a hledat je v dialogu modlitby a rozlišování. Naše pastorační působení by mělo vést k tomu, že z této „mentality povolání“ vyroste „kultura povolání“. Myslíme tím všechno to, čím se tento postoj („mentalita“) projevuje navenek v životě církve a každého věřícího („kultura“). Například v pastoraci mládeže: mladí jsou vedeni k přijetí svého života jako daru od Boha a k ochotě odpovědět na Boží plán se svým životem (a tedy budou také schopni rozlišit a přijmout povolání ke kněžství nebo k zasvěcenému životu).

Naše PŘIPOMÍNKA: ať redakční skupina vhodně zapracuje tuto základní optiku (výchova k mentalitě a kultuře povolání) do textu IL. Tato optika by se měla projevit tam, kde se hovoří o výchově, o rodině, o pastoraci mládeže a pastoraci univerzitní, v kapitole o katechezi, ale například i v péči o nemocné a tak podobně.




Zaslat reakci na tento text.

Marcos Tabla
Domnívám se, že otázka vhodnosti či nevhodnosti kanditáta ke kněžství by se měla řešit mnohem dříve, než před jeho potenciálním svěcením - tedy již před přijetím do semináře. Znám případy, kdy se nechalo dojít až do druhého - čtvrtého ročníku seminaristy, o kterých bylo předem jisté, že vysvěceni nebudou.

Otázkou také je, zda jsou do seminářůobecně přijímáni dostatečně vyzrálí jedinci - pochybuji, že v 18-19 letech je mladý člověk schopen posoudit zodpovědně dosah takového kroku. Nebylo by vhodnější, než pak čekat na dostatečný věk či udělovat dispenz (v některých případech dokonce žádat o dispenz Řím), přijímat vyzrálejší mladé muže? Tedy až po určité životní a profesní zkušenosti, u těch intelektově vybavenějších až po vystudování jiné vysoké školy apd. - tedy můj názor: přijímat do semináře mladé lidi až po ukončeném 24. nebo 25. roce věku, vysvěceni pak budou po třicítce, což mi na tak zodpovědné poslání připadá ideální. A pokud je někdo rozhodnut stát se knězem již v osmnácti, nebude mu dělat problém obohatit se studiem vhodného humanitního oboru - alespoň pozná více realitu života a nebude pak nutno seminaristy zavírat v seminářích či diskutovat o tom, zda je vhodné, aby teologii studovali společně se seminaristy ženy, potencionálně ohrožující jejich povolání.