ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
První zasedání 
POSELSTVÍ Z PRVNÍHO ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU 
Všeobecné informace 
Materiály prvního zasedání 
Instrumentum Laboris 
Příspěvky z prvního zasedání 
Pondělí, 7. 7. 2003 
Úterý, 8. 7. 2003 
Středa, 9. 7. 2003 
Výstupy z tématických skupin 
Tiskové zprávy 
Sněmovní zpravodaj 
Přípravná komise Plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
Sekretariát Plenárního sněmu 
Liturgie Plenárního sněmu 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

S. Bernadetta Růžičková

Připomínka k § 97 odst. C)
„Ve většině diecézí se biskupové jednou za rok setkávají s řeholními spolnostmi ze své diecéze, a chtějí tak rovněž zdůraznit jejich význam. Bylo by dobré, kdyby byl v každé diecézi jmenován biskupský vikář pro zasvěcený život a pravidelně reflektoval vzájemnou spolupráci a intenzitu komunikace mezi ČBK a Konferencí vyšších řeholních představených.“
Nemáme v olomoucké diecézi biskupského vikáře pro zasvěcený život, ale chtěla bych zde vyzvednout a ocenit snahu Otce arcibiskupa navštívit osobně všechna řeholní společenství ve své diecézi. S těmito návštěvami už započal a vím o jednom společenství, které už v rámci těchto návštěv navštívil, kolik tam zanechal povzbuzení k věrnému následování Krista. Sestry ocenily i jeho zájem o pracoviště, kde se přes den pohybují a vůbec o jejich náplní dne. Velkým povzbuzením pro animátorky sněmovních kroužků olomoucké diecéze bylo, že na našem setkání byl dvakrát přítomen Otec arcibiskup a dvakrát Otec biskup Hrdlička. Jejich přítomnost byla pro nás novou vzpruhou, abychom v těchto sněmovních kroužcích dále pokračovaly.
Častější setkávání řeholních sester s biskupy olomoucké diecéze je podpořeno také tím, že v pastorační radě je zastoupena také řeholní sestra.
Chtěla bych zde vyslovit veliké poděkování, že při svých starostech projevují opravdový zájem o život Bohu zasvěcených osob.

Připomínka k § 98
„Řeholníci a řeholnice navštěvují i farnosti, kde seznamují věřící se spiritualitou řeholního života, s tím, jak vypadá život v klášteře a co člověku dává. Tak se rovněž snaží získávat nová povolání.“
Chtěla bych zde připomenout z vlastní zkušenosti, že je dobré pozvat mladé lidi mezi nás, aby viděli a prožili s námi celé dny, aby poznali náš život modlitby i práci. Vyčlenit sestry, které by se těmto mladým lidem věnovaly. Aby naše domy i naše srdce byla otevřená pro mladé lidi.
Děkuji za větu, která je uvedena v paragrafu 101 na závěr o Zasvěceném životě: „Místní církev bez těch, kteří se rozhodnou veřejně i ve skrytosti následovat Krista „více zblízka“, více se vyznamenat ve službě pro Boží království a stát se znamením a hlasatelem budoucího světa, nemůže – jak nás učí dějiny církve – v plné šíři uskutečnit své poslání.“




Zaslat reakci na tento text.